Dotazy a dopisy

Mám potřebu vyjádřit svůj názor na tzv. indigové děti.

Mám pocit, že tyto děti jsou mnohem citlivější na to co jim říkáme a co děláme.
I my jsme byli citliví, ale nechali jsme se oblbnout společenským duchem, většinou lživým a nepravdivým.Oni už se nechtejí nechat ochočit.Oni chtějí slyšet pravdu, ne tu absolutní ani relativní, či jinou, ale tu co nám vychází ze srdce, tu co cítíme v jakémkoli okamžiku, kdykoli a kdekoli, tu kterou se většinou bojíme vyjádřit, protože nám to rozum nedovolí.Přesně ten rozum, který je zformován naším společenským duchem.Ale to jim nestačí, oni chtějí nejen tu pravdu slyšet, oni potřebují, abychom se tou pravdou řídili, abychom jí dělali, konali, činili, aby nezůstalo jen u prázdných slov, což se nám tak často stává.Často dětem jen tak něco plácnem, jen abychom dosáhli toho svého cíle a uspokojili své ego.A dále mám zato, že od nás očekávají tu bezpodmínečnou Lásku, tu vždy a vše odpouštějící.My už ji známe, my už ji umíme, to je ta láska, kterou obdarováváme své mazlíčky, pejsky, kočičky. Ted se ji naučme projevovat i ke svým dětem, oni to potřebují, oni to od nás očekávají, oni to od nás vyžadují.Proč to neumíme, proč to zatím nedokážeme, protože máme strach, strach z toho, abychom je dokázali vychovat ve jmenu současného společenského ducha, kde strach je hlavní hybnou silou. Učme se Lásku, konejme Lásku a ta se k nám mnohonásobně vrátí.
Těším se na další setkání Milan



 

« Zpět