Mám tu novou a velice zajímavou zkušenost, která se mi dnes přihodila (ikdyž asi pro někoho nebude ničím novým
)
Na tělocviku jsme dnes běhali běh na 1500 metrů. Leč se zdráhavostí, musím napsat, že běhání nikdy nebyla má silná stránka - a co teprve vytrvalostní běh
. A dnes nám zrovna naše paní učitelka, co nás učí na TV, minutu před zvoněním řekla, že dnes je dokonalé počasí pro běh na 1500, doslova jsem byla psychicky na dně! Věděla jsem totiž, co mě zase čeká za utpení!
.
Pamatuji si, že vždy, když jsme tento běh dělali, byla jsem vyčerpaná, protože jsem se snažila a stejně jsem nakonec měla skoro nejhorší čas ze třídy. A ještě navíc ten otravný pocit, o tom bych mohla vyprávět... každá vteřina je učiněný boj
a je to hrozně zdlouhavé...
No a než jsem měla běžet, tak stačilo, abych požádala svého andílka o pomoc - a sice jsem nakonec zase byla nejhorší, ale uteklo to mnohem rychleji, než za celou mou praxi a ještě mě nohy ani tak nebolely!(no však, ono to zítra přijde
)
.
Tím jenom chci říct, že andělé tu opravdu jsou. Všude mezi námi a čekají jen na to, kdy je o pomoc požádáme
.
A já mám ty své opravdu moc ráda
. Ale jak určitě všichni víme, abychom se různými životními zkouškami prokousali, nemůžeme vždy spoléhat na "svou vyšší moc" , že?
...
Ale i já přiznávám, jejich přítomnost opravdu miluji Hih...