Články

Kateřina Pokorná (27.1.2015): VRTULNÍK

Lidé stále hledají univerzální pravdu a jsou přesvědčeni, že existuje jen jedna jediná. Ta pravá. Ale všimněte si, že pravda vždy závisí pouze na úhlu pohledu.
To, co vnímáme jako černé, může z jiného úhlu pohledu být bílé. To my jsme ti, kdo tomu dává ony nálepky. Tohle je zlé a tohle dobré. Takže teď se cítím zle a teď dobře. Ale kdybychom se na danou situaci dokázali podívat shora, z nadhledu a objektivně, všechny situace, ve kterých se ocitneme prostě jen jsou. Nic víc, nic míň. Není třeba je zařazovat, ani hodnotit. Netřeba se ničím trápit. Ono se to děje i bez toho.
Ke křižovatce přijedou v jeden okamžik dvě auta. Červené zprava, modré zleva. Aby se nesrazili, červené má přednost. Majitel červeného auta si říká: „Supr! Volná křižovatka!“ Majitel modrého říká: „Skara. Plná křižovatka!“ Kdo z nich má pravdu? Jaká je ta křižovatka? A pak je tu třetí člověk, který si vezme vrtulník, vyletí nahoru a řekne: „Dole je křižovatka“.
Ti, které považujeme za „osvícené“, nejsou lidé, kteří by žili v nějakém jiném sterilním světě. Taky musí a záchod, taky na ně prší, může je taky opustit někdo blízký, nebo je někdy třeba bolí zub. Oni jen tyhle situace nepovažují za špatné ani za dobré. Nehodnotí. Protože každé hodnocení je jen o úhlu pohledu. A tak všechno, co se děje, jen pozorují z vrtulníku a užívají si všeho, co je. Ti se mají, co?
www.tetakaterina.cz
 

« Zpět