Články

Kateřina Pokorná: Poslední rozloučení (5. 2.2015)

Příležitostně dělám řečnici na pohřbech. Neděste se. Je to úžasná práce! Lidé se tam chodí rozloučit s těmi, kdo patřili do jejich života a já jim mohu svými slovy připomenout všechno to, co spolu žažili a v čem byl zesnulý člověk výjimečný. Obvykle to probíhá tak, že pozůstalí do dotazníku napíší o zemřelém všechny informace, které považují za důležité.
Co chtějí, aby na pohřbu zaznělo. Z těchto informací potom při psaní své řeči vycházím. Je zvláštní uvidět celý život člověka napsaný na jedné stránce v heslech. Jako například…Vztah k práci: Kladný. Vztah k rodině : Vstřícný. Nebo zájmy a koníčky: houbaření, luštění křížovek. Vztah k okolí a spolupracovníkům: Dobrý. Vždycky se dívám do toho papíru a říkám si….kdo byl ten člověk skutečně? Opravdu byly v jeho životě tak důležité křížovky? A jak by asi vypadal takový dotazník vyplněný mými dětmi o mně? Je vůbec možné do dotazníku napsat, co skutečně byl člověk zač? A jak se tedy pozná, kdo byl jakým člověkem a jestli měl jeho život skutečně smysl? A co je vlastně v životě důležité? Ale když potom vejdu do obřadní síně, kde se pozůstalí se svým blízkým loučí, dostávám na tyhle otázky odpovědi. Nevěřili byste, jak snadné je rozeznat, jestli se lidé se zemřelým loučí jen tak z povinnosti, anebo se přes hlubokou bolestí snaží přijmout jeho odchod s láskou, přesto, že jim bude chybět, protože ho prostě milovali. A tam mi to vždycky dochází. Není důležité, co děláme za práci, jak jsme úspěšní, nebo kolik jsme postavili domů nebo vyluštili křížovek. Důležité je, kolik lidí jsme rozesmáli, kolik jich s námi bylo rádo, kolik času jsme věnovali přátelům a jestli jsme si vždycky udělali čas na to, s nimi být, komunikovat a naslouchat. To je to, co mění svět a zůstává v duši všech, kdo se s námi setkali. Nic není důležitější, než jak dokážeme pěstovat své vztahy k druhým. Smrt je součást života každého z nás, ať se to komu líbí, anebo ne. A já jsem vděčná, že si mohu i tu svou sem tam připomenout a znovu si uvědomit, co je v mém životě opravdu podstatné. Možná mi to nebudete věřit, ale mluvím-li na pohřbu člověka, jehož život měl smysl, odcházím i já díky němu trošku jiná, lepší. Takoví lidé totiž vlastně nikdy neumírají.
www.tetakaterina.cz


 

« Zpět