Fórum Tety Kateřiny

Krásný sluníčkový den Vám přeje Teta Kateřina
Právě je pát, 29 bře 2024, 3:38

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 78 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4, 5 ... 8  Další
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Re: pohádky
PříspěvekNapsal: čtv, 21 kvě 2009, 10:36 
Offline

Registrován: úte, 20 led 2009, 23:56
Příspěvky: 77
JEDNOROŽCI
Vnímám ten dunivý zvuk za mými zády a vůni lesa, který se kolem chvěje pod tím zvukem tisíce kopyt v trysku. Letím krajinou, která se přede mnou rozprostírá a třímám uzdu ve svých dlaních. Stydím se, že jsem svého stříbřitě bílého jednorožce s duhovým rohem zatížila a chtěla ovládat uzdou. „Svůj osud třímáš v rukou, jako máš v rukách své štěstí“ odpověděl moudře a prozaicky dodal
„A také spěcháme, tak se drž, ať nespadneš“ .

Jen tuším to stádo jednorožců spěchající za námi, jen cítím ten shon a spěch, zpěněnou krev jednorožců v běhu, jejich zrychlený dech a pach, vždyť řítím se jako první z nich lesní cestou, řítím se vpřed.

Krajina se rozestupuje a vidím obrovké jezero a kolem … je to sněm jednorožců a vílí říše. Je jich tu spousty, všech barev a velikostí a krása přírody jen dokresluje ten kouzelný obraz. Obraz klidu a přátelství. Rozběhla jsem se za růžovým jednorožcem a pak za tím z duhy. Najednou jsem se zalekla, že se mi ztratí ten můj stříbřitě-bílý..a chci se ohlédnout. V uších mi náhle zní „Ať mě vidíš či nevidíš jsem s Tebou, jsem Tvým průvodcem.“ Pochybnost mě ovládla, ale jednorožec hned odpověděl „Když spěchali jsme na tento sněm, cítila jsi za sebou sílu jednorožců, cítila jsi jejich spěch, slyšela jsi dusot kopyt, také jsi je neviděla, ale nepochybovala jsi…stejně tak nepochybuj, že vždy kráčím s tebou.“


Na tu kouzelnou louku se vždy mohu vrátit, abych zklidnila svou mysl a tělo své nechala odpočívat a hýčkat Láskou bytostí Přírody.


_________________
Potřebujete-li na vše čemu věříte důkaz,
jste odkázáni na život v nejistotě....


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: pohádky
PříspěvekNapsal: čtv, 28 kvě 2009, 22:41 
Offline

Registrován: úte, 20 led 2009, 23:56
Příspěvky: 77
TROCHU NA JEDNO BRDO:

Jezerní lid
Šla jsem setmělou krajinou, daleko, daleko až k jezeru. Srdce mé tak tesknilo. Pohlédla jsem do hlubiny jezera, jak ráda bych se do ní ponořila a zůstala, zůstala klidem rodné vody kolébána, ukolébána navěky. Jezero mi nedovolilo vstoupit, jako už tolikrát a já přemýšlela, proč.
Z jezera stoupá mlha ponurá a olizuje vrcholky olší, a voda tichá, nemluví. „ Proč se mnou nemluvíš, můj jezerní králi.“ Stojím tu na skále a pohlížím do té hlubiny. „ Máš tu mou náruč, tak nač vlastně čekáš. Věky jsem k Tobě nepřišla, věky jsem tu nebyla, tak proč váháš? Vítr si pohrává s mými vlasy a šaty už celé pročechral. Proč ještě mlčíš?“
Kapky rosy se s jezerem už spojily, mé slzy Tě Králi už zalily a Ty stále mlčíš.
Věky věků je krátká doba? Ty nevezmeš si mě zpátky? Nač čekat mám?
Král mlčí a posmutněl. V povětří tma rozprostřela svou náruč.
„Odešla jsi sama, před věky věků a opustila jsi Jezerního krále, on věky ve smutku uvadal a jezero chřadlo. Král pozvedl své smutné oči a pravil.
„Šla jsi pomoci na Zemi, opustila jsi svou Lásku, opustila jsi své kořeny. Ta žena co kdysi odešla, královnou byla, královnou mého srdce. Ta žena vrátí se, až bude čas, až splní svůj úkol na Zemi. Já čekat tu budu.“
„Běž a dokonči, cos začala, má náruč je zavřená a hlubiny jezerní tě vždy propustí, marná je snaha Tvá, má Lásko. Tvůj úkol je nelehký, přesto vytrvej…..“
Šla jsem setmělou krajinou, daleko, daleko až k jezeru. Srdce mé tak tesknilo. Pohlédla jsem do hlubiny jezera, jak ráda bych se do ní ponořila a zůstala, zůstala klidem rodné vody kolébána, ukolébána navěky. Jezero mi nedovolilo vstoupit, jako už tolikrát a já přemýšlela, proč. Nebyl můj čas…..


SKUHRAVÁ HANKA

Optimistka
„Kdo Jsi?“ Zeptal se hlas poprvé.
„Jsem bytost světla, světla a radosti, jsem bytost pohlazená Bohy. Dostala jsem křídla, abych mohla létat a srdce, abych mohla milovat a oči pro shlédnutí všech krás světa.“
„Kde jsi“ Zeptal se hlas podruhé.
„Jsem na Planetě Zemi, krásné a zelené a modř moří mě uchvacuje a krása květin oslňuje a hory ty obři údolí mě udivují.
„Proč jsi tu? „ Zeptal se hlas potřetí.
Sedím a přemýšlím. Proč? Proč mě andělé seslali sem mezi TY, kteří nevidí, nevěří, necítí.
Jen němé slzy jsou mou odpovědí…….

_________________
Potřebujete-li na vše čemu věříte důkaz,
jste odkázáni na život v nejistotě....


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: pohádky
PříspěvekNapsal: ned, 07 čer 2009, 21:10 
Offline

Registrován: úte, 20 led 2009, 23:56
Příspěvky: 77
Jedna pohádka ze života....

O Mařeně a Boříkovi
 
Žil byl jeden Bořík, byl to kluk upřímný a dobrý, všichni ho měli rádi, vždyť všem pomáhal a radost rozdával. V Zemi daleké byla jedna sněhová královna, kralovala dlouze a spravedlivě, ale unavena vládou, hledala, komu by ji předala. Moudrý věštec Hadilusk povstal, podíval se do své věštecké koule a pronesl : „ Našel jsem hodného poctivého člověka, žije daleko předaleko, je to Bořík šikula. Má všechna nadání, dobrotu, lidé ho mají rádi, je štědrý a moudrý…jen musí si si pro svou dobrotu dát pozor……“  Hadilusk se skácel k Zemi a svou větu nedokončil. Vyslala královna posli daleko.  Přes hory doly poslové šli a Boříka hledali. Když nalezli muže toho jména, před královnu jej předvedli a lid i královna nadšením poskočili, vždyť lepšího nástupce pro královnu nemohl Hadilusk určit. Bořík oplýval intelektem králů a dobrotou chuďasů, navíc byl oddaný Zemi  a měl rád i ženu svou, ženu Mařenu. Mařena byla zlá a ošklivá, tak ošklivou ženu jen tak někdo nepotkal, ale Bořík v ní poklad viděl, byl sice zakopán a vidět byl jen jednou za sto let, ale Boříka jej svou dobrotou a laskavým srdcem opatroval. Mařenu neměl nikdo rád, měla tvrdé srdce a závistivou povahu, každého peskovala a moudrostí oplývala, zejména šlo-li o peníze.
Královna učila Boříka vládnout, a nadšena byla z každičkého pokroku. Práce to nebyla těžká, vždyť pro vládu určen byl, soucit měl s lidem a spravedlnost mu z očí koukala.  Jen druhého dne vždy zadumán přicházel a svá moudrá rozhodnutí upravoval, to když večer předtím s Mařenou rozprávěl. Když vlády se ujal k radosti všech poddaných a královna k odpočinku se na letní sídlo odebrala, Bořík nelenil a vládl. Občas zajel na letní sídlo za královnou, když rady si nevěděl. Jaké překvapení čekalo královnu, když zjistila, že Bořík vládl jinak, než učila jej, a že všechny domluvy do druhého dne obrátil. Vždyť přes noc mu lekci Mařena dala a vymluvila mu práci ve prospěch lidu. Tak Bořík a Mařena ve prospěch svůj vlastní vládli v krutovládě a strachu.
Bořík byl dobrák a všichni ho kdysi měli rádi, ale ovládala ho Lest. Královna svrhla Mařenu, svrhla i Boříka, který nechápal, vždyť vše činil s dobrým svědomým. Co dodat?
Můžeš být sebelepším člověkem,  pokud Tě ovládne zloba, nenávist, strach, závist či prostě Mařena, stáváš se Mařenou sám. Nenechávejte vládu nad sebou lidé světelní... v cizích rukách…..



_________________
Potřebujete-li na vše čemu věříte důkaz,
jste odkázáni na život v nejistotě....


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: pohádky
PříspěvekNapsal: stř, 10 čer 2009, 15:42 
Offline

Registrován: úte, 20 led 2009, 23:56
Příspěvky: 77
Jedna hrůzostrašná pro Ty, kteří mají pro strach uděláno.....
Promiňte moje dušičky blízké M. O. R. za moje poslání andílků :lol: asi se mi to vymklo z ruky, ale Vy jste :angel3: tak jste to zvládli :green:
Hanka

Pekelní andělé
Oheň plápolá a osvětluje svou teplou září tmavé stěny podzemí. Všude kolem je cítit pach kouře a těžký vzduch. Nepřeberné množství chodeb a labyrintů, které se rozplétají jedna za druhou. Nakonec, všechny vedou tam, kam se smrtelník nikdy sám neodváží, do středu ohnivého světa. Uprostřed stojí těžký dubový stůl a od něj se ozývá hluboký smích Pána Pekel. Kolem se rojí čerti staří i mladí, špinavci i šviháci, velcí i hrbatí, svět různorodosti jak má být. Je slyšet občas zaklení či jekot, to jak se čerti občas pustí do křížku. A kolem dovádí malí čertí kluci, tropí si žerty a vyvádí čertoviny všem těm starším umouněncům a morousům. Někdy schytají ránu, jindy je někdo marně v labyrintu honí, jsou rychlí a vynalézaví, přesně tak, jako jiná malá havěť.
Hašteření čertů a vzlyky ustrašených hříšníků ze Světa Lidí jsou pro malé čerty příjemným povyražením. Malý čertík Plivník, který rád bere horkou smůlu či vosk do své pusy a v nestřežený okamžik ho prská na všechny hříšníky k jejich ohromné hrůze si vysloužil v Pekle nejeden políček. Druhý čertík Kopýtko zase pajdá na jednu nožičku, protože spadl do jednoho kotle a moc nešikovně se poradil. Kopýtko umí nejen hrůzostrašně pajdat, ale je mistrem hrůzostrašných zvuků a kvílení. Kopýtko často hříšníky straší svým řevem a kvílením, tak hrozivým, jakoby v bolesti sto životů právě zhasínalo. Do partičky žertíků patří i Černoočko, je to sice čertice, ale protože je tak divoká s kluky si v žádném šprýmu nezadá. Umí malovat obrázky. Namaluje chodbu tam, kde žádná není jen tak na skálu. Pak Kopýtko zakřičí, protože umí napodobit i Pána Pekel a staří čerti vyskočí a běží do namalované chodby, když si nabijí své nosy o skálu, zlobí se chtějí čertici a Kopýtka přetrhnout. V tu chvíli se v Pekle rozpoutá pěkná vřava.
Jednou, když Pána Pekel zase pozlobili a on jim trest udělil, křičeli přes sebe, že na světě musí být mnohem lépe, že tam není kouř a těžký vzduch.
„ Je to jasné, kdyby tu bylo tak dobře, lidé by sem všichni chtěli přijít“ volal plivník a prskal hořící smůlu kolem
„Všichni lidi co sem přijdou, řvou strachy a děsem, takovou ošklivost na Zemi asi nikdy nezakusili. „ pištěl Kopýtko
Pekelný Pán se rozčílil a zaburácel „ Tak běžte poznat Ty krásy světa, utíkejte, ať něco nezmeškáte“
Černý Pán tedy vyslal nezbedné čertíky, aby na svět šly a o jeho krásách s e přesvědčili.
„Vždyť, kdyby svět byl tak krásný a lidé tak dobří, proč existovalo by Peklo, vždyť my učíme lidi nápravě, takže lepší musíme být my, pekelní lid. Nebylo by Pekla, kdyby byla na Zemi jen dobrota. Na Zemi je mnohem hůř než u nás..“ křičel za čertíky Černý Pán, ale to už ho neslyšeli, jak za lepším běželi….
Na Zemi žila jedna dívka, byla to duše přenádherná, dobrota jí z očí zářila a přes své mládí moudrostí oplývala. Někdy byla trošku smutná a tak jí kamarádka jednoho dne poslala do domu andílky, aby jí pomohli a potěšili.. Ta dívka otevřela dveře své a srdce své a pozvala andílky, jež by jí radost přinesli domů. Od toho dne se jí děly věci neslýchané. V bytečku jí začalo všechno padat, v noci slyšela smích a křik a podivné hrůzostrašné pajdání a navíc jakoby celý byteček byl jen obrázek, který s e zmenšoval a zvětšoval a hrál s ní podivnou hru. Dívka se začala bát a strach ovládl její srdce i duši, její čisté a planoucí oči se zkalily a ona se domů začala bát. Na kamarádku jež jí andílky poslala, zanevřela a zanevřela trochu i na celý svět, to strach nabyl vládu nad radostí. A tak trochu v osamění se sama s návštěvou potýkala.
Jednou v noci sebrala všechnu odvahu a lásku co v srdci nosila a s návštěvníky promluvila. Tu se jí zjevili malí a nedočkaví čertíci, očíčka černá, kluci neumytí, růžky jim sotva pučely z kudrnatých vlásků. Čertovský úsměv jim hrál v očkách, když je uviděla. Kluci radostí skákali a vyváděli a bláznily, že nádobí padalo z poliček a sousedi nevěřili svým uším, co mladá tichá dívka doma vyvádí.
Čertíci se překřikovali, aby svůj příběh vypověděli.
„Víš, my do světa šli, abychom viděli jak je krásný a lidi hodné potkali, jenomže kam jsme přišli, tam nás vyháněli.“ Křičel plivník a kolem sebe prskal vosk z hořící svíčky, kterou předtím spolykal. „Představ si, někteří nás kropili vodou a vůbec nám činili krutosti, jaké jsme ani v pekle nezažili.“ Zalykala se slzami čertice Černoočko, když tužtičkou na kuchyňskou linku prodlužovala a hrnečky přimalovávala pro radost dívky.
„S každým s kým jsem promluvil a koho jsem chtěl pobavit svými kousky a řevem, přede mnou utíkal. Jako bych byl nějaký špindíra a mrzák“ škytal smutkem umouněný Kopýtko.
„Jenom TY jsi nás do svého domu s Láskou pozvala.“
A dívka pochopila, proč v noci slyšela, že nádobí se jí rozbíjí, ale přesto ve skříňkách hrnečky viděla celé. To čertíci něco nešikovností rozbili a Černoočko pro radost, nové nakreslila. Vždyť čertíci radost dělat chtěli, ale neuměli, tak činili, jak nejlépe uměli a čemu je Peklo naučilo. Tak dívka jim otevřela srdce své.
A tu hned na oplátku za tu dívčinu štědrost dělali, to jediné co uměli: vyhazovali věci ze skříní, houpali světlem, svíčku sfoukávali a horký vosk roprskávali svými rtíky po místnosti a vůbec dělali jiné vylomeniny, pro které se dívka původně tolik zlobila a bála.
A tak po zbytek času dívka s čertíky mluvila a svou Lásku jim dávala Pochopení .Čertíci sice dělali žertíky dál, ale dívka se jim už smála a čertíci se naučili, jak věci nerozbíjet a poznat po čem srdce druhého touží.
Když přišel čas rozloučení s dívkou světla, nechtělo se jim, ale čas se naplnil a oni odešli. Zůstalo po nich trochu prázdno a smutno, ale vždyť přijít mohou vždy na pozvání. Když čertíci domů do Pekla spěchali, od kopýtek se jim kouřilo. A pajdavý Kopýtko předběhl všechny kamarády, to tak spěchal, aby vypověděl jak je na Zemi.
Ano nikdo je na Zemi moc rád neměl, ale jen do chvíle co poznali, pravou lidskou lásku a dobrotu a světlo v duši za tu misi stálo.
Vrátili se domů do Pekla, ale na vždy jim zůstal kousek světla v duši, vždyť věděli, že dívka pozvala anděly, tak vnesli trochu toho jejího světla do podzemí. Pak všichni na ně jinak nevolali, říkali jim „Pekelní Andělé“.



_________________
Potřebujete-li na vše čemu věříte důkaz,
jste odkázáni na život v nejistotě....


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: pohádky
PříspěvekNapsal: stř, 10 čer 2009, 23:03 
Offline

Registrován: úte, 20 led 2009, 23:56
Příspěvky: 77
PODĚKOVÁNI ZA SZ a pochvaly :laughing:

Ahoj, děkuji, moc Vám děkuji za psaní, každé psaníčko mě pohladí po duši.
Cilinko, ty jsi moje zlatá vílička čtenářka,inspirace moje, Jitu, ty jsi také moje stálice, viď...Marcelko, ani nevíš jak mě těší, že jsi četla moje pohádky zrovinka i Ty, El, Lídičko jak jsi mi minule psala SZ, slzela jsem....radostí, děkuji.
Mapudy, Petře, ano Bořík a Mařena je jinak o Maříkovi a Růženě :-), ty jsem znala dobře...je to ze života....jak jste napsali...bylo to původně o Mařeně a Maříkovi, ale nechtěla jsem použít toho Maříka :laughing2: jo já jsem jak jinak, než královna...
Ivanko, děkuji víličko moje blizoučká, je mi ctí, že sem zavítáš, mám Tě moc ráda a moc si Vážím Lásky, jež kolem sebe šíříš, děkuji... Misho, ty jsi moje stálice, přítelkyně i inspirace....a navíc to víš.
Reni, Oxi miláčci moji...děkuji Vám za podporu a dodání sebedůvěry...vždy, když váhám...
Marku ahoj, moc mě těší, když napíšeš...děkuji.
Marceli, Macu. děkuji a mám tě moc ráda a moc si vážím, že si sem nakoukl, Pane Přírody.
Haničko, dušičko, jak Ty to všechno děláš, tak daleko, nikdy jsme Tě neviděla a jako bych Tě znala věky...děkuji za tebe...
Michaelko, jsi tak přímá žena, že pokud ke mě chodíš, vím, že se Ti pohádky moc líbí, psala jsi mi tak krásně, že si moc ráda vzpomenu....díky
Romčo, MAruško, Vlaďoušku , Tianko, Katko-Liduško, Piškotku, Majčí, Susilko(děkuji za odkaz na mé stránečky) , Miško(taky děkuji za odkaz..děkuji), Drusíku, Kes, Jitule, Helenko a Luly, která jsi mě tak pobídla.......děkujuuuuuuuuuuuuuu
A vůbec VY kteří jste to, kdy četli, napsali mi Sz či ne.....děkuji....[b]JE to pro mě nádherná relaxace, tak snad i pro někoho z Vás..
[/b]
S Láskou HAnka[/i]
Prosím pokud máte někdo nějakou radu , co dělám špatně nebo co všechno zlepšit, napište.......ale prosím jemně, abych se nezalekla... :grin:
Děkuji

_________________
Potřebujete-li na vše čemu věříte důkaz,
jste odkázáni na život v nejistotě....


Naposledy upravil SEMHA dne stř, 10 čer 2009, 23:09, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: pohádky
PříspěvekNapsal: stř, 24 čer 2009, 23:30 
Offline

Registrován: úte, 20 led 2009, 23:56
Příspěvky: 77
HM..dát či nedat....trochu smutku ze včerejška

Labuť

Ležela na kraji rybníka, ležela a život z ní pomalu vyprchával. Ztrácela před očima svou víru stejně jako před chvílí, ztratila celý svůj svět, když hnízdo jí rozbili a vše co milé jí bylo, pobili. Ležela bílá v rákosí a tělo jí chladlo. Labutí krásnou byla před chvílí, teď zbylo jen tělo se chvějící.
Výstřel zazněl okolím, výstřel tak hlasitý, že ztichlo vše živé i neživé i voda se na chvíli zastavila a vítr utichl, jakoby soucitem a pietou toho zvuku. Padl do vody, padl poraněn a voda ho ke břehu nesla. K labuti bílé přibyl i on, ten, po němž se každé labutí srdce ohlédlo. Statný a urostlý byl labutí král. Zraněn byl, však ne smrtelně, když uviděl labuťku v křoví ležící. Pomalu přiblížil se k té nebohé. Pomalu přisedl k ní a dal jí své teplo, mohl se zachránit a na souši své rány vyléčit, však viděl ji samotnou v zoufalství, jak život z ní odchází a zůstal. Leželi spolu a pomalu dodýchávali, leželi až do konce. On dal jí své teplo a lásku a ona jemu důvěru svou. Láska má mnoho podob a různou hloubku. Někdy ji smrt rozdělí a jindy spojí.

_________________
Potřebujete-li na vše čemu věříte důkaz,
jste odkázáni na život v nejistotě....


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: pohádky
PříspěvekNapsal: ned, 09 srp 2009, 9:03 
Offline

Registrován: úte, 20 led 2009, 23:56
Příspěvky: 77
Narychlo a poránu a určitě ne pohádka... :tongue:
Teplý vítr hladí rozpálenou kůži a cvrčči trylkují své písně přírody. Oči se pomalu zavírají a já oslovuji TY , kteří jsou kolem, anděle, aby mi sdělili svá poselství.
„Prosím pověste mi, jaký je můj úkol, jak se mám rozhodnout….co dál…“
Tiché šelestění větru, voda jemně zpívá, ale žádná odpověď nepřichází….
Rozhlédnu se po hladině moře, dívám se do dálky, až za obzor, kde se spojuje země s nebem a vše v jednotě Lásky spočívá a ptám se opět a zas….
„Stvořiteli, Světlo, prosím jsem na Světě, ukaž mi mou cestu, mé poslání, prosím poraď mi jak se za chovat, jak se rozhodnout, abych tak činila v souladu se svou cestou a svým srdcem a svým posláním…pomož mi se rozhodnout co dělat dál. „
A Stvořitel mlčel, jen občas pokradmu pohlédl na mou nerozhodnost a láskyplně mě pohladil.

Tma pomalu klesala na krajinu a já vystoupala nahoru do kopců, abych byla blíž. Posadila se a zamyslela a prosila znovu.
„Andělé, Světlo prosím pomožte mi zjevit mou pravou cestu, mé poslání, pomožte mi se rozhodnout, ukažte mi není to můj pravý úkol….“
NIC. Opustili mě, nechali mě tu napospas. Vztek se střídal se smutkem a já hledala uvnitř zbyteček světla, abych se nezlobila, na sebe, na ně…

Na louce zelené mezi myrtami a vavřínem, vůně se rozprostírá a andělé přírody, víly a elfíci dovádí. Sedám si k nim a na nic nemyslím. Smutná a opuštěná.
„Ptáš se, pořád se ptáš?“
Vytrhává mě z mého přemýšlení tenký hlásek.
„Nevíš co chceš!“
Dodává jiný důrazně.
„Nevím, nevíc jak se rozhodnout, jinak bych se neptala.“ Odpovídám s nadějí na pomoc.
„Vy lidé jste stejní bílý nebo černý, malý nebo veliký, nevíte. Nevíte co chcete. Nejdřív na Nebi žebráte o to být člověkem, mít svobodnou vůli a pak nevíte co s ní.“
Překřikovali se elfíci navzájem. „Pomozte, poraďte…, to je pořád jaký je můj úkol, jaká je má cesta, jaké mám udělat rozhodnutí ve jménu Lásky….bla bla bla“ volal jeden zvláště drzý.

Elfíky jsme neposlouchala, byli moc prostořecí, smáli se mi a já utekla.

Pak v pravé poledne sedla na skálu a dívala se do moře a oslovila anděle moře: delfíny, mořské panny, mořské muže, Neptuna či Poseidona se stejnou otázkou.
A v klidu a míru mi přišla ta stejná odpověď.
„Víly a elfové a nakonec i my máme své životní poslání dané, máme se starat o tu určitou květinku, pramen či údolí, máme svou cestu a kráčíme po ní jak nejlépe umíme s radostí a odpovědností. Vaše životní poslání je svobodná volba, máte se naučit se rozhodnout jaký je Váš životní úkol a pečovat o něj a jít za ním s radostí láskou a odpovědností, stejně tak, jako pečujeme my o své květinky. Vy svá poslání pořád měníte, ptáte se nevíte. Můžete si zvolit cokoliv a stejně to s radostí nečiníte, ani odpovědností ani Láskou. Můžete si zvolit cokoliv s tejně neste šťastni a spokojeni, nakonec ani se svou volbou. Vaším posláním je umět unést „svobodnou volbu ve jménu Vaší svobodné vůle“ a naučit se s ní žít. Květinové víle je sdělen její úkol „růže“, Vaším a Tvým úkolem je „rozhodnutí. Můžeš lítat z růže na akát,. Můžeš se starat o jezírko, můžeš tančit pro měsíc, můžeš léčit a můžeš i hrabat peníze, je to Tvoje svobodná vůle. Pořád Ti to říkáme a ty se ptáš a ptáš.“

A já pochopila, že moje životní poslání je svobodná vůle. Svobodná vůle najít si svůj cíl, poslání, vybrat si jakou cestou se k němu chci dostat a s kým na ní jít, a že i na pořadí záleží.
A tak jsem šla mezi myrtu a vavřín a poděkovala za vzteklá poselství. Vždyť mám volnost, o které s vílám ani nezdálo a nevážím si jí.
Děkuji.

_________________
Potřebujete-li na vše čemu věříte důkaz,
jste odkázáni na život v nejistotě....


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: pohádky
PříspěvekNapsal: čtv, 13 srp 2009, 19:10 
Offline

Registrován: úte, 20 led 2009, 23:56
Příspěvky: 77
HAničko nic se Ti nezdálo... já ten poslední z noci vymazala.... :color: tak znova....a děkuji....za povzbuzení...
Hanka




Zranění
Přišel schoulený a zničený a prosil o pomoc, o léčení a já ho vedla.
Vedla jsem HO až nad mraky a nad matičku Zemi. Jeho anděle jsem neviděla a tak jsem prosila, aby přišli.
„On letí s Tebou a tím pádem tví andělé jsou jeho ochránci, vždyť pocházíte z jednoho, tak jak byste mohli mít různé anděle.“ Odpovídá Michael.
Vedla jsem HO výš spolu s Michaelem a Metatronem, výš až k bráně k Stvořiteli. Tam na nás andělé čekali. Tam stanuli jsme před Stvořitelem a já tam JEHO chtěla zanechat. Jen Stvořitel přistoupil nejprve ke mně a řekl mi.
„Ty jsi moje dítě nejmilejší a činíš dobře, jen srdce Tvé já musím poléčit.“ Řekl Stvořitel a pohladil mé srdce. Pak pohlédl na něj „ Tys zranil mé dítě nejmilejší?“ ptal se s zájmem Stvořitel.
A On stál v němém úžasu.
Stvořitel pokračoval „ Prosil jsi o pomoc a léčení a Tě vyslechl a poslal jsem Ti do cesty svoje dítě nejmilejší…JI a co jsi učinil? Zranil ji. Teď jsi tu přímo u mě a zase prosíš a poselství nevnímáš.“
Stála jsem tam a styděla se, chtěla odejít, vždyť to je jen to, co by mé ego chtělo slyšet. Stvořitel mě zastavil a pravil: „ ty jsi v sobě rozsvítila světlo a našla v sobě mou část, léčíš láskou a svítíš. Každého koho léčíš, neléčíš ty, ale já skrze tebe. Každý, kdo Tě zraní, zraní stejně tak skrze Tebe Mě, Stvořitele. Ty jsi mé dítě ze všech nejmilejší.“
Pak se Stvořitel podíval na něj, přísně a zpříma.
„Prosil jsi o pomoc a já Ti poslal své dítě nejmilejší, nevážíš si darů. Zraňuješ ji a tím i mě a nakonec nejvíc tím zraňuješ sebe, tu svou část, která má základ v prapůvodu , v Lásce, ve mně, ve stvořiteli. Zraňuješ tu nejčistější část sebe sama, svou božskou podstatu, zraňuješ svůj původ.“

Vrátili jsme se na Zemi pomalu a já si hrála s Anděly a cítila se „božsky, vždyť jsem to dítě nejmilejší…“Chci s Vámi zůstat“ volala jsem „ Patřím mezi Vás.“
Tu mi ON položil ruku na koleno a vrátil mě z meditace.
„Tak co léčila jsi mě, viděla jsi něco?“ ptal se netrpělivě.
Mlčela jsem a přemýšlela…..a po pár dnech zavřela oči znovu….

„ Byl to ON, léčil mě a vedl mě nahoru až k Bráně. Když před Stvořitelem jsme stáli a já se jako na hanbě cítila, když Stvořitel mu říkal „Jsi mé dítě nejmilejší..kdo zraňuje Tebe , jakoby zraňoval i mě….“
Stvořitel se otočil ke mně a pravil „Prosila jsi o pomoc a já Ti posal JEHO, svoje dítě nejmilejší. Ty zraňuješ mé dítě nejmilejší? ……“…..

A já teprve pochopila….
Já jsem on…..a on je já….a VY jste každý z nás….

Každý, koho nám stvořitel poslal do cesty léčí nás a my léčíme jeho…když zraňujeme někoho, zraňujeme nejvíce sebe sama…

_________________
Potřebujete-li na vše čemu věříte důkaz,
jste odkázáni na život v nejistotě....


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: pohádky
PříspěvekNapsal: ned, 30 srp 2009, 11:20 
Offline

Registrován: úte, 20 led 2009, 23:56
Příspěvky: 77
Děkuji Vám sluníčka, vím, že se nedá upravovat, tak nevím jestli to tak nechám, ale stejně to sem dávám...Hanka

Chodíš kolem a nasloucháš,
chodíš kolem po špičkách, jen abych netušila Tvou přítomnost.
Potichu nasloucháš mému zrychlenému dechu, nasloucháš mému tichému smíchu i slzám tekoucím, když jsi, když poblíž stáváš, nepoznán. Chodíš kolem a nasloucháš šepotu andělů a přimlouváš se, abych prozřela. Hlídáš můj klidný spánek a s Láskou mě necháváš jít svou cestou, přestože Tě opomíjím, neboť víš, že Tě potřebuji.
Sníš své sny a ony ke mně přicházejí jak kouzelné obrázky a míjíme se. Já je neumím a nemohu uchopit. Jen ve chvílích zázračných, kdy střetává se svět kouzel se světem dne, jako bych zachytila Tvou Lásku, jako bych zachytila Tvé poselství.
Potřebuji Tvou pomoc, proč často nevnímám Tě.
Chodíš kolem, ve svých snech a promlouváš ke mně ústy andělů, neboť jsi jedním z nich.
Jsi Anděl strážný..

_________________
Potřebujete-li na vše čemu věříte důkaz,
jste odkázáni na život v nejistotě....


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: pohádky
PříspěvekNapsal: čtv, 01 říj 2009, 0:07 
Offline

Registrován: úte, 20 led 2009, 23:56
Příspěvky: 77
Ahoj, dělám si pořádek a našla jsem jeden dva starší textíky, tenhle sem chci dát:

Pokora

Jednou jedna žena přistoupila k mladému muži, vstoupila do jeho pole a položila ruce na jeho záda, ta žena prosila o léčivou energii a nechala jí proudit jen malou chvíli. Po chvilce odstoupila, jakoby tušila, že déle nemůže léčit. Ten muž seděl dlouho s tváří kamennou a očima upřenýma do dálky. Po dlouhé chvíli se na ženu otočil a pravil „ vždy jsem tě měl rád, ale teprve teď jsem poznal jak moc“. Žena chvíli seděla a nevěděla co udělat, těšil ji mladíkův obdiv, ale vevnitř věděla, že ta náhlá náklonnost nepatřila jí. Její oči byly oči andělů, tělo utkané s pavučiny dobra, srdce bylo otevřené a vřelé a ruce, ruce byly láska.
Jenom tak totiž pravá čarodějka léčí.

_________________
Potřebujete-li na vše čemu věříte důkaz,
jste odkázáni na život v nejistotě....


Nahoru
 Profil E-mail  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 78 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4, 5 ... 8  Další

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz