Děkuju, El, za odkazy. Na ten druhý mrknu později, článek o porodní asistentce jsem četla teď... Já ti nevím, mně připadá praxe domácích porodů jako krok zpátky, rizika při tak velké události v životě maminky i miminka jsou nezanedbatelná pro mě natolik, že bych se nesvěřila do rukou jedné ženy, která by mi pomáhala doma prakticky s holýma rukama... když bych měla na výběr... Jasně, kdyby mě přepadli porodní bolesti někde v letadle nebo v divočině, tak že jo, co se dá dělat, rodíme, kde to přijde za přítomnosti těch, co se ocitnou v mé přítomnosti, ale tady mluvíme o možnosti volby... při nekomplikovaném porodu lékař také nijak do porodu nezasahuje.... Být lékařkou, také bych ženy odrazovala od domácích porodů... Postižené nebo mrtvé dítě by mně osobně za to nestálo ani jako mámě... pro mě bylo vždycky celé těhotenství časem očekávání, přípravou na porod... Když jsem šla rodit, tak s pocitem, že se umí o mě a mé mimi dobře postarat...
Po pravdě nechápu uvažování žen, které se rozhodnou porodit doma... Strach z lékařů, z nemocničního prostředí, z neznámých lidí...
Když už matka takovou dobu nosí dítě pod srdcem, miluje ho a těší se na ně, tak pak zariskovat a rodit doma? A proč? Něco si tím dokázat? Schovat se před zrakem doktora? Do toho bych nešla, i kdybych tu asistentku sebevíc milovala... a i kdyby u mého porodu měl být nevrlý lékař - porodník, kterému bychom se pak pěkně zasmály...... pozvala bych asistentku s sebou na sál do nemocnice, jako doprovod k porodu, ale neriskovala bych, že v případě komplikací doma se mi mimi díky pár minutám, než dorazí sanitka, přidusí, že mi zemře nebo bude postižené, když se tomu dá předejít... a pak ta celoživotní vina té nebohé ženy asistentky by mi za to taky nestála...