Fórum Tety Kateřiny
http://www.tetakaterina.cz/forum/

Re: Texty
http://www.tetakaterina.cz/forum/viewtopic.php?f=36&t=821
Stránka 6 z 7

Autor:  SEMHA [ ned, 24 dub 2011, 1:01 ]
Předmět příspěvku:  Re: Texty

:-)
Já taky někdy radši osvítím místnost několika čtyřicítkami spíš než jedním řezavým, byť jasným světlem :-)

Autor:  Orlation [ stř, 18 kvě 2011, 22:58 ]
Předmět příspěvku:  Re: Texty

X

Autor:  petros [ pon, 21 lis 2011, 23:16 ]
Předmět příspěvku:  Re: Texty

Nasel jsem odlozeny jeden svuj textik a vubec netusim, zda jsem jej nakonec nekde tady zverejnil, ale koukam je urcen tomuto foru, tak tady jest i kdyby podruhe... ale je z roku 2009 :sunny:

Těla nám pastí či nástrojem?
Jsme obětí svých těl, možná zajatci bylo by lepší slovo, ale přesto si myslím, že stali jsme se oběťmi.
Já třeba stále si říkal kdo jsem a proč mne napadají všechny ty myšelnky, hodně věcí četl jsem si a hodně věcí jsem prostě nechápal. Na druhou stranu je hodně moc věcí, které jsou jako bych je už dávno znal. Jako by někdo psal věci, které jsem sám vymyslel ve své hlavě, jen jsem s nimi nechtěl jít na světlo světa. Jakýsi strach? Možná. Jsem totiž v lidském těle které jsem nechápal. To tělo nechápalo samo sebe a tudíž nepouštělo se do diskuzí s duší, jenž mluvila a mluvila a sdílela všechna moudra s mým tělem. Kolikrát cítil jsem naprostou frustraci, že jiní přicházejí s myšlenkami, které nazývají převratné, které jim dali slávu a třeba i bohatství, které jim vysloužili uznání mezi lidmi a přitom tyto myšlenky mám v sobě už dávno a taky je nikomu necpu jako převratné... mnohokráte jsem si říkal: Copak jsou všichni tak hloupí, že tohle je nenapadne samo? ... Nenapadne a ten hloupý jsem spíše byl já, že jsem si to nechával pro sebe. Ale na druhou stranu učinil jsem dobře, rychlejší lekci jak poznat své ego bych si sotva mohl dát.
Hodně věcí jsem si začal od jisté doby psát a věřte nebo ne, od té doby chodili do mé mysli nové a nové myšlenky. Je to asi jako když máte na zahradě hadici a zaléváte s ní svou zhrádku. Taky čím více zaléváte tím lépe vše roste. Jakmile uzávěr uzavřete, voda prostě neteče... a zrovna tak ani nové myšlenky nemohou proudit. A tak si mne našlo spoustu nových a nových článků a knih a dokonce aj lidí. Všechno toto jsem bral jako úžasnou harmonii a plán. Jenže kdo to tady plánuje?
Tady čtu třeba o channelingu, o komunikaci s vyšším já, o komunikaci s anděly a říkal jsem si vždy, jak to děláte?
Jednoho dne šel jsem na mentální techniky Tety Káti a hodně věcí jsem si uvědomil. Myšlenka je silnější než jsem se domníval... to nikoliv naše tělo ale naše myšlenka má tu sílu a moc. Co třeba Astrální cestování? Také jste četli ony články a návody o tom jak vidíte své tělo? Jednoduše lidé chtějí zažít něco úžasnho ve spojení se svými těly. Nechtějí se jich vzdát. Stali se jejich oběťmi a zajatci a tak si je stále chtějí uvědomovat s každou svou zkušeností, alespoň je mít na šňůrce... tady vůbec nejde o těla!
Já od doby co jsem si začal své myšelnky psát, jsem komunikoval touto formou se svým vyšším já! To jsem přeci JÁ! Ne moje tělo fantazírující. Tělo jen píše a zaznamenává stejně jako HDD zapisuje na své datové pole... procesor napomáhá koordinovat HDD a zatímco onen programátor to vše inicioval a řídil. A to jsme my... my jsme programátoři.
Na toto jsem přišel právě nyní když jsem se rozhodl napsat novou myšlenku jenž mne tak přepadla... a jen co začínám psát hned objevují se nové myšlenky. Nebát se jich, nechat je jít. Nebát se že to jsou nesmysly, které nikoho nebudou zajímat. Ti kdož vědí vědí i bez mých textů, ti kdož nevědí mě zajímati nemusí. Tyto informace jsou přeci pro mne zejména... a taktéž pro ty kdož je potřebují slyšet ale ještě si neuvědomili, že je třeba opravdu naslouchati.
Měl jsem teď úžasnou touhu pod tlakem všech těch příchozích informací jít někam na kopec a zakřičet si na celé širé okolí... co zakřičet...zahulákat si, vyřvat to ze sebe! A tak jsem si ve svých myšlenkách vytvořil onu situaci a opravdu jsem si zakřičel... a to tak jak bych ve svém těle nikdy nebyl schopen. Nejde o naše těla! Těla nás jen učí nové nepoznané lekci... kousíček po kousíčku. Je to úžasná lekce. Asi jako když zavážete někomu oči, odvezete daleko předaleko do neznámých končin kde se mluví úplně jiným jazykem, kde vše funguje zcela jinak a gravitce třeba nefunguje...vhodíte jej do nějakého bludiště a uspíte... pak se probere a jeho lekcí bude se z této "pasti" dostat ven. Musí na to přijít sám, že jde o bludiště, že jde o jeho úkol. A i tyto podněty dostávají se nám z okolí abychom si toto uvědomili. Určitě znáte mnoho filmů na toto téma... Kostka, Saw, 9 hráčů se smrtí .. a další a další... tyto filmy nejsou zde jen pro naše pobavení ale hlavně na zamyšlení...ani jeden z těchto filmů neskončil způspbem aby jste vypli jednoduše TV a šli si dělat třeba úkoly do školy...ne, museli jste chvíli sedět, přemýšlet nad tím... jednoduše film promluvil k vám nikoliv k vašim tělům.
Ale zmínil jsem onen kopec si jít zakřičet... vaše myšlnky jsou velice mocné, neustále si to zde čtete, neustále vám to někdo říká ale je čas si uvědomit jak moc jsou mocné. Nepodceňujte je. Kontrolujte své myšlenky, své představy, sledujte je, a zjistíte že váš život je velice podobný tomu co si v něm žijete.... protože ve svých představách se poutáte svým tělem... omezujete se "vědomím", že to či ono tělo nemůže dělat... tělo možná ne, ale vy ano ... vy můžete úplně vše... kolikrát jste něco podobného četli či slyšeli, proč zrovna já bych měl změnit váš postoj? Protože vím, že jste-li na to připraveni a budete chtít, najdete si tam byť jedinou větičku která vám pomůže... a je jedno kolika z vás... vaše slova pomohla mne, ať byla kousavá, štiplavá a nebo byla pohlazením a svěží sprchou v parném dni.... chtěli jste předat kousek sebe, rozšířit svou existenci o nové úhly pohledu... a podařilo se vám to...

:hi:

Autor:  elena6 [ pon, 21 lis 2011, 23:44 ]
Předmět příspěvku:  Re: Texty

petros píše:
Určitě znáte mnoho filmů na toto téma... Kostka, Saw, 9 hráčů se smrtí .. a další a další... tyto filmy nejsou zde jen pro naše pobavení ale hlavně na zamyšlení...

Jsem ráda, žes toto zmínil. :o)

Viděla jsem Kostky i jednotlivé díly Saw. Na Saw v tom ohledu, co píšeš Ty, nedám dopustit. Jednou jsem měla čas a celý den jsem koukala na jednotlivé díly Saw a musím říci, že právě v té návaznosti a souvislostech jsem v nich našla naprosto úžasné věci. Je v tom skrytá pointa, spousta podnětů k zastavení a pochopení týkající se života samého. Není to jen "ujetý" film plný mrtvol a krve.

Obecně si právě v hororech asi nejvíc uvědomuju. Možná proto, že jsou v nich někdy až extrémy, které však mívají svůj důvod i smysl. Taky ale není Horor jako horor. :wink:

Zdravím Peťo. :hi:

Autor:  petros [ čtv, 24 lis 2011, 14:11 ]
Předmět příspěvku:  Re: Texty

To s Temi extremy jsi vystihla presne, tam si clovek mnohdy skutecne uvedomi nejvice - nekomu staci sledovat film, nekdo si tim musi projit ve skutecnem zivote. Neni extrem jako extrem... smer jakym se treba vydava trend zivota v celem svete je svym zpusobem extremem a nejspis je nutny prave proto, aby si lide uvedomili mnohe a poznali ony moznosti, hranice... kdyz lide poznaji, vi kdy a jak zakrocit, jednat, reagovat... proste pochopi :sunny:

(priklad ze sveta formule: konstrukteri jsou happy, kdyz formule presahne sve moznosti a neco se doslova "podela" a nejaky ten material proste nevydrzi onen napor a treba rupne, neb tim poznali onu hranici, onen extrem a vi co mohou ocekavat od materialu a podle toho navrhnou formuli jinak, efektivneji, kvalitneji a hlavne spolehliveji)

Autor:  petros [ úte, 29 lis 2011, 13:43 ]
Předmět příspěvku:  Re: Texty

Tajemne bytosti kolem nas

Vsimli jste si nekdy nejakych bytosti, ktere by Vas kazdym dnem doprovazely? Ktere jsou pritomne na kazdem kroku, at jste kde jste? Ze nikoho krom lidi nevidite? Tak se podivejte jeste jednou. Podivejte se z pohledu “bytosti”, kterou jste vy sami. Ocekavate jednoduse od tajemnych bytosti, at uz pohadkovych nebo astralnich ci duchovnich, elementarnich ci jinych, ze budou miti stejnou formu jakou mame my. Co je tou formou? Ne, neni to tak docela tvar figurativni, I kdyz ten ocekvame v prve rade. Jsou to hlavne priznaky, kterymi se my vyjadrujeme a jak my vnimame sve okoli – vyhledavame cosi jako oci k pozorovani, usta ke komunikaci, mozna usi k naslouchani, nejaka cast k pohybu – ocekavame ze vnimaji celym povrchem tela jako my a ze dychaji totez co my… vzduch. A tak se rozhledneme a…. a nic. Proste nevidime tyto aspekty a tudiz nevidime ani bytosti.
Cim se tedy vyznacuje bytost jako takova? Co cini bytost bytosti? Mnozi jsou si vedomi sve podstaty, ktera je jakymsi nasim ridicim centrem – co ridi? Preci nase telo. Cili mnozi jste si vedomi, ze telo je pouze nastroj, navic uzasny k tomu. Kdo tedy jsme my? My jsme ono centrum. Kdyz odpoutame nase telo, co nam zbyde? Vedomi. Ciste vedomi. Poznani. Laska. A ted si polozte otazku, jak toto vedomi dycha? Jak mluvi? Jak vidi a jak slysi? Velice zajimava otazka ze? Jak toto vse cinime my v telesnych schrankach pomoci jinych nastroju, ktere jsem vytvorili? Jako treba pomoci kamer, mikrofonu, reproduktoru, monitoru, ruznych cidel, knizek… vse toto je forma, kterou my, jakozto lide, komunikujeme s nastroji, ktere jsme si vytvorili. Ruzne nastroje pouzivaji vysoce rozvinute technologie a my bychom jim jednoduse nerozumeli, pokud bychom si to nedokazali prelozit, pomoci nastroju, do name srozumitelne podoby (cisla, pismenka, zvuky v podobe slov treba, grafy atd.). Stejne komunikujeme my, nase skutecne JA, s telesnou schrankou skrze kterou vnimame ono okoli. Onu hmotnou realitu. Takze kolem nas urcite je mnoho dalsich forem, nastroju, ktere maji sve vnitrni JA. Jenze ne vsechny nastroje jsou si toho vedomi, ze se za dalsimi nastroji skryva taktez nejake vedomi. Treba kladivo a pocitac se jen tezko domluvi. I kdyz-s nasi pomoci za pouziti kladiva muzete domluvit pocitaci! I beze slov. To I pocitaci razem dojdou slova. :twisted:
V tomto pripade onim komunikacnim pojitkem jsme my lide, takze vlastne se jedna o jakesi podprogramy, ktere maji stejne ridici jadro-onen jeden jediny hlavni program, ktery to vse ridi. Takze co jsou bytosti? Vedomi. A kde je vedomi, tam je pricina a vysledek. Vedomi vzdy reaguje na pricinu, at uz vyvolanou jinym vedomim, a reakci na tuto pricinu prijde akce a nasleduje nejaky vysledek. Coz muze byt spoustecem k reakci pro dalsi vedomi atd.
Podivame-li se takto na sve okoli, jiz Vas urcite napada mnoho forem, ktere existuji kolem nas. Protoze reaguji. My to nazyvame prirodnimi zakony ci fyzikalnimi zakony, ale jsou to opravdu “pouze” nejake zakony, ktere navic jsme vyjadrili pomoci vzorecku a slov aniz bychom jim skutecne rozumeli?
Nyni Vam ukazi urcity scenar, ktery se opakuje kazdy rok.
Nazyvame to podzimem. Priroda se pripravuje ke spanku a tak muzeme rici, nasleduje bezny proces. Jenze on neni tak bezny. Stromy se zabarvuji do uzasnych barev – je to treba? Ma to nejakou funkcni hodnotu? Po te stromy potrebuji sve listi shodit, nebot cele zimni obdobi se budou pripravovat na rok dalsi. A ano, jsou stromy, ktere meli by shodit listi ale presto si jej udrzi celou zimu. Jsou to vyjimky, ale jsou. Vetsinou tyto stromy nasledujici rok moc nevzkvetaji. Kazdopadne onen proces pousteni listi je uzasnou spolupraci ruznych bytosti. Hodne pusti se samo. Co nejde samo, pokusi se sundat prizvany vitr. Vzdy, ale vzdy to zkusi napred vitr. Kdyz to nejde, prida se I dest. A ten zbytek, ten vezme mrazik a pak opet nastoupi vitr, uz neni treba tak silny, nebot staci malo. Nasleduje otepleni a klid. Stromy maji pripravu hotovu za spoluprace ostatnich bytosti (vitr, dest, mraz…). Jsou to ale opravdu bytosti? Mozna jsou to taktez jen nastroje jednoho sjednoceneho vedomi-ktere muzeme nazvat priroda, ci nase Zeme, ale jednoznacne spolupracuji, komunikuji a funguji. Jsou zive.
Budeme-li je vnimat jako bytosti, muzeme s nimi komunikovat. Komunikujeme-li s nimi, at uz si najdeme jakykoli zpusob, pak budeme na mnohe pripraveni neb priroda nam jednoduse rekne co udela protoze reaguje – prijde-li sucho, pak to ma duvod, priroda jednoduse neco resi. Nebereme-li v potaz lidske zasahy, pak priroda bude vzdy reagovat, I na tyto zasahy. Bude-li treba, zareaguje extremnim zpusobem asi jako my lide. Kdyz nas nekdo neustale jen vyuziva tak do urcite miry to tolerujeme nebot jsme o neco moudrejsi…ale jakmile to presahne urcitou hranici a jiz to nas samotne ohrozuje a nejen nas samotne, reagujeme vyostreneji, prudceji, razneji a v pripade ze jde o extremni situaci, pak jdeme do extremu i my. Ano, bytosti maji vedomi a proto reaguji.
Zamyslete se nad tim jeste jednou, nase vyssi JA razem ziskava novy rozmer, rozmer ktery mnozi vnimaji oddelene ale neni tomu tak – my jsme soucasti onoho vyssiho JA. Nejedna se pouze o pojem!
:sunny:

Autor:  petros [ stř, 21 bře 2012, 17:22 ]
Předmět příspěvku:  Re: Texty

Krizovatka - konec nebo zacatek?

V dnesnim svete… ok, opomenme ted cely svet a podivejme se do sveho nitra. Do naseho vlastniho nejhlubsiho nitra. Je tajemne? Nepoznane? Nebo naopak zname a prosvetlene? Necht si kazdy odpovi sam za sebe. Tak ci onak, s nejvyssi pravdepodobnsoti se drzime jakehosi nazoru. Tento nazor je pro nas stezejni a bojujeme za nej. Ma to ale smysl? Neni to onen nazor, ktery nas odtrhuje od "reality"? A co je realita? Realita neni "nazor". Muzeme si to myslet, ale obhajoba takovehoto nas pouze vycerpava a nas nechava stat na miste.
Predstavte si, ze jste na jakesi krizovatce a nevite kudy se vydat dal. A tak si vytvorite nazor, ze kdyz pujdete cestickou cislo jedna, tak dle proslapanosti nenajdete nic zajimaveho, neb kazdy ocividne tou cestou jde. Pokud si vyberete cesticku cislo dva, nejspis vas ceka prilis prekazek a zhynete za prvnim krovim plnym trnu, neb ona cesta neni proslapana vubec a tudiz by vam nejspis ani nikdo nepomohl. Nejspise by vas nikdo jdouci kolem neslysel, jelikoz by nebyl onen kolem jdouci. A tak premyslite dal - o ceste cislo tri. Ani moc proslapana a ani vubec, je tak akorat a stale si rikate je na ni co poznavat. Ale ted z te cesticky prijde nekdo a rekne, ze ta cesta nikam nevede a tak timto vyrokem napadne vas nazor. Vy si jej bud muzete hajit a nebo prijmete jeho nazor, ktery si ucinil na zaklade sve "zkusenosti" a tudiz vy se nyni soustredite na zbyvajici prvni dve cesticky. Najednou vsak prijde z jedne z nich dalsi clovicek a misto aby Vam o te ceste neco rekl, zepta se Vas jaka je ta cesta ze ktere jste prisli vy… najednou premyslite co rici a popisete to nejspis jako normalni cesta nenabizejici nic prevratneho, ale razem si uvedomite, ze vy jste tu cesticku prochazeli z druheho konce… a nahle se otocite zpet k ceste treti, ze mozna ta cesta preci jen nebude k zahozeni, nebot dotycny ji popisoval taktez jdouci opacnym smerem a tudiz jeho slova "nikam nevede" muze byt pochopena uplne jinak a znamena vlastne "na jejim konci je jen zase novy zacatek=krizovatka"… a tak se vratite ke svemu nazoru a takto to jde dal… casem zjistite, ze mate kolem sebe hromadu dalsich lidi predkladajici Vam jejich nazor a vsichni premysli kudy dal a tak vytvari dohady, predsudky, usudky, vynaseji soudy a hodnoti vsechny, kdoz z onech cest prisli… podle vsech analyz mozna nekdo usoudi, ze vysledny nazor byl tomu jeho nejblize a nejpresnejsi se slovy: "Ja to vedel!" nebo "Ja jsem Vam to rikal!" a vsichni vesele dal stoji na te krizovatce. Realita je vsak na te ceste a proto jsme od ni odtrzeni jen diky tomu, ze z prvu jsme moc premysleli a pote se nechali strhnout ostatnimi v obhajobe sveho nazoru. A cesty zustaly nepoznane, neprosle, krizovatka stava se nasim koncem. Paradoxne koncime v miste, ktere nam nabizi hned nekolik moznosti a my si ani jednu z nich nevybrali... i presto ze po cleou tu dobu jsme uvazovali o vsech variantach... my jsme zustali proste stat a teoretizovali co by kdyby.
A jak se tak z toho stava spolecnost krizovatkky, nekolik jedincu si vsimlo, ze s onim nepoznanym se da dobre obchodovat, cim vice lidi prichozich z onich cest ostatnim zataji, tim vice budou ony cesty nepoznane a tim spise udrzi vsechny ostatni na dane krizovatce. Cim vice se situace stava nekontrolovatelnou, tim vice lzi se musi vymyslet jak lidi udrzet na te krizovatce, tim vice pravidel omezujici lidi stojici na krizovatce se musi vytvorit a tim vice skutecnosti se musi zatajit. Jde to do nekonecna? Ne. Budto ona krizovatka I se svou civilizaci zanikne, a nebo tam v jednu chvili bude proste prilis lidi a jednoduse se nekdo dost odvazny a natolik inspirujici vyda jednou z cest at se to nekomu libi ci nikoliv, mnoho se k dotycne osubce prida a mnoho se inspiruje a vyrazi cestou jinou ale vyrazi vpred…uz nebudou stat a v ten moment se zase vse da do pohybu tak jak tomu melo vzdy byt a krizovatka stane se opet jen tim cim byla ve svem puvodnim planu – krizovatkou.
Potrebujeme vsak cekat na tuto chvili? Proc tedy stojime a jednoduse se nevydame poznavat onu realitu? Nasi realitu? Dle nasi vule a nasi svobodne volby? Nasim pohledem a tedy jen a jen nasi realitu?

Autor:  petros [ sob, 24 kvě 2014, 19:00 ]
Předmět příspěvku:  Re: Texty

Inspirovan Joginskym pribehem.

Seminka zivota

Je to temer neuveritelny pribeh, ale je to pribeh, ktery zapada do mnoha a mnoha ruznych jinych pribehu a poznani ruznych lidi po cele nasi Zemekouli bez ohledu na cas, kdy k poznani dosli. Nyni, v nedavne minulosti ci v pradavne prastare tisice let vzdalene minulosti.
A pokud budete naslouchat poznatkum Tety Kateriny, zjistite, ze i ona mluvi o tomtez: sklizime, co jsme zaseli.

Nse bytost je jakesi vedomi. Kolem tohoto vedomi vznika nase fyzicke telo. A jelikoz vedomi je zakladnim kamenem, pak nase myslenky a nejen nase, formuji nasi bytost a nase okoli - cely nas Vesmir. Vse jsou to seminka, ktera zasejeme a nechavame je uzrat. Je to jako kdyz zasejete malinkaty hrasek. Pak koukate kterak seminko hrasku klici a vytahne malinakty vyhonek s listky smerem vzhuru a korinky do zeme. Stale vidite jen rostlinku a nevite jake plody Vam prinese, dokud je neuvidite...pokud samozrejme nevite, co jste zaseli (umyslne a cilene) a neznate perfektne kazodu rostlinku abyste podle malinkate rostlinky poznali co budete mit za plody. Ovsem i taci lide jsou a taci jsou mezi nami znami mnohdy jako lecitele.
A tak cekame, rostlinka roste neb ji dodavame energii. A jednoho dne vykvete, kazda rostlinka kvete nejakym zpusobem. A je jedno zda je to bodlak, ruze a nebo jahodnik...kvety maji vsechny krasne. Kazdy kvet nas necim okouzli. Ale ani to neni konec cesty. Az s plodem prichazi poznani, a s uzralym plodem prichazi i ochutnavka. MOzna zjisitme, ze nas plod je horky, nepozivatelny, trpky, jedovaty...a mozna ze je sladky, svezi, stavnaty a lahodny.

Zalezi jen na seminku. Ale pozor, jedno jedine seminko stacilo k mnohanasobnemu zuroceni. Male seminko a prijde obrovsky strom treba, nebo jedno seminko a mate misku jahod. Ovsem vse s casovym odstupem.
Lide mnohdy zapomenou co vse zaseli, zda zlobu, nenavist, posmech, skodolibost, pomlouvani, aroganci...ci lasku, pochopeni, pomoc bliznimu, soucit....
A to vse se nam vraci. S casovym odstupem. A ne vse se vraci ve stejne podobe neb seminko se velice lisi od plodu. Takze pokud vidime kterak se nekomu dari i presto, ze dotycny je zly a nedobry, skrblik, zlodej a lhar...pak si nerikejte, ze neni zadna spravedlnost. To co vidi on a vy, nema nic spolecneho s tim, jak se chova nyni ale jaka seminka zasel kdysi davno. Mozna v detstvi...co zaseli jeho rodicove, jeho okoli...to co zaseva vsak nyni - sklidi mnohem pozdeji. Vzdy to tak je a vzdy to tak bude.
Nas svet vypada presne jak jsme jej zaseli. A proto, neverite-li v Boha, ze existuje nejaka spravedlnost...pak vezte, ze existuje mnohem vic nez to... kazdy sklidi to co zasel, a vzdy znasobene.
Bouchnete-li nekoho do zad, muze se u vas samotnych jednou projevit bolest zad...znasobena do nekolika dnu, tydnu, mesicu ci let....zalezi jen na vas.

Da se s tim neco delat? Zejmena pokud jste zaseli mnoha seminka nevedomky? Ale ano, da...nikdy neni pozde.
Ovsem k tomu musite pomalu dospet kazdy sam. Kdo chce, ucitele si najde. Kdo hleda pravdu, najde ji....najde ji a pochopi, ze cesta a cil jsou totez, ze cas a prostor nemusi byt prekazkou...a ze kazdy smeruje do "svetla"...neb ve sve podstate jsme svetelne bytosti...at uz to zni sebedivneji... :sunny:
A pokud jste davali dobry pozor, pak pomahate-li druhym, vzdy pomahate sobe - neb vse kolem je jen Vase vnimani sebe samych, Vaseho Vesmiru.
:wink:

Autor:  petros [ pát, 27 čer 2014, 11:52 ]
Předmět příspěvku:  Re: Texty

Temnota vs svetlo
Lide veri mnohemu a obcas veri i necemu, co nema zcela zadne opodstatneni, ale jednoduse to bylo lidmi prijato jako “normalni”. A tak se lide snazi vyresit a vylepsit toto “normalni” tak, aby splnovalo jejich predstavu zivota stejne jako ji maji zazitou z dob “prirozene”.
Ano, zakladni rozdil, ktery si jiz lide neuvedomuji. Normalni NENI prirozene a nikdy nebude. Normalni je odvozeno od Normy, cili kymsi stanovene hranice ci limitu, ktere se obecnou verejnosti prijimaji jako pripustne, ale jakmile hranici prekrocite uz je to neprijatelne a tak se cely zivot pohybujeme na hrane, kterou si lide sami vytvorili.
Jak je to tedy s pomyslnou temnotou a svetlem v nasi spolecnosti? Existuje nejake reseni? Nejaky lek, kterym muze byt lidstvo vyleceno tak aby lide dokazali zit v miru, beze strachu, ve spokojonesti, radosti a naplneni?
Existuje. Vzdy existovalo a vzdy bude existovat. Je tu stale s nami.
Pouziji-li obrazne prirovnani, predstavme si jakousi obrovskou podzemni jeskyni a mozna umele vytvorenou vytesanou halu. Muzete si ji predstavit jak chcete, neb tato predstavivost je opravdu uplatnovana v nasi spolecnosti. Takze muzete tam vytvorit ruzne ochozy, schodiste, chodby, komurky atd atd.
Ale abychom pochopili jak jsme tam dosli, tak se presunme kamsi do davne minulosti. Cili nemame elektrinu a nemame ani svicky. Jednoduse jsme v podzemi a najednou lide objevi ohen a tak si obcas zatopi. Zjisti ze s ohnem prichazi svetlo a tim padem ze se “podzemni” aktivity mohou rozsirit o mnoho cinosti, ktere po tme neslo delat a nebo jen velmi omezene.
Presne moment, kdy jsme dosahli jakesi hranice naseho pomyslneho “Vesmiru” a tim jsme nase hranice posunuli neb my jsme soucasti onoho Vesmiru. A nyni s posunutymi hranicemi vidime nove moznosti. A tak se snazime vymyslet, jak onen ohen zkrotit a vyuzit k osvetleni. Z historie zname ruzne metody. Lide objevili ze smola hori a tak vznikali louce.
Ovsem toto jest presne kdy vznika doba temna. Nebot svetlo nedosahne do vsech koutu one “haly” ci systemu chodbicek a sini. A tak vznikaji temne kouty, z nichz je mozno videt osvetlene prostory avsak z osvetlenych prostoru neni videt do temnych koutu. Lide si uvedomuji i tyto moznosti a tak jich take vyuzivaji. Nejsou videt ale maji prehled, cili mohou delat neco, co normalne nemohli. Dostali moznost a vyuzili ji. A tak se spolecnost vyvijela. Vymysleli svicky, svicny…ale i svicky dohorivaly a tak sem tam se naskytl nejaky ten temy koutek, ktery byl normalne osvetlen. Samozrejme s pomoci umeleho svetla lze salit nas zrak, neb jej nemame vyskoleny – neni zadny skolitel, ktery by nas ucil, a tak i v osvetlenych prostorech se nalezla moznost, jak vytvaret iluze, kterym lide verili avsak ve skutecnosti skutecny obraz vypadal zcela odlisne.
Opet, lide vyuzili svych novych poznatku a tim si opet rozsirili sve hranice Vesmiru.
Jenze to jest onen problem, spolecnost jako takova pochopila, ze at se snazime sebevic, stale to nefunguje jak jsme si predstavovali a tak vznikaji pravidla, abychom mohli potrestat ty, kdoz vyuzivaji temnych koutu k nekalym cinostem podkopavajici snahy vsech ostatnich. Opet, s pravidly vznika zcela novy prostor moznosti. Opet jsme rozsirili nas Vesmir. Lide dosli k napadu jak vyrabet elektrinu, pote jak ji vyuzit a premenit na svetlo. Zarovky osvetluji mnohem vice a stabilneji. Lec i zarovky praskaji a musi se menit, obcas generator elektriny selze, obcas se drat prerusi ci pretrhne. Opet jsme vystavovani onem moznostem, ktere i ti, kdoz zili ve svelte, rozpoznaji jako “prilezitost” a vyuziji ji. Jednoduse neodolaji, neb se naskytla moznost primo pod jejich nosem.
Ano, reseni by bylo naucit lidi odolat temto pokusenim vyuzivat temnych koutu ku svemu osobnimu prospechu, ale tam dojdeme pozdeji.
Takze mame uz vysoce rozvinutou podzemni spolecnost, vyuzivajici neskutecne slozitou sit osvetleni a pravidel, omezeni a regulaci a lide jsou stale vic a vic nestastni. Proc? Protoze i kdyz uz dokazeme osvetlit vsechny kouty, vytvorili jsme si “virtualni” temne kouty pomoci pravidel a prerozdelovanim moci. Jak? Jendoduse, nekdo totiz ma pristup do zakouti kam nikdo jiny nesmi, nema povoleni…cili o to sofistikovanejsi je zpusob, kterym mohou “podvadet” a konat ono “temno” za svetla. Jak proste ze?
Jak z toho ven?

Jednoduse. Zacneme si klast otazky.
Prvni otazka: proc vubec lide potrebuji umele svetlo pod zemi, kdyz na Zemi je prirozene svetlo ze Slunce?
Druha: Proc vlastne lide sli pod zem? Potrebuji byt pod zemi??
Treti: jak se vyhnout temnym koutum na Zemi? Neb I tam se strida den s noci, ackoliv vzdy jen pul na pul.

Odpovedi: proc? Protoze z pocatku se tam citili byti chraneni pred okolnim neznamym svetem. Spolecnost lidi se vytvarela ciste jen a jen z duvodu, ze lide chteli mit rekneme “pohodlny” spanek. Ovsem ve spanku nepotrebujeme svetlo zadne. Ve spanku odpocivame a tak svetlo naopak zcela rusi nas PRIROZENY cyklus. Jsme na planete, ktera se toci. Temnotu potrebujeme. Dobiji nas. Neni zla ve sve podstate, lide ji pouze zle zneuzivaji.
Lide tedy mohou v klidu opustit onu podzemni mistnost, neb ji nepotrebuji. Mohou jit na Slunecni svetlo, kde jim je kazdy den doprana doba na spanek, v nemz se dobiji. Cim vice svetla mame, tim mene energie potrebujeme z temnoty. Cim mene svetla mame, tim vice se potrebujeme dobijet v temnote. Zcela dokonale reseni. Ovsem at uz mate sebevic svetla, stejne potrebujete onu spetku “temnoty” k uplnemu dobiti baterek. Je to jak JIN a JANG…oboji je potreba.

Zminil jsem, jak tedy naucit lidi, aby nezneuzivali onech temnych koutu ku vlastnimu prospechu…neb i na povrchu zemskem pri denim svelte lze dosahnout tehoz vysledku jako pod zemi, s tim, ze zde mame prirozene svetlo, ktere se neprerusuje, pred nimz se muzeme pouze schovat.
I zde jest reseni.
Zlo jako takove, by nikdy nemohlo existovat bez dobra…a dobro zase nemuze existovat bez “zla”. Ovsem ono “zlo” muze mit prirozenou podobu jako jsou treba bourky, prirodni kataklizmata atd…pomoci nichz vznikaji obdivuhodne prirodni scenerie, ktere nas mohou naplnit uzasem. Je tu treba Slunce, ktere muze byt zcela smrtelne, ale presto respektujic jej prinasi zivot a radost. Zrovna tak voda, zem, ci vzduch…a tak neni treba ucit lidi aby nevyuzivali temnych koutu, je treba je ucit respektu. Nebudeme-li respektovat kohokoli ci cokoli, vrati se nam to vzdy v nejake jine podobe. Jakmile toto lide pochopi, pochopi, ze nase hmotna podstata ma mnohem jemnejsi, kolem ktere se ona fyzicka podstata formuje do podoby kterak ji zname pomoci nasich “smyslu”.
Lide se jednoduse musi chtit ucit. Nutit je nelze. Ale vetsina z nas, pokud necemu rozumi – skutecne rozumi – jiz nedelaji vice chyby, ktere delali v nepochopeni.
Nebo myslite, ze lide si budou rezat prsty na sve leve ruce, jen proto aby nemohla vzit nic co by mohla mit ruka prava? Zni to legracne, ale to jest presne k cemu by lide dosli, kdyz porozumi :o)
Cas, prostor, zacatek ci konec je totiz presne to co lide vnimaji jako skutecne, lec to jsou presne ony iluze, ktere kdyz odstranime onim “porozumenim”, lide ihned pochopi ze cokoliv udelaji udelaji sami sobe. Podvedou-li druheho, podvedou sebe. Ublizi-li druhemu, ublizi zejmena sobe.
A o to vic budou respektovat jeden druheho, kdyz pochopi kterak funguje cely Vesmir – dosahneme-li hranice Vesmiru, rozsirime je okamzite nasi existenci o obrovsky kus novych moznosti. Cili zaseli jsme seminko (krucek), ktere se zmenilo v obrovske more moznosti (strom). A seminka maji ruznou podobu…zasejes, vitr, sklidis bouri. Zasejes seminko tim ze ublizis, nechtej radeji vedet co za urodu muzes sklidit…

Autor:  SEMHA [ stř, 06 srp 2014, 9:25 ]
Předmět příspěvku:  Re: Texty

:sun:

Stránka 6 z 7 Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group
http://www.phpbb.com/