Kdo jsem?

Přítomnost

Jak už bylo asi předurčeno mým původním povoláním herečky, já sama se zabývám především lidskou psychikou. Necítím se tedy být léčitelkou těla, ale spíš duše. Ačkoli - necítím se být léčitelkou vůbec.
I když jsem tak kdysi začínala, nedělám už osobní konzultace, protože cítím, že moje místo je jinde. Byl mi dán dar slova a na práci s jednotlivci je mnoho jiných s lepšími předpoklady, než mám já. Spíše se jen lidem pokouším srozumitelně předávat informace, které by jim mohly pomoci najít v životě to, co hledají. Někdo tomu říká "duchovní učitel" ,ale já bych to spíš nazvala "inspirátorem". Protože i já se pořád učím a nejvíc právě od těch, kdo přijdou na mé semináře. A tak se tak nějak inspirujeme navzájem.
A tak se stalo, že mezi svými žáky našla i spoustu nových kamarádů, které dnes už nepřekvapuje vůbec nic.

Co tedy vlastně konkrétně dělám? V první řadě zasvěcuji druhé lidi do Reiki a Shambally a předávám jim své zkušenosti, jak s energií pracovat.

V roce 2003 jsem také založila Školu mystických umění, kde na nepravidelných kurzech učím své studenty mentálním technikám; tedy práci s myšlenkou, učím automatickou kresbu a na dalších seminářích pak lidem předávám své poznatky, jak je možné na sobě pracovat a informace, které je na jejich cestě mohou nějak dále posunout. Můj život velice změnila technika práce s myšlenkou a tak nabízím možnosti, aby si ji osvojili i moji studenti a tak si mohli svůj život tvořit podle svých představ. S postupujícím časem jsem došla k tomu, že daleko důležitější a účinnější než druhým pomáhat a dělat cokoli za ně je, pomohu-li dovést člověka k tomu, aby byl schopen si kdykoli pomoci sám.

Fascinoval mne zpočátku svět duchů a duchovních bytostí vůbec. A pokud jsem měla nějakou svou "specializaci", pak to bylo odesílání duchovních bytostí zemřelých lidí do té úrovně, kam patří a taky komunikace s vyššími duchovními bytostmi. Jenže i já sama jsem stále na cestě a i věci, kterým se věnuji se vyvíjí, mění... hledám, nacházím, opouštím a objevuji nové.
Miluji změny. Takže co je dnes, zítra už být nemusí... pro mne je důležité teď.

Je parádní mluvit s anděly, ale teď a tady jsem proto, abych žila mezi lidmi.

Poslední dobou proto spíše cítím stále větší potřebu vše, co jsem se naučila spíše realizovat v praxi, než o tom teoreticky povídat. Proto jsem i omezila počet a rozsah svých seminářů a vše, co cítím potřebu sdělit, šířím jinou formou. Především divadlem. Založila jsem dva amatérské soubory, pro které píši hry a režíruji a příležitostně také to, co jsem se naučila, využívám i jako řečník na
pohřbech. Taková práce mi přijde v tuhle chvíli smysluplnější, než nějaká teorie. Dělat lidem radost a nebo je podpořit a utěšit v těžké chvíli. A navíc mně to samotnou nesmírně baví a naplňuje.

Ale uvědomuji si, že vždycky může být všechno také všechno úplně jinak....
 

« Zpět