Teta Kateřina

Chtela jsem Vam opozdene mockrat podekovat ( pokud jsem to jiz neudelala drive ) za Vasi pomoc, protoze fungovala okamzite. Tenkrat slo o "pretrhani meho psychickeho spojeni s ICF ". Od Vasi pomoci jsem na tom s detmi uplne skvele.
Az zase do nedavne doby se opet motam mezi virami ( nejvice me to tahne k islamu ( ale vim ze tudy cesta nevede ), a relativne silnou vetvi krestanstvi ( myslim tim celkem jednosmerne krestanstvi, podobne ideologii ICF ). Chtela jsem Vas poprosit, kde je moje cesta. Dale citim srdcem a dusi, ze nejak patrim do Irska ( Skotska ), a stareho Recka a Egypta. Vsechny tyto kultury me neskutecne pritahuji a pohazuji si me mezi sebou. Ubira mi to hrozne moc sil, spatne spim, protze mam nutkavou potrebu NEKAM PATRIT. Nevim proc to tak je. Je mozne, ze tato nutkava potreba souvisi s uplne necim jinym. Nevim.
Vim, ze mate spoustu prace, ale ja Vam hrozne moc verim a doufam v radum pomoc.
Jiz ted Vam strasne moc dekuji, preji Vam krasny tyden a tesim se na dalsi kontakt s Vami
s laskou K.

Kateřina:
Milá K.,
každý z nás má v minulosti za sebou mnoho inkarnací a životů a prošli jsme si lecčíms... Byli jsme tedy kdysi třeba křesťany i Egypťany i muslimy, Řeky nebo Iry...a to je patrně to, co ve vašem podvědomí Vás k těmto kulturám něčím přitahuje. Ovšem to neznamená, že jejich náboženství je to, co byste v téhle době měla přijmout za vlastní. Dříve lidé cítili potřebu věřit v Boha, který je někde mimo ně. Protože ještě neměli dostatečné uvědomění a potřebovali tedy nějaké vedení a někoho, kdo jim přeloží, co jak "Bůh chce". Jsem přesvědčená o tom, že celá dnešní transformace je především o tom, abychom si už uvědomili, že to, co nazýváme Bohem není nikde mimo nás. Je to vše, co existuje. Protože vše, co je, vzniklo z jediné energie. Tedy i my. Náboženství byla potřeba jen do té, doby, dokud si tohle neuvědomíme. že my sami jsme součástí toho všeho. My sami jsme tedy ten Bůh. A to je právě to, co hledáme. To je to, co nás nutí "někam patřit". Aybchom si uvědomili, že už tam dávno patříme, jen si to uvědomit. A k tomu není potřeba žádné náboženství a ani žádný kněz, který nám řekne, jak a co máme vnímat a cítit. Tu pravdu máme všichni sami v sobě. Jistě, že je tak nějak pohodlnější se k nějakému náboženství přidat a hodit tak všechnu zodpovědnost za to, co se nám děje na někoho mimo nás. Ale pak se nemůžeme divit, že nakonec s námi nějaký ten představitel církve bude manipulovat a tu "pravdu" si přizpůsobovat tak, jak se hodí jemu nebo jim. Právě díky těmto jednotlivým vírám se vedou války po celém světě. A přitom všechna ta náboženství tvrdí, že Bůh je jen jeden. jenže mají na mysli pouze toho "svého" a za to jsou schopni i válčit. Ano, Bůh je jenom jeden, ale jsme to my. Celý vesmír, jehož jsme součástí. Všechno, co je okolo nás i v nás. To, že se teď vnímáme ve svém těle odděleně, je jen naše iluze, kterou máme. Ale to místo, kam patříš a které hledáš, je právě vědomí toho to celku. A to ti nedá žádné náboženství, ale jen tvé vlastní uvědomění si právě tohoto.
Přeji hezké dny.
Kateřina