Dotazy

Chceme vůbec žít v osvícení?

Dotaz:
Moja otazka je, chceme vobec zit v stave osvietenia na zemi? Prisli sme tu z raja spoznat zivot v stave utrpenia...so vsetkymi pocitmy, v strachu i radosti...
Boh chcel aby Eva a Adam si zobrali jablko zo stromu poznania, inak by ten strom nezasadil v zahrade a nepovedal im ze to jablko nemaju zjest. Alebo Boh iba cakal ako zareaguju, ak by tam nebol pokusitel tak byto nezjedli...alebo pravdepodobnost by bola mensia..
Nie je to jablko ako osvietenie? Nejaka skuska?

Ako to vnimas ty Katerino, aky mas na to nazor ty? Osvietenie moze byt trvale i docasne...predpokladam ze si to zazila...Aka je ta spravna odpoved?

Otazkou je, chcem to? Chcu to ludia? Ako v Metrixe, ked Neo mal na vyber z tbl, od Morpheusa ..cesty spat uz nie je..
Ako si vravela na kurze Mentalnych technik..prisli sme tu na zem sa ucit pocity..preco chceme zit bez pocitov?Lebo uz vsetko sme zazili? Nemame sa co uz ucit? Ako to je?
Alebo to osvetenie je tiez pocit, bez pocitov?
Dakujem
L.

Kateřina:
V těch nejstarších zdrojích o stvoření světa se píše, že Bůh jako vůbec první dvě bytosti, které stvořil, nebo chceš-li vydělil sám ze sebe, byli jeho nejmilejší Archandělé. Archanděl Michael a Archanděl Lucifer. Dal jim svobodu dělat se svým bytím cokoli chtějí.

Archanděl Michael si řekl, že nic lepšího, než je Bůh sám stvořit nelze a tak podle jeho vzoru setrvával ve věčném a všeobsahujícím bytí plným lásky a harmonie. Archaněl Lucifer si ale uvědomil, že když udělá totéž, nic se nezmění, nebude tu žádný vývoj. Nemělo by tedy žádný smysl udělat totéž. A tak se rozhodl, že využije toho, že lidé mají svobodnou vůli a nechal na lidech, aby si sami tedy rozhodli, zda chtějí zůstat ve věčném bytí a harmonii, nebo jestli raději chtějí nějakou akci. Lidem je tedy poskytnuto rozhodnout se a mají na výběr obojí. Buď setrvávat v přítomném Bytí a nebo v tom, že se něco děje. Co myslíš, že si lidé vybrali?

Je to jen na nich. Nikdo je nenutí dělit svět na dobro a zlo, na černou a bílou. Mají kdykoli možnost rozhodnout se pro bytí a radost v přítomném okamžiku. A někteří si to také už vybrali. ( Skuteční Mistři, například) Ale nejspíš to zatím většině připadá málo akční. A tak ty tu všeobsahující energii stále rozdělují na černou bílou. A srovnávají, hodnotí a posuzují, která situace kam patří. Je to ale jen jejich volba, jejich úhel pohledu.

Je jen naše rozhodnutí, jestli chcem žít v bolesti a nebo ne. Nemyslím si, že osvícením člověk přichází o pocity. Naopak. Vše se daleko víc prohloubí. Ale už neprožíváš bolest, protože nehodnotíš. A tím, že tento stav najdeš, tvá cesta nekončí a že se dál nemáš co učit. A nebo lépe řečeno...tady nemůžeš být co platná. Ten mistr z příběhu Budíčeeeeeek!! aneb 7 dnů se šílencem
také už osvícený byl a přesto tady stále má svůj úkol a svou práci. A dělá ji, jak vidíš, dělá ji dobře. Být v tomto stavu, neznamená se k smrti nudit. Naopak. Dělat může cokoli, jen při tom nevystupuje ze stavu Bytí. To, že tam svému žáku vymlouvá předávání jeho osobních zkušeností druhým, neznamená, že by to bylo špatně. Sám to přece dělá. :-)
On ho jen chce dovést k tomu, aby se pustil té snahy, a jakéhokoli cíle. Ale pokud je mistr připravený, žáci sami si k němu cestu najdou, aniž se on sám o cokoli snaží. Přijímá to tak, jak to je.
To, že ti připadá, že lidé nechtějí žít ve stavu osvícení je tím, že cítíme strach pustit se toho, co neznáme. Lidé nevědí, co tento stav obnáší. Je to něco tak jiného, že jim jejich ego raději namluví, že žít tak, jak dosud je sice nic moc, ale jistota. Je to to známé. A tak si křečovitě držíme své problémy a iluze, místo toho, abychom se všeho pustili a udělali tak prostor Lásce, která je tu všude přítomna, aby k nám mohla sama přijít. Stojíme ve stínu a bojíme se prostě jen odhodit ten slunečník, který si sami držíme a který nám brání uvidět slunce.

Krásné dny! Kateřina
 

« Zpět