Registrován: úte, 20 led 2009, 23:56 Příspěvky: 77
|
Jedna hrůzostrašná pro Ty, kteří mají pro strach uděláno..... Promiňte moje dušičky blízké M. O. R. za moje poslání andílků asi se mi to vymklo z ruky, ale Vy jste tak jste to zvládli Hanka Pekelní andělé Oheň plápolá a osvětluje svou teplou září tmavé stěny podzemí. Všude kolem je cítit pach kouře a těžký vzduch. Nepřeberné množství chodeb a labyrintů, které se rozplétají jedna za druhou. Nakonec, všechny vedou tam, kam se smrtelník nikdy sám neodváží, do středu ohnivého světa. Uprostřed stojí těžký dubový stůl a od něj se ozývá hluboký smích Pána Pekel. Kolem se rojí čerti staří i mladí, špinavci i šviháci, velcí i hrbatí, svět různorodosti jak má být. Je slyšet občas zaklení či jekot, to jak se čerti občas pustí do křížku. A kolem dovádí malí čertí kluci, tropí si žerty a vyvádí čertoviny všem těm starším umouněncům a morousům. Někdy schytají ránu, jindy je někdo marně v labyrintu honí, jsou rychlí a vynalézaví, přesně tak, jako jiná malá havěť. Hašteření čertů a vzlyky ustrašených hříšníků ze Světa Lidí jsou pro malé čerty příjemným povyražením. Malý čertík Plivník, který rád bere horkou smůlu či vosk do své pusy a v nestřežený okamžik ho prská na všechny hříšníky k jejich ohromné hrůze si vysloužil v Pekle nejeden políček. Druhý čertík Kopýtko zase pajdá na jednu nožičku, protože spadl do jednoho kotle a moc nešikovně se poradil. Kopýtko umí nejen hrůzostrašně pajdat, ale je mistrem hrůzostrašných zvuků a kvílení. Kopýtko často hříšníky straší svým řevem a kvílením, tak hrozivým, jakoby v bolesti sto životů právě zhasínalo. Do partičky žertíků patří i Černoočko, je to sice čertice, ale protože je tak divoká s kluky si v žádném šprýmu nezadá. Umí malovat obrázky. Namaluje chodbu tam, kde žádná není jen tak na skálu. Pak Kopýtko zakřičí, protože umí napodobit i Pána Pekel a staří čerti vyskočí a běží do namalované chodby, když si nabijí své nosy o skálu, zlobí se chtějí čertici a Kopýtka přetrhnout. V tu chvíli se v Pekle rozpoutá pěkná vřava. Jednou, když Pána Pekel zase pozlobili a on jim trest udělil, křičeli přes sebe, že na světě musí být mnohem lépe, že tam není kouř a těžký vzduch. „ Je to jasné, kdyby tu bylo tak dobře, lidé by sem všichni chtěli přijít“ volal plivník a prskal hořící smůlu kolem „Všichni lidi co sem přijdou, řvou strachy a děsem, takovou ošklivost na Zemi asi nikdy nezakusili. „ pištěl Kopýtko Pekelný Pán se rozčílil a zaburácel „ Tak běžte poznat Ty krásy světa, utíkejte, ať něco nezmeškáte“ Černý Pán tedy vyslal nezbedné čertíky, aby na svět šly a o jeho krásách s e přesvědčili. „Vždyť, kdyby svět byl tak krásný a lidé tak dobří, proč existovalo by Peklo, vždyť my učíme lidi nápravě, takže lepší musíme být my, pekelní lid. Nebylo by Pekla, kdyby byla na Zemi jen dobrota. Na Zemi je mnohem hůř než u nás..“ křičel za čertíky Černý Pán, ale to už ho neslyšeli, jak za lepším běželi…. Na Zemi žila jedna dívka, byla to duše přenádherná, dobrota jí z očí zářila a přes své mládí moudrostí oplývala. Někdy byla trošku smutná a tak jí kamarádka jednoho dne poslala do domu andílky, aby jí pomohli a potěšili.. Ta dívka otevřela dveře své a srdce své a pozvala andílky, jež by jí radost přinesli domů. Od toho dne se jí děly věci neslýchané. V bytečku jí začalo všechno padat, v noci slyšela smích a křik a podivné hrůzostrašné pajdání a navíc jakoby celý byteček byl jen obrázek, který s e zmenšoval a zvětšoval a hrál s ní podivnou hru. Dívka se začala bát a strach ovládl její srdce i duši, její čisté a planoucí oči se zkalily a ona se domů začala bát. Na kamarádku jež jí andílky poslala, zanevřela a zanevřela trochu i na celý svět, to strach nabyl vládu nad radostí. A tak trochu v osamění se sama s návštěvou potýkala. Jednou v noci sebrala všechnu odvahu a lásku co v srdci nosila a s návštěvníky promluvila. Tu se jí zjevili malí a nedočkaví čertíci, očíčka černá, kluci neumytí, růžky jim sotva pučely z kudrnatých vlásků. Čertovský úsměv jim hrál v očkách, když je uviděla. Kluci radostí skákali a vyváděli a bláznily, že nádobí padalo z poliček a sousedi nevěřili svým uším, co mladá tichá dívka doma vyvádí. Čertíci se překřikovali, aby svůj příběh vypověděli. „Víš, my do světa šli, abychom viděli jak je krásný a lidi hodné potkali, jenomže kam jsme přišli, tam nás vyháněli.“ Křičel plivník a kolem sebe prskal vosk z hořící svíčky, kterou předtím spolykal. „Představ si, někteří nás kropili vodou a vůbec nám činili krutosti, jaké jsme ani v pekle nezažili.“ Zalykala se slzami čertice Černoočko, když tužtičkou na kuchyňskou linku prodlužovala a hrnečky přimalovávala pro radost dívky. „S každým s kým jsem promluvil a koho jsem chtěl pobavit svými kousky a řevem, přede mnou utíkal. Jako bych byl nějaký špindíra a mrzák“ škytal smutkem umouněný Kopýtko. „Jenom TY jsi nás do svého domu s Láskou pozvala.“ A dívka pochopila, proč v noci slyšela, že nádobí se jí rozbíjí, ale přesto ve skříňkách hrnečky viděla celé. To čertíci něco nešikovností rozbili a Černoočko pro radost, nové nakreslila. Vždyť čertíci radost dělat chtěli, ale neuměli, tak činili, jak nejlépe uměli a čemu je Peklo naučilo. Tak dívka jim otevřela srdce své. A tu hned na oplátku za tu dívčinu štědrost dělali, to jediné co uměli: vyhazovali věci ze skříní, houpali světlem, svíčku sfoukávali a horký vosk roprskávali svými rtíky po místnosti a vůbec dělali jiné vylomeniny, pro které se dívka původně tolik zlobila a bála. A tak po zbytek času dívka s čertíky mluvila a svou Lásku jim dávala Pochopení .Čertíci sice dělali žertíky dál, ale dívka se jim už smála a čertíci se naučili, jak věci nerozbíjet a poznat po čem srdce druhého touží. Když přišel čas rozloučení s dívkou světla, nechtělo se jim, ale čas se naplnil a oni odešli. Zůstalo po nich trochu prázdno a smutno, ale vždyť přijít mohou vždy na pozvání. Když čertíci domů do Pekla spěchali, od kopýtek se jim kouřilo. A pajdavý Kopýtko předběhl všechny kamarády, to tak spěchal, aby vypověděl jak je na Zemi. Ano nikdo je na Zemi moc rád neměl, ale jen do chvíle co poznali, pravou lidskou lásku a dobrotu a světlo v duši za tu misi stálo. Vrátili se domů do Pekla, ale na vždy jim zůstal kousek světla v duši, vždyť věděli, že dívka pozvala anděly, tak vnesli trochu toho jejího světla do podzemí. Pak všichni na ně jinak nevolali, říkali jim „Pekelní Andělé“.
_________________ Potřebujete-li na vše čemu věříte důkaz, jste odkázáni na život v nejistotě....
|
|