Teta Kateřina

prisla som do stadia, ze viem ze Boh mi odpusti uplne vsetko, lebo nas miluje celym srdcom i vsetci ludia, lebo v podstate su sucastou Boha...ale neviem ako mam odpustit sama sebe, ak to dokazem posuniem sa velmi dopredu, citim to..
Chcela som sa spytat ci nemas na to nejaku vhodnu meditaciu, alebo nejaky trik...;))
Nejedna sa tu o strach..ale o odpustenie...Ja si poviem, jasne odpustam si..ale stale to tam je, stale vo mne ten pocit viny a vycitiek je..ale to sa jedna o milion slov a roznych cinnov od mala...Da sa odpustit tak aby to vo mne uz nebolo? No vymazat sa to neda, lebo by neboli spomienky...jedine sa dostat do stavu pritomneho okamihu a uz to nebudem riesit ;)
Dakujem a prajem pekny den
L.

Kateřina:
Ano, pokud je někdo v přítomném okamžiku, už není co odpouštět.
Ale to většinou nejde hned.
Tak ti doporučuji denně číst Zákon odpuštění: http://www.tetakaterina.cz/133-prvni-kroky-k-duchovnu/415-zakon-odpusteni.html
Tam je i ta část, skrze kterou odpouštíme sobě.
Ono jde o to si jen uvědomit, že máš právo dělat chyby. Proto tu jsi! Jen na nich se učíš. Jinak to nejde. Proč si to tedy klást za vinu? I ty jsi součást Boha. Přijmi se tedy se vším, i s těmi chybami. Jsou krásné!
Kateřina