Teta Kateřina

Staří Řekové věřili v mnoho životních cyklů a původní obyvatelé Afriky, Austrálie, Asie i Ameriky byli také přesvědčeni , že existuje nějaká forma reinkarnace. Myšlenka neustálého znovuzrozování je hlavním obsahem hinduismu a buddhismu. Ve 20. letech minulého století se začala myšlenka reinkarnace prosazovat i v západních společenstvích. V roce 1981 byl uskutečněn výzkum veřejného mínění, který ukázal, že 21 procent amerických protestantů a 25 procent katolíků věří v reinkarnaci. Průzkum, uskutečněný v roce 1979 v Británii zjistil, že toto přesvědčení sdílí 28 procent lidí. Takové názory souvisejí s rozšířením východního náboženského myšlení, ale vycházejí i z přímých zkušeností lidí, které lze právě nejlépe vysvětlit reinkarnací. A´t už jde o zkušenosti spontánní, nebo vyvolané hypnózou či jinou metodou regresní terapie. Nejpodrobnější průzkum spontánních vzpomínek uskutečnil profesor Stevenson na universitě ve Virginii. Jeho materiál obsahoval přes 2000 případů. O svém předchozím životě vyprávějí často malé děti, přičemž mnoho věcí se dá ověřit. Dítě může jevit charakteristické znaky chování předchozího jedince, někdy dokáže rozeznat lidi, kteří mu byli v předchozím životě blízcí. Stevensonův průzkum se dokonce zaměřil i na souvislost vzpomínek s mateřskými znaménky a vrozenými vadami , jež se objevily v předchozím životě. Pokud budete opravdu poslouchat, co vám říkají malé děti, možná budete překvapeni. Sama jsem se setkala u jedné holčičky s výrokem: To už bylo dávno. To jsem byla voják. A ten druhej do mě střelil a já jsem skončila. A teď jsem to zase já. Nebo tříletý syn mé sestřenice, bydlící v Praze se své maminky nedávno zeptal, kdy pojede domů. Když se podivila, co tím myslí, že přece doma je, řekl: Ale já myslím tam, co máme tu kravičku a ovečky, co pasu. Vždycky tm přece chodíme do kostelíčka. Možná, že máte i vy podobné zážitky se svými dětmi.