Teta Kateřina

Indiáni spatřovali v lidech zrozených v totemu Datla léčitele a mocné uzdravovatele. Byli přesvědčeni, že stejně, jako datel zbavuje strom nemoci zevnitř a zabíjí škůdce, kteří jsou zavrtaní hluboko v kmeni, mohou tito jedinci pomoci svému bližnímu taktéž „zevnitř“. Tradovalo se o nich, že příčiny neduhů objeví díky citu, empatii a umění naslouchat. Byli to lékaři duše.
Stromy totiž indiáni chápali jako důležitý projev života a jako nedílnou součást Velké Matky – Země. Každý strom měl duši a tak ten, kdo dokázal uzdravit strom, musel být obdařen obrovskou mocí. Datlové velice dbají na vztahy s druhými lidmi. Často by se rozdali, jen aby bylo vše v pořádku a všechno klapalo. Dojde-li ke konfliktu, nesou to velmi těžce, ale znovu se vrhnou do práce a usmiřují. Jsou to často plaší, možná ostýchaví lidé, nezřídka se stává, že si kvůli své citlivé povaze staví bariéry před okolním světem právě, aby se ochránili před hrubými útoky. Citlivost neznamená slabost.

Nejsou to slabochové, jsou to silné osobnosti, jen tak si je neochočíte. Jdou si tiše za svým. Dobré vycházení s nimi může pokazit jejich častá náladovost, zapříčiněná zvýšenou vnímavostí. Pro druhé zapomínají na sebe. Rádi se cítí potřební, s neobyčejnou trpělivostí a sebezapřením se snaží pomáhat druhým. Bývají rovněž výbornými přáteli. Za projevenou náklonnost se dokáží odměňovat.

Mít Datla za příbuzného a sdílet s ním teplo domova je nesmírným štěstím. Je jejich prioritou zajistit harmonii, klid a zahrnout své blízké péčí. Tato starostlivost však může přerůst v přehnané opatrování – zejména takoví rodiče mají tendenci svým potomkům poněkud svazovat křídla a co nejdéle oddalovat jejich výlet z hnízda a osamostatnění.

Datel-potomek se snaží co nejdéle vyhřívat u rodinného krbu, rodiče by mu pak do samostatného života měli trochu pomoct. Může to být těžké, ale určitě se to vyplatí. Většinou pak dlouho nemešká a už pracuje na hnízdě vlastním, kde zanedlouho švitoří malá Datlí miminka.