Pro Jenny01 od eleny6:
Zdravím Jenny,
mně se stalo před několika lety něco podobného. Ležela jsem na břiše, byla jsem vzhůru a něco mě vmáčklo do matrace, nemohla jsem se pohnout, nemohla jsem se nadechnout. Slyšela jsem jak někdo volá moje jméno a pak dva hlasy mluvící nějakou cizí řečí. Pak to přestalo. Byl to zvláštní pocit, byla jsem překvapená, lekla jsem se, co se to děje, ale neměla jsem strach, ani jsem se nesnažila bránit, jen mi v tu chvíli bylo divné, proč se nemůžu hýbat a dýchat. Už se mi to od té doby do dneška nikdy znovu nestalo. Já slyšela hlasy, Ty jsi mohla klidně něco zahlédnout, pokud to byl podobný zážitek a ne něco jiného.
Kdysi jsem tu o tom psala a jeden člověk mi odpověděl, že se mu to stalo taky a že tímhle způsobem dostává informace od bytostí. Že se jakoby při tom sevření něco k němu dostává, nějaké informace, asi podvědomě, nebo možná záleží jak komu. U sebe tomu věřím, protože jsem se opravdu nebála, nevnímala jsem to negativně. Víš jedna věc jsou reflexy, když člověk nemůže udělat běžný pohyb, na který je zvyklý, začne přirozeně panikařit, protože ho to překvapí a on neví co se děje, ale strach je něco jiného.
Nikky psala o strachu z bytostí na základě fantazie nebo shlédnutého filmu. Tohle jistě známe všichni, jak si ten strach dokážeme i pěkně vytvářet nebo jak se v nás dokáže zahnízdit z něčeho, co jsme viděli ve filmu. Vezmu-li teoreticky, že by ses ten večer nebo nějaký předešlý večer opravdu dívala na nějaký thriller a pak něco z něj Tě v noci vzbudilo a na základě svého strachu jsi zažila ten Tebou popisovaný zážitek, pak je trochu nelogické, že jsi vůbec do rána byla schopná usnout, a že nemáš problémy se spaním i další dny a že nemáš strach i ve dne, tohle by právě bylo logické. Mně se nedávno stalo, že skutečně část hororu se mi promítla do snu a mě to vzbudilo, v první chvíli jsem byla dezorientovaná a myslela si, že je to realita, byla jsem k smrti vyděšená, ale po chvilce jsem si uvědomila kdo jsem a kde jsem, že to byl jenom sen a ten strach zmizel. Kdyby se mi po probuzení z toho snu, stalo něco jako Jenny, tak se z toho zblázním a vzbudím při tom půl ulice. I to je zvláštní, že Jenny po tom zážitku nevzbudila manžela, což bych řekla, že svědčí o tom, že nešlo o strach. Je ale taky možné, že ve snu se Ti zdálo, že Tě někdo pevně drží a dusí, a to Tě probudilo a ještě chvíli po probuzení jsi lapala po vzduchu a bránila se, jako by to bylo skutečné, ale pak po chvilce by sis uvědomila, že to byl jen sen, že jsi v posteli vedle manžela a že Ti nikdo nic nedělá. Pak bys to ale asi neřešila nebo řešila, ale jako sen.
Ještě k těm stínům, jak psala Nikky. Já je občas v noci vídávám, někdy jen letmo koutkem oka, někdy jsou ale přímo přede mnou, a já je pozoruju. Nikdy jsem je ale ještě neviděla, když jsem měla strach. Někdy mívám strach a nemůžu usnout, ale nikdy jsem v tom strachu nic neviděla. Ale někdy když před spaním ještě koukám do tmy, tak je vidím a nebojím se, jen čekám, co se bude dít. Ale na druhou stranu nevěřím, jak psal Šaman, že by mě vysávaly, to zvládnu sama. Tak to jen další náhled na věc. Takže proč bys něco nemohla vidět i Ty? ;o)
Měj se hezky a ať to rozlouskneš.
|