Teta Kateřina

Vlk byl znamením ďábla, v pohádkách představoval zlo, jeho tesáky znamenaly smrt. V indiánské mytologii byl asi „nejpoužívanější“ bytostí, objevuje se v mnoha historkách, příbězích. Byl uctíván pro jeho nadpřirozené a mystické schopnosti. Míval velký význam při šamanských a kouzelnických rituálech. Představoval tajemnou stránku života.

Vlka bylo ve volné přírodě dost obtížné spatřit. Pokud se tak stalo, považovali to indiáni za veliké štěstí. I když se to nezdá, je totiž tenhle tvor velice plachý a citlivý. Podobně je to s lidmi narozenými v totemu Vlka - v Kruhu Země poslední znamení. Jejich citlivost se projevuje ve dvou směrech. Směrem vně ze skupiny, ve které žijí, projevují právě plachost, nesmělost a ostýchavost. Naopak směrem dovnitř, tedy k ostatním členům jejich „smečky“, se chovají velice starostlivě, intuitivně vycítí potřeby druhých, dokážou pochopit a pomoct. Jsou to velice jemné povahy. Bojí se dát své emoce plně znát, často je skrývají a drží se v ústraní.

Jsou dobromyslní, srdeční a důvěřiví. Nejednou se však stávají terčem jiných „dravějších“ jedinců, kteří je zneužívají. Není divu, že před okolní skutečností utíkají do svého snového světa, staví si bariéry, které je mají ochránit. Raději si svůj život naplánují a vymyslí ve své fantazii, ve svých představách. Se zájmem se pak věnují různým tajemným záležitostem, mají blízko k věcem, které jsou mimo hmotnou realitu. Je-li však nejhůř, dokážou se vyburcovat k mohutné obraně, leckdo by to do nich neřekl. Pozor, dají potom jasně na srozuměnou, že vlk je šelma.

Na životní cestu potřebuje ten, kdo se narodil ne znamení Vlka, partnera, který by ho schoval pod ochranná křídla, který by ho chránil. Takový člověk pak na oplátku dostane skvělého druha, vždy připraveného pomoct, vyslechnout a pohladit.