Teta Kateřina

Nikdy jsem nebyla nenávistná, ale je zde jedna osoba, která mi způsobila mnoho trápení. Teď, ikdyž se s ní nijak nestýkám a jen si na ní vzpomenu, je mi opravdu hrozně. Snažila jsem se jí odpustit, co mi způsobila, ale nejsem schopna se té hrozné nenávisti sama zbavit. Pokoušela jsem se o meditace a hledám v knihách jakékoliv "cvičení" abych se toho zbavila. Chtěla bych se zeptat, zda ty znáš nějaký způsob, jak se té nenávisti zbavit a jak toho člověka přijmout, abych se sama neničila. Mockrát děkuji za radu a přeji krásný den, Jana

Kateřina:
Milá Jano, pokud nám někdo opravdu moc ublíží, chce to také čas. Ty si určitě uvědomuješ, že nic se neděje náhodou. A ti, kdo nám ublíží, jsou naši největší učitelé.Často se právě díky nim posuneme někam dál. I mně se to kdysi stalo a nebýt té osoby, nedělala bych dnes to, co dělám. Dnes vím, že byla pro mne darem.(Dodnes to neví-nejspíš by pukla vzteky)A já už žádnou zášť vůči ní necítím.Naopak. Je ale možné, že ve tvém případě by stálo za to, nějakou regresní terapií odhalit, co jste si v minulých životech provedly. Protože vaše setkání určitě nebude náhodné. To by ti snad mohlo pomoci. Ale už to, co děláš dnes, je dost. už víš, že to ubližuje tobě samotné a odmítáš to. Chyba je jen v tom, že díky svému postoji cítíš vinu. Odpusť napřed sobě, že máš takové pocity nenávisti. Přijmi je. Nikdo z nás není dokonalý. No tak ji nesnáší, no a co. Nikdo po tobě nechce, abs s ní kamarádila. A časem přijdeš na to, že ti v mnohém setkání s ní pomohlo. A dokážeš proměnit zášť v soucit. Ona nechápe, kde dělá chybu. Ty o sobě přemýšlíš. Tak se přestaň trápit, to je celý problém. A nech věci jak jsou. Ony jsou totiž přesně tak, jak mají být.