Jen malé ,,mou láskou k lásce vystihující a přiznám, trochu 'slovem přivlastňující lásky zobecňující psaní to mé'
Láska nemusí Vám přijít, ta ráda lásku má, Kde však, no kde jen? _ _ O O V očích, jen v očích... co chtějí dívat se tak naň.. pak láska, jediná, co pořád stejně patří nám, nám všem, pak vděčná, jak nekonečně umí být, V skromnosti své všemocné, vše do pořádku dá, jak jak hůlkou mávnutím, čarovným zázrakem,..
Ne.. to ona nikdy, ta jak když zákonem spravedlivým nad sebou zakazujíc si, ''Ať právě tu vznešenost já znamenám, že lidé zasloužit si i musí,, jak kdyby říct si mohla, ale, ona jen síla je, vesmírná a vše spojující, Láska složitější věcí je, Možná, třebas klame, nás všechny, co upřímně ji známe, jen na povrch, jak když my se jí díváme, klidně ať zázrak je vina její, i chod světa ať ona jest kdo řídí, co já toho vím, tohle já tak jen vidím, ale co lásce já nepřisoudím, kdybych už já tak dělala, to upřímné již ode mne k ní by nebylo, že láska ať lidi nade vše miluje, ta přesně tolik kolik má jim dá, kolik každý potřebuje a pro svou vznešenost s láskou nikdy, Nikdy ona nepřehání, a jen když člověk vzhlíží k ní, jen když chce být vděčný zaň, vidět jí v kráse celé její... jen pak láska rozdat se mu může, úplně tak jak v sobě to v skutečnosti každý chceme mít.. tak nakonec s díky, jí oplývaje, jí budeme mít...
P.S. Takhle lásku vidím, takhle já jí rozumím, že když já jí v sobě pořád, jak píši v sobě nemám, jak lhářka největší já nejspíš můžu vypadat...
|