Koukám,že ještě fungujete,nějakou dobu jsem byl neaktivní,ale protože je to již dlouho co jsem semka dával nějaké počiny,vybral jsem něco z novějších a třeba vás to i potěší...
Střípky Můzy:květen 2010 Jsi jako víla,můza která mne políbila..bojím se tě dotknout,aby jsi se mi nerozplynula Jsi mé vidění..srdce slyšení,do snu přicházíš,pak se vytrácíš..mám tě v sobě.. Ukrývám tě,opatruji si tě jako oko v hlavě,skrývám si tě,zpívám o tobě,jako o sobě,o osobě neznámé,krásné,vzácné.. Původ důvodu se skrývá v nás,jako střepy z váz Skládám mozaiku svých dnešních dnů a snad políbit tě na rty Nebo si dát poslední sparty,to je věčné dilema
Podlamují se mi kolena,co to znamená..jít ke zpovědnici,nebo vymést prach ve své světnici.. Skončit jako smutná madam v nevěstinci a marně čekat na kytici růží Nehty zaryté v kůži a pod postelí strach a kolem mne tma
A kdo jsem já?Jen ten,který tu byl včera a zdál se mu sen Že tančí u jezírka s elfí vílou,krásnou a milou..z toho snu se probrat nechtěl Však dosud ač mnoho,málo věděl..
Vždycky tam sedávám u toho našeho jezírka a čekám až se setmí Abych tě opět spatřil,aspoň na chvíli zachytit tebe,jako křídla motýlí Bojím se však,že kdybych se tě dotknul,rozplynula by jsi se mi a proto se jen dívám a šeptám svými rty To co nahlas odvážit se bojím říci
Však má slova srdce jsou nevyslyšena
Do prázdna odletí,na křídlech vran S beznadějí se rodí naděje,nebo je to pouhý klam?
Já a Ty:1.8.2011 Jsi květina ke které opět rád přičichnu Jsi vlčice,kterou k sobě přivinu Jsi anděl,který mne přišel zachránit Jsi všechno co chci k sobě navrátit Jsi čistá duše zrozená mimo tento svět Jsi posel mé duše,nejkrásnější květ Jsi víla o které bych mohl stvořit nekonečno vět Jsi všechno důležité pro mne,když jsi se mnou Jsi já,já tebou jsme jeden svět
Buď se mnou prosím ať jsme naplněni Ranními paprsky slunce oslněni Chci se dotknout tvé duše,být součástí tebe a přitom tě nevlastnit Být svobodní a přesto spolu..Já a Ty...
Roční Období:2.12.2012 Jaro od západu přineslo léto Třpyt slunečních paprsků na hladině jezera Ptáci v potlesku svými křídly mávají Mraky zvolna plují namodralou oblohou Stromy tiše mlčí,staletými svědky jsou Léto židle sklízí,přichází podzim Vítr ti čechrá vlasy,mám tu scenérii rád Snad miluji ji asi... Tu představu,že hladím tvé černé vlasy Jsi vzpomínka,co šeptá zhasni
Listí ze stromů padá k zemi Prosím tě o ruku,jenž není pro prstýnek Chci se ji jen dotknout a vrátit se do vzpomínek Na plamen lásky,který hořel v nás Tisíce slov se nemohli rovnat vteřině ticha Kdy bylo slyšet tvoje srdce,voněla jsi tak hebce Ale pak jsi odešla a nechala mne bloudit jako slepce...
Zimní chlad objal mé tělo Zapálit svíci,nežli proklínat tmu by se chtělo Sníh pokryl hory i nížiny,zamrzli bažiny Všude kolem bílé ticho... Rty popraskali mrazem,když zavolat chtěl jsem tvé jméno
Je jaro..bloudíš sama pod rozkvetlými stromy Hladíš květiny bosými chodidly Díváš se bez viny,na krásu našich těl Bylo o tom popsáno mnoho děl Rozdělej oheň,sirek netřeba Podívej se na mě,aby jsi to věděla Černý závoj snímám svou bílou růží Jsem tu pro tebe,tak si mě užij!
Atlas Mraků:17.2.2012-6.1.2013 Můj pocit procit,do mysli se pozvolna vkrádá,vše se kolem smráká A tma pohlcuje duši v níž život byl jen iluzí a srdce tuší že přestane-li bušit Nebude zapotřebí již slzy sušit... Slyšel jsem hudbu ve svém snu,přišla ke mě nepozvána A když jsem otevřel oči,zmizela..hledal jsem ji marně,ve vínu jak v pravdě Pravdu pravdoucí,srdce bušící,slzy tišící,překrásný smutek.. Skutek jenž utek,po klavíru se vítr přehnal a mě tu zanechal
Nevěděl jsem co mám čekat,zda zapotřebí je se něčeho lekat? Nyní jsem rád,že jsem ten film shlédl,jeho obsah ze židle mne zvedl Připíjím si na nejlepší symfonii 21 století S těmi jenž se neustále setkávám nejen v tomto století,v objetí…
Po nebi křídla ptáků táhnou,jako tíhu naší karmy Přesto lehkou jak duši,vypustit k nebi se ji sluší Na něm se skví mráček schoulený v klubko nadějí Že až se v atlas mraků promění,nastane společné souznění…
Flow:Květen 2013 Být volný jako pták,svobodně vzlétnout do oblak Pak chechtat se jak ten mrak,jenž spustí déšť bez obav Natáhnout prak,letět jako drak Silou,s vírou-že nic není jen tak!Ptám se jak? Je ticho,odpověď nepřichází.. Lidi zapoměli a kamením po sobě hází Jsou díry v hrázi a voda smívá hříchy Ach,vy nepoučitelní..Proč máte tolik pýchy? Poslouchám pořád stejnou píseň,jsem tu a nejsem,cítím tíseň.. Pocit z duše chce vyjít ven,viděl jsem tě a nebyl to jenom sen Chci tě zase zpátky,ale ty nejsi zvědavá na mé hrátky Pouto se přetrhlo,jsem tím co včera,ale tobě to nestačí Jdeš dále,když zavolám Lásko,neslyšíš Když tě v duchu políbím,tak to nevidíš Když ti vlasy pohladím,své srdce na tebe opět naladím..neumím říct sbohem..
Poslední slova:v hlasu ticha nalezneš tu skrytou krásu,spojení s duší na konci temných časů Znám tě v první osobě,ve druhé mě míjíš,po třetí jsi jinde a ve čtvrté se svíjíš V páté řadě na mě koukáš,v šest hodin mi píseň broukáš..je v sedmi pádech..
Po klavíru,když prsty po něm přejdou tam a zase zpátky Obcházíme sebe jako křižovatky,do sebe ponořeni v dálkách nicoty Když jdu k tobě a ty hledáš cestu ke mě,pak vyhne se země ze své osy Když kráčíme k sobě ve spánku bosky...
Jsi uvolněná a klidná,jsi plynoucí voda,tichá..jsi silná jako bouře a v minutě vše kolem sebe zklidníš Jsi plamen hrdého ohně a indiánského kouře,jsi pramen v hoře a kapka moře,které přebije všechno hoře.. Flow,proudíš kolem mne a všechno vidíš..Ptám se tebe,cítíš??
|