Lenku vystihuje jiný vtip. Při povodni na moravě jede policie po zaplavené cestě a volají na dědu v prvním patře, dědo pojdte odvezeme vás do bezpečí. Děda odpoví, děkuji chlapci, já se pomodlím a buh mne zachrání. Za pár hodin jedou na člunu kolem požárníci a volají na dědu, který je již na střeše, dědo pojedete s náma jsme poslední ale děda že se pomodlí a buh ho zachrýní. Večer letí kolem vrtulník a vojáci děfovi spouští žebřík ale děda odmítne se slovy, že se pomodllí a buh ho zachrání. V noci se děda utopil. První co udělá, když přijde do nebe běží za pánem bohem a stěžuje si, pane pože, modlil jsem se aby jsi mne zachránil a podívej se. A buh na to, co jsem měl dělat víc, poslal jsem ti policii, požárníky a helikoptéru na pomoc a ty nic. Každá slepá důvěra v něco, nebo v nic je stejně vražedná. Od narození víme, že buj je. Nepřemýšlíme o tom dokud nám okolí nevysvětlí že není nebo že je a jak ho máme uctívat a tím stratíme napojení na něj.Sami jsme si utvořili realitu kolem sebe. A jakou jsme si ji utvořili, tak jen to, co je v souladu s ní se doní dostane. Život nám nic nepřihraje, je to jen alibismus neznalých, nebo bojácných. Když budu odmítat uvěřit, že svět je hodný, budu neustále potkávat hulváty. Když přijde někdo hodný s nabídkou, že nám pomuže, odmítneme to a ani nás nenapadne, že za to nic nechtěl. Vy přece nejlépe víte, že za to něco che, že by se na vás mohl napojit či by po vás chtěl horentní peníze a nebo vám vrtá hlavou, co my vlastně chce, co zamýšlí hnusnýho my udělat. Život nemá šanci až umřeme, pak se teprve jak ten děda dozvíme ty šance, co jsme promarnili. Přijali jsem realitu ,pohled na svět od rodiny, školy a zapomněli, pro co jsme se narodili.Žijeme jejich život, v souladu s tím, co nám řekli, co je a co není správné.I kdyby to bylo špatně, nepřipustíte to.Jen moudrý člověk přizná, vím že nic nevím. Bojíte se napojování někam, a dobře děláte. Vy by jste narazili, já se nebojím a všichni my pomáhají. To je celá magie. Kyvadlo stejně jako automatická kresba je ovláddáno mýmy svaly, já jej vedu, ale nevědomky, podvědomně, automaticky a řídí ho moje podvědomí. Muže i jiný,ale v mé realitě, v mém očekávaní je to moje vyšší já a to má napojení na boha a dá mi jen to, co můžu vědět. Proč se napojovat. někdo změní svoji realitu a jde vstříct svému učení. měl dostat infarkt, rakovinu, ale já mu řeknu informaci že, třeba udělal něco špatně, nebo zastrčil svoje nezpracované emoce z tragické události a nezpracoval je a utvořil si blok, který ho zabije. Tím mu dám šanci nezemřít, a pokračovat ve svém vývoji.Proto napojení. On ještě neumí poslechnout svou intuici, tak mu buh pošle do cesty na pomoc mne. záleží jen na něm, zda to přije nebo zemře jako ten děda. Několikrát se mi stalo, že nezávisle na mne stejnou diagnozu mu řekl i jiný léčitel ale lékaři ještě nic nepoznají. Když mu řeknu proč, pro mne cizímu člověku, co se stalo před 5 lety a co nezpracoval, užasle řekne ano. Prostě tu informaci jsem dostal aby uvěřil a začal se vracet ke své intuici, k bohu. Povím vám tajeství. JEN VY ROZHODUJETE, KDO SMÍ STÁT VEDLE VÁS. Je jedno jestli člověk, duch či buh. A to je celá magie. Připomenu už vyslovené. Satan my řekl, při prvním rozhovoru s ním, že lidé ho nazývají pokušitel, ale že jim dává jen to, co chtějí( svým očekáváním to vysílám a proto to dostanu) a on jim nedá ani zrníčko navíc. Proto taky on má jako jediný duvěru od boha a po smrti kontroluje naši duši, zda smíme z kola ven či znovu se narodíme. Hodně lidí se na něj odvolává, hodně jej vyzývá a napojují se na buh ví co, ale s ním mluvíl málokdo a málo koho navštěvuje jako mne. Nevím nic o proradnosti, jen vím, že podle našeho přání je bud neskutečně zářivě bílý nebo strašně strašidelně temný. Ale on není nijaký. Jen nám pomáhá skrze největší zkoušky zažijeme největší posuny na duchovní cestě. nejvíce nás naučí nepřítel.Bu bu bu U mne není místo pro černou nebo bílou magii, neexistuje je jen jedna, ta kterou si vyberu a dostanu. Já ji jen vidím pod ruzným uhlem pohledu. nedovolávejte se něčeho, je to ve vás.
|