Jak u mne probíhaly kurzy

Proč se za Reiki platí?

Dotaz:
Proč se za Reiki platí, když je to enegie, která je shora a dána Bohem?

Kateřina:
Když jsem před lety dělala 1. stupeň Reiki, taky jsem uvažovala podobně. A tak jsem pátrala, odkud se vzalo, že se za Reiki platí. První zmínku jsem našla už u prvního Mistra Reiki Dr.Mikao Usuiho. Ten kdysi nabídl pomoc Reiki energií zuboženým žebrákům, aby jim po jejich uzdravení umožnil najít si zaměstnání. Pomoc přijali a díky reiki se uzdravili. Ale když je za pár měsíců znovu navštívil, našel je ve stejném stavu jako před tím. Ptal se proč. Řekli, že takhle žít si už zvykli. A on pochopil, že pokud dáš druhému něco jen tak, aniž si to musí jakkoli zasloužit, neváží si toho . A Reiki je tak úžasná věc, že hodnotu skutečně má. Ale lidé si ji bohužel jinak nedokážou uvědomit. Já sama jsem v několika případech zasvětila do Reiki zadarmo. Nebudeš tomu možná věřit, ale ani jeden z těchto lidí Reiki nepoužívá. Nevnímá to jako dar. Nemusel si to jakkoli zasloužit.
Reiki nemusí mít každý. Je to věc volby. 1. stupeň. stojí u mne přibližně tolik, kolik třeba zimní boty. Boty máš tak na 2 zimy. Možná.- Reiki na celý život. Ale pokud jsou pro tebe více potřeba boty- Máš volbu. Na obojí je ovšem třeba šetřit. Víš, vnímám peníze v Reiki jako skvělý selektivní prostředek. Ještě jsem neviděla žádného lumpa, který by dal byť korunu za to, aby mohl pomáhat druhým. A proto vím, že lidé, kteří si opravdu ušetří a zvolí možnost nechat se zasvětit do Reiki, mají už tu první nejdůležitější volbu hodnot ve svém životě za sebou. Proto vím, že mám tu čest s lidmi, kteří už někam dospěli a přemýšlí kapánek jinak. Bez Reiki se žít dá. Je to jen věcí volby. Po prvním stupni má člověk Reiki na celý život. A ty další stupně rozšiřují možnosti. To znamená totéž. Nikdo si nemusí dělat druhý natož třetí stupeň. Ale pokud opravdu cítí potřebu, musí pro to něco udělat. A já myslím, že to je správně. Myslím, že v životě je nejdůležitější rovnováha. A to i mezi tím nahoře a tím docela dole. A tak to považuji i díky svým vlastním zkušenostem za velice důležitou lekci. Vyvažovat to nahoře - energií, kterou musíme odpracovat tady dole. Peníze nejsou špatná věc. Je to jen směnný prostředek za energii. Já vydám v práci energii - dostanu ji zhodnocenou penězi. Druhý vydá zase ve své práci energii a taky ji dostane zhodnocenou v těch papírkách. A oba se rozhodneme, zda ji vyměníme za to či za ono. Volba je jen na nás.
A ještě něco: Já bych si Mistra nevybírala podle toho, kolik peněz chce za který stupeň Reiki, ale podle toho, zda mě osloví uvnitř. Mistr není člověk, který prodává zboží, ale někdo, kdo mi má předat mnohem důležitější věci. Sám sebe, své myšlenky, může mi ukázat cestu... A to nepoznáš podle toho, kolik peněz dostává. Možná si své práce váží. -Ale možná, že opravdu jen vydělává na druhých... Ale to poznáš až když se s ním seznámíš a něco uvnitř tebe ti řekne, že to je ono a nebo ne. A pro každého může být dobrý jiný Mistr. Nejsme všichni stejní... A proto to nejlevnější často nebývá to nejlepší...

Říká se, že před několika desítkami let se jedna žena procházela po Paříži a najednou si všimla, že v jedné kavárničce na chodníku sedí Picasso a něco si kreslí.
Požádala jej, jestli by ji nenakreslit, že mu zaplatí, co si řekne.
Za několik málo minut měla v ruce svůj portrét – originál od Picassa.
„A co vám tedy dlužím?“ zeptala se.
„Pět tisíc franků,“ zazněla odpověď.
„Ale vždyť vám to trvalo jen tři minuty!“ namítla.
„Ale kdepak,“ odvětil Picasso, „trvalo mi to celý život.“

 

« Zpět