Rozhodl jsem se zkopirovat jednu ze svych myslenek, ktera je soucasti jakehosi dokumentu, do nejz prepisuji cely svuj notysek posbiranych myslenek a citatu a vyroku a mouder atd... takze sem tam v textu bude odkaz budto na onen notysek a nebo na predchozi casti textu
Nehmotný hmotný světKdyž je tma, nevidíte stín a nevidíte vlastně ani nic co ten stín může tvořit. Když je světlo, vidíte nejen hmotu, které se můžete dotýkat, ale i onen stín, který nemůžete ovládat, který prostě je. Nemůže s vámi komunikovat. Můžete mu dát jen určitý tvar. Stín je stín.
Náš život, tak jak jej vidíme a vnímáme našimi smysly (zrak, sluch, čich, hmat) a vše v něm, včetně veškeré hmoty kolem nás, je naprosto tímtéž - stínem. Čili realita je zcela někde jinde. Reálné není to čeho se můžeme dotknout či něco co vidíme.
Realita jest to, co dokáže vrhnout onen stín "reality".
Jen si zkuste představit, že jste stínem a potkáte stín čehosi, co chcete uchopit ale nemůžete. Protože jste jen stínem...nemůžete, dá se říci, ovládnout ani cestu aby jste se ke svému druhému stínu dostali. Nepřijde vám to hodně podobné s tím, co nazýváte život?
Mne ano. Všude slýcháváte poučky osvícených lidí, jenž tvrdí, že vše je ve vaší fantazii. Cokoliv myslíte, to také tvoříte. Co si představujete, to přitahujete. Čeho se bojíte, to stane se spíše než to co si přejete. Protože vaše mysl je tím co tvoří realitu. Proto je kolem toliko zla, toliko násilí a bezpráví. Proč? Zamyslete se. Začnete se bavit o politice a co z vás dříve či později vypadne? No? Nezní to třeba takto?
-Všechno jsou to lumpové, kterým nejde o lidi. Všichni si chtěj jen nahrabat.
-Když se podívám, vidím takovou beznaděj. Copak má smysl se s někým hádat a přidělávat si akorát starosti? Dělat věci akorát horšími?
-Když chce někdo udělat konečně něco dobrého, vždy se najde nějaký bezcharakterní lump, který toho akorát zneužije.
A tak dále a tak dále. Mohl bych pokračovat. Máte předsudky a kypíte beznadějí. Naprostou neochotou cokoliv změnit. A když se někdo snaží, pak se postavíte do davu většiny, kde všichni tak činí tak proč bych já měl být vyjímkou? Ale jo. Avšak tímto naplňujete přesně své obavy. Děláte přesně tak, čeho se bojíte.
Odpověď totiž je v onom stínu. Stín je naše fantazie. My jsme ti, kdož jej mohou vrhnout. Kdož jej budou tvořit. Vytváříte-li ve své fantazii obavu, co by se mohlo stát, jako by jste onu podobu obav ztvárňovali a vytvářeli tak svůj stín. Stín, který je podobou toho, co nyní vnímáte jako život.
Ale jen když si neuvědomíte, že nejste stín ale ten kdo stín ovládá...kdo jej vrhá... je to nepředstavitelná představa? Ano, pro mne také byla. Ale je čím dál tím jasnější. Nebudeme však předbíhat. Nevím jak daleká je ještě cesta má.
Nepobíráte to?Tak to zkusme ještě jednou.
Váše fantazie, představy, vaše obavy, vaše touhy, to vše je vyobrazeno stínem. Což znamená, že je-li fantazie stínem, musí být prvně tento obraz stínu vytvořen. A tak se postavíte tak, aby jste onen obraz viděli. Viděli, jak asi bude vypadat. A až se tak postavíte, uvidíte obraz stínu na zdi, či na zemi, to je jedno kde. To je stále ale jen a jen vaše představa, která ziniciovala ono ztvárnění! Tam kde se asi stále nechytáte je ona díra, mezi ztvárněním a myšlenkou. Jeli i naše tělo stínem, pak je vrženo jakousi bytostí, kterou my jsme. My nejsme těla. Nemůžeme být. Ta jen dělají to, co my jim poručíme. A zrovna jak jsme zmínil v jedné myšlence z mého notýsku, těla zpracovávají informace pro… přeci pro nás. Nikoliv tělo pro tělo. Není to tak? A zrovna tak je navádíme směrem, který si představujeme. Je-li naše obava, že náš stín, tělo, by mohlo uklouznout na ledu, tak ten jenž tvoří stín pošle tělo směrem k ledu aby vytvořil onu obavu pádu a tím pádem ji naplní. Samozřejmě vše se dá změnit. Mezi stínem těla a stínem ledu je prostor a čas. Čili je i čas i prostor změnit směr. Každá myšlenka je totiž informací pro naše tělo. A tak jdeme informaci po informaci a ztvárňujeme je do obrazové podoby jako stín. Změníme-li naše myšlení a obavy, změníme tak i naše životy. Ale stále nás nebudou naplňovat radostí, pokud si budeme myslet, že my jsme tělo, že my jsme onou loutkou a nikoliv vodičem. Musí to být frustrující, i kdyby se nám dařilo, a naše loutky nebo stíny dosáhli naprosto všeho co vás napadne, stále z toho nebude mít tu radost, jako když si uvědomíte kdo jste. Vodič, jenž vezme loutku a vede jí přesně tam kam chce. Třeba k další loutce. Bude-li však snažit se loutka mluvit s loutkou, dojde k nedoruzmění. Jste-li však vodič, jednoduše se domluvíte s vodičem druhým, kterak se bude příběh dál odvíjet a povedete loutky přesně tak, aby se příběh naplnil. Vy jakožto vodič pocítíte radost ze hry. Zatímco máte-li pocit, že jste loutkou, budete pociťovat naprostou bezmoc a beznaděj, že váš příběh je jaksi zaseknutý a nikam nesměřuje. Ba co víc, budete se snažit všemožně ovlivnit cestu druhých, aby nezmařili vaše plány. A nebo vás hra nebude bavit vůbec a budete se jen snažit ji nějak odehrát a mít už ji za sebou.
Stín je poměrě složité podobenství k vysvětlení mé myšlenky, ale je nejtrefnější a vím, že nejsem jediný, kdo použil stín. Již sám Exupery jej použil ve svých dílech. Pravda, trochu jinak, ale já to pochopil právě jako oním stínem.
Loutka je možná snažší na pochopení, ale není zas až tak přesné. Loutka není naší součástí. Stín ano. Se světlem je všude s námi. My se na něj ani nemusíme dívat, neb stín není jednoduše důležitý. Důležitý je ten, kdo stín vrhá a tím jsme MY. My, kdož poutá onen stín. Otočte se ke stínu zády směrem ke zdroji světla. Rozeběhněte se a pokuste se radovat z toho, kým doopravdy jste. Nejhorší je nejspíš pochopit, že stínem se snažím vysvětlit právě stín.
Nebraňte se svým myšlenkám. Možná vás to už taky napadlo. Dle Bible, žili lidé dlouho předlouho. Několik stovek let až roků tisíc. A těchto ubývalo. V dnešních dnech umíráme poměrně brzy. Protože jde o náplň našich myslí. Strach, beznaděj, obavy, předsudky. Tímto vším naplňujeme svět. Tímto vším tvoříme podobu života, kterou známe. A přeci je zde mezi námi spoustu takových, kteří pomáhají obrovskou měrou přetvářet tento svět k lepšímu výsledku v poměrně snesitelné podobě. Děti. Ano děti. Bezstarostní tvorečkové, jejichž svět je čistý. Jejichž fantazie nezná slova jako nelze či nesmysl. To až s časem díky nám omezeným takzvaným dospělákům přijmou ony pojmy za své a vesele je uplatňují v domění, že dělají správně. Tato rovnováha se samozřejmě narušuje. Čili čím více lidí, tím více starostí a větší beznaděj. Životy kratší. S technologiemi okrádáme děti o fantazii a dětství. Dáváme jim nové hodnoty, jenž mění jejich kreativitu do podoby komerčních potřeb. Ať tak či onak, je dobré se vrátit do své dětské mysli a zkusit v sobě nalézt ono pozitivní co v sobě každý má. Je dobré přestat se jednoduše bát, přestávat vytvářet předsudky a začít vnímat události pozitivně, protože veškeré události ve skutečnosti pozitivní jsou. Nežijme stínem.
Když naleznete zdroj světla, najdete i sebe.