Moje názory

O postižení

Setkala jsem se s názorem- Co ve svém životě mohou pochopit lidé, kteří se narodili s mentálním postižením? Vždyť nejsou schopni chápat ani základní myšlenky, tak jak na sobě a svém vývoji mohou pracovat? Jaký má takový život smysl?
Především je třeba vědět, že naše duše je stále jedna a ta samá, ať si vybere inkarnaci do jakéhokoli těla. A naše tělo a náš mozek jen určují podmínky pro tu kterou inkarnaci. Náš rozum a naše inteligence je tedy součástí tohoto našeho těla a ne duše. Ale naše podvědomí, zkušenosti, svědomí, cítění , vnímání sebe sama i okolí , to jsou záležitosti naší duchovní bytosti. Takže pokud si duchovní bytost vybere k inkarnaci tělo s postiženým mozkem, je to jistě důležitá volba pro to, co má v tomto životě poznat, ale neznamená to, že by jako duchovní bytost měla být na nižší úrovni. Mnohdy je to právě naopak. Uvedu příklad: Když je někdo maratónským běžcem s veškerými morálními předpoklady a při dopravní nehodě přijde o nohy, stále zůstává maratónským běžcem. Jen ztratil pro tuto chvíli prostředek projevu, kterým jsou pro něj nohy. A stejně tak může být duchovní bytost génia inkarnována v těle, kde není stoprocentně funkční mozek. A tak ztratila pro tuto chvíli možnost projevu. Ale to neznamená, že není nadále géniem. Obvykle duchovní bytosti, které si vyberou takovýto úkol, udělají na sobě obrovský kus práce. Možná daleko větší nežli my. Protože nejsou jako my zahlceni množstvím vjemů, povinností a práce, ale mohou se soustředit jen na svůj životní úkol. A jejich vnímání k energiím a pocitům bývá také daleko větší nežli to naše. Koho z vás by zajímalo, co taková dušička může prožívat v podobné situaci, doporučuji knihu Benjamina Kleina: Poznej svého anděla.
 

« Zpět