Teta Kateřina

Můj přítel (23let) je indigové dítě, v dětství ho matka vychovávalo jako indigové dítě, ale otec proti tomu bohužel brojil. Řekla bych, že přítel je šťastný, ale občas ho přepadnou velmi melancholické nálady a vyčítá mně, že ho nechápu, že ho nikdy nemůžu pochopit. S tím se asi musím smířit, ale chci aby to přestalo. Potřebuji nějakou radu, jak mu porozumět, jak ho popostrčit k nějaké činnosti, ve které by svůj dar mohl vyvíjet a uplatňovat. Velmi děkuji za jakékoli rady!


Kateřina:
Indigoví lidé potřebují hlavně pochopení pro své pocity. Mít někoho, komu se ze svých pocitů v případě potřeby vypovídají a nebo kdo jim nebude nic vyčítat, pokud si chtějí někam zalézt a nekomunikovat. Váš přítel si své melancholické nálady prostě potřebuje prožít. Nemyslím si, že očekává řešení, nebo že mu poradíte, jak z toho ven. Nesnažte se o to. Jeho pocity jsou extrémně silné a nelze před nimi utéci. Dělá tedy to, co je nejlepší. naplno si je prožívá. Nemá smysl snažit se o to, aby svých pocitů nebo darů využil konstruktivně. To ho spíš jen podráždí, protože má dojem, že ho nikdo nechápe. K tomu si bude muset časem dojít on sám. Tihle lidé nikdy nedají na to, co jim radí druzí. Oni sami právě přes své pocity mohou dojít časem k tomu, že se rozhodnou pro nějaký směr. Ale musí o tom být nejdřív přesvědčeni oni sami. Nikdy a v ničem se nedají ovlivnit nebo zlomit. Váš přítel je ještě mladý a má čas, aby na ty věci přišel. Dejte mu na to čas a prostor a bude Vám vděčný.
Takže jediná rada, která mě napadá je prostě ho milovat takového,jaký je. I s jeho melancholickými stavy. Nezasahujte mu do nich, neraďte mu jak se jich má zbavit, neřešte je za něj, jen u něj buďte a respektujte, že se takhle prostě někdy potřebuje cítit. Časem sám dojde k tomu, že to bude chtít změnit. Ale než k tomu dospěje, musí si to na všech úrovních takto prožít. Nesnažte se jeho a ni jeho stavy měnit. To ho ještě více hází do depresí a pocitů nepochopení. Vždycky se ho jen zeptejte, jestli chce být sám a nebo máte být u něj a pak jeho přání respektujte. Vy si tím ale nenechte zkazit náladu. Není to váš problém. To jsou jeho pocity. Prostě jen třeba budete u něj, než ho to přejde jako opora a nebo si dělejte něco svého, pokud bude chtít být sám. On zase po chvíli z té jeskyně vyleze. :-)
Hezký den.
Kateřina