Kdo jsou

Dopis od Indigového dítěte

Ahoj Teto Kateřino,
jmenuju se Míša, je mi už 13 let. Nevím, jak začít... Tak třeba tím, že si nejsem stopro jistá svou "identitou", jestli chápeš .Když jsem byla malá, měla jsem vyrážku a léčil mě jeden pán, který pořádá meditace a vede svůj obchůdek. Tehdy mi řekl, že jsem "dítě nové doby" a dal mi malý porcelánový ank, který mě má chránit. Všechno mi to nedávno řekla maminka...
Vždy jsem věděla, že "tak trochu vybočuji z řady". Hodně se zajímám o spiritualitu a esoteriku, ráda chodím na jógu a meditace a ráda píši povídky, maluji nebo si čtu různé "duchovní knížečky". Cítím, že jsem připojená na něco "vyššího".
Vím, že nás Bůh neskonale miluje, ale bojím se to někomu říct...Bojím se, že se mi lidé vysmějí .Takové věci říkám jen své mamince. Věřím, že je to má spřízněná duše, že není náhoda, že jsem se jí narodila .Někdy se sice pohádáme, ale já věřím, že tu jsem, abych jí učila a ona mě - myslím, že jsem tu jen dočasně. Svou domovskou planetu si představuji jako místo klidu a harmonie, kde si nikdo neubližuje a všichni tam vědí, že něco, jako škola, je naprosto zbytečné. Ale nejen to! Myslím, že se tam dorozumíváme jinak, než řečí. Nevím jak, ale myslím si to. Nedokáži se totiž moc vyjádřit slovně - zadrhávám se, nevím, co říct, koktám, pro hodně věcí ani nedokážu najít ten správný výraz . Nechápu lidi, co jsou posedlí materií a jinými podobnými věcmi. Jsem moc moc citlivá - dokážu se rozbrečet nad úplně běžnými věcmi a lituji toho, protože se na mě lidé pak dívají skrze prsty . Vždycky jsem si říkala „Proč? Proč jsem jiná, jak ostatní?? Proč nejsem jako oni???“, ale teď už toho nelituji. Protože jak jsem se dozvěděla, že jsem indigo, které zde má své poslání, jakoby ze mě spadl kámen! V tu chvíli jsem byla moc ráda za to, kým vlastně jsem a proč tak tomu je. Jako bych se „rovzpomněla“..:). Dozvěděla jsem se to v tu chvíli, když jsem ze škola přiběhla s pláčem a vrhla jsem se mamce kolem krku s tím, že mě nikdo ze třídy nechápe a že já nechápu je. Že nejsem jako oni. V tu chvilku mi to maminka řekla. A od té doby se snažím o tomto fenoménu dozvědět co nejvíce. Neumím telepatii, ani telekinezi, ale posledních pár dnů se mi v noci při spaní zjevuje to, co se stane! Opravdu, jako bych viděla do budoucnosti! Tak třeba: Zdálo se mi, že u mě v pokoji je obrovský pavouk a že můj tatínek ho chytá do umělohnotné krabičky. Druhý den tomu tak skutečně bylo!
Taky jsem se o sobě dozvěděla, že když jsem byla malá, tak hned po narození jsem si svou maminku vědomě prohlížela – prý jsem měla tak trochu i „rozčilený“ výraz a byla jsem velmi podobná tatínkovi :D. Při porodu jsem prý ani nebrečela, spíš jsem byla „vykulená“ a pofňukávala jsem. Velmi rychle jsem se prý naučila mluvit čistě s velkou slovní zásobou a neustále jsem se maminky na něco ptala. Např. Zeptala jsem se „A maminko, proč je nebe modré?“ a hned jak mi odpověděla, chtěla jsem znát zdůvodnění. Prý jsem byla velmi neodbytná a jeden čas jsem byla na mamince i velice závyslá. Třeba když jsem viděla, že mi pitíčko nalévá tatínek, tak jsem ho nepila. Maminka pitíčko musela vylít a nalít nové . Taky jsem jeden čas byla i velice vzpurná a velmi rychle se u mě objevil talent na malování. Už je to asi dva roky, co píšu povídky na témata např. „Klinická smrt“.
Cítím, že jsem velmi propojená s Universem a chápu „vnitřní pravdy“ lépe, než kdokoliv jiný. Někdy mám pocit, jako bych trpěla schyzofrenií! Taky se velice zajímám o Reiki. Zvláštní je, že jsem si chvilku nebyla jistá, že Bůh existuje. Po nějakém čase jsem se nad tím opět zamyslela a přišlo mi to, jako by mi to Bůh sám řekl! Že existuje.. Že nás každičkého miluje! Jsem si tím jistá.
Ale někdy mám obavy... Jsem opravdu indigová? Vím, že bych si měla říct: „Vždyť to nevadí, když nejsi indigo. Máš stejnou hodnotu jako kdokkoliv jiný.“. Ale nejde to, neposlouchám se. Protože se bojím, že mi to jednou někdo vyvrátí a já budu mít pocit, že jsem asi opravdu „divná“ a že jsem celou tu dobu žila v promyšleném klamu...
Promiň, že jsem se tak rozepsala. Jen chci znát tvůj názor. Když někomu chci říct, že jsem indigové dítě, jakoby se něco ve mně vzpíralo! Nemohu to říct. Ví to o mě jen má maminka a mí nejbližší přátelé, kteří tomu stejně ani moc nerozumí . Proto se ptám, co myslíš ty? Vážně nevím, koho jiného se zeptat...
A prosím, omluv gramatické chyby – nepatřím zrovna mezi premianty třídy...
Děkuji a máš moc krásné sluníčkové stránky, jsem tam každý den♥
Alchemi:)
 

« Zpět