Teta Kateřina

Dokonce tak dobře, že i když jsme dospělí, kdesi uvnitř máme stále potřebu obětovat a potlačovat své názory, postoje a chování, aby se nemohlo stát, že nás druzí odmítnou, nebo nepřijmou. A tak se stane, že žijeme ve vztazích, kde neustále potlačujeme své potřeby a cítíme pocity viny, když neupřednostníme ty druhé sami před sebou. Teoreticky víme, že je důležité mít se rád. To jsme se dočetli v chytrých knihách. Ale uvnitř se stále ozývá ten hlas: „To je ale sobectví! Buď hodná holčička, nebo tě nikdo nebude mít rád“. A tak pomalu ale důsledně se naučíme sami sebe odsunovat a dělat všechno jen pro ty druhé a světe div se…čím dál víc máme pocit, že se nikomu zavděčit nedokážeme. A že si toho nikdo neváží. Proč nechce Vaše tchýně přijmout váš názor? Proč Vás šéf i kolegové v práci pořád jen zneužívají? Už ani ty děti Vás nerespektují . „To mám za to! Za dobrotu na žebrotu!. Nikdo si neváží toho, co všechno pro ně dělám!“ Nevidíte se v tom tak trošku? Pokud ano, máte dvě možnosti. Buď se dál marně snažit zavděčit druhým a ve slabých chvílích se litovat a nebo si uvědomit svou opravdovou hodnotu. Lásku si nemusíme zasloužit. Pokud Vás někdo miluje, má Vás rád jen pro to, že jste a bez zásluh. Jinak to není láska, ale obchod. Tak, jako bychom neměli zasahovat do svobodné vůle druhých, stejně tak bychom neměli nechat zasahovat druhé, do té své. A pokud se vám něco nechce dělat, nedělejte to. Nikdo vás pro to nepřestane mít rád. Chcete znát moje malé tajemství? Nesnáším žehlení. Dlouhá léta jsem žehlila pro celou rodinu hory prádla, hory dětských plínek. Otravovalo mi to život. A jednoho dne mi to došlo. Na to, abych trávila tolik času svého života touhle prací, se mám moc ráda. A od té doby prostě nežehlím. Děti to přežily a vyrostly. Myslíte, že mně mají míň rády? Ani náhodou. Ani ony totiž nežehlí.
www.tetakaterina.cz