Fórum Tety Kateřiny

Krásný sluníčkový den Vám přeje Teta Kateřina
Právě je pát, 29 bře 2024, 1:05

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 15 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Re: Kdy lidem pomáhat a kdy ne...
PříspěvekNapsal: čtv, 23 čer 2011, 12:49 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: úte, 20 led 2009, 22:21
Příspěvky: 703
Bydliště: Praha
:green: no jasně, že jsou situace, kdy se nepřemýšlí a je třeba činů...třeba pomoci babičce na nohy...ale ten článek nejspíš nemá na mysli tyhle případy :wink:Měla jsem pocit, když jsem na ten text narazila včera, že se mne to týká a pak mne napadlo, že asi nejen mně :tongue: , proto jsem ho sem dala...ti, kterých se to týká, se v něm určitě najdou :green: a něco si z toho odnesou. Spousta lidí trpí samaritánstvím a někdy je to na škodu oběma stranám...Je mi jasné, že se o tom dá diskutovat a polemizovat do aleluja :lol: ,kdy je zrovna ten či onen případ..ale to se konkrétně říct nedá..to asi musí každý cítit v sobě a za sebe... :love1: :hello:

_________________
Tady a teď...


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Kdy lidem pomáhat a kdy ne...
PříspěvekNapsal: čtv, 23 čer 2011, 15:34 
.
Liduško, nečetla jsem ani řádek z toho článku, byla to jen reakce na téma, PS: bylo na zpětně prošlé reakce ostatních přispěvovatelů. Nebudu se vracet ke čtení toho článku, pokud je to o nějaké duchovní pomoci, pro mě je to stejné jako u toho případu s babičkou. Nejde jen o čin, i tam je důležité jestli mohu a chci. Někdo může projít kolem a neskloní se k ní a ruku jí nepodá, aby se mohla postavit nebo se nezeptá, co jí je. Třeba nechce, protože má sám starostí nad hlavu, nebo nemůže, má třeba berle nebo je po operaci atp. . Stejně vidím jakýkoliv druh "pomoci" (tzn. pomoc fyzicky s něčím, podpora, pohlazení slovem, vyslechnutí, poslání energie, odvedení dušiček, duchovní podpora, atd.). Ten princip je, dle mě, pořád stejný:
Citace:
pomůžu můžu-li a chci sám od sebe a nebo nepomůžu nechci-li nebo nemůžu

Klidně si o tom povídejte, ale je to jednoduché. Kouknu na sebe, jak se mám, jak se cítím a podle toho jednám. Když mám chřipku a je mi zle, do práce taky nejdu a jsem doma a odpočívám (jen jako přirovnání). Ale jo, asi dost rejpám, brát vám nic nechci, to zase ne.
Mně přijde to "kdy lidem pomáhat a kdy ne" jako "kdy dýchat a kdy už ne". Prostě dýcháme a je to. Děláme to přirozeně a nemusíme o tom přemýšlet. Když se nám chce, dech zadržíme, když chceme tak jej prohloubíme, když se zachce, svůj dech vedeme, když se nám nechce dýcháme minovolně, vždy záleží na tom, jak nám je a co chceme.

:heart: :hi:


Nahoru
  
 
 Předmět příspěvku: Re: Kdy lidem pomáhat a kdy ne...
PříspěvekNapsal: čtv, 23 čer 2011, 15:48 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: úte, 20 led 2009, 22:21
Příspěvky: 703
Bydliště: Praha
:green: :sunny: :hello:

_________________
Tady a teď...


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Kdy lidem pomáhat a kdy ne...
PříspěvekNapsal: pát, 15 črc 2011, 16:07 
Offline

Registrován: pát, 15 črc 2011, 16:00
Příspěvky: 9
To je osvícená pravda a ještě bych ráda dodala, že v každém člověkovi je síla, aby si dokázal pomoci sám. Člověk je hodně silná osoba a byla stvořena pro to, aby si dokázala pomoci sama a aby dokázala pomáhat ještě i druhým. Když se snažím své okolí předělat pro duchovní vnímání, tak moje myšlenky a postupy brzy opouštějí, protože je to pro ně příliš složité. Ale podle mě to vůbec není složité, je jen potřeba se překonat a donutit, což ze začátku může být složité, ale pořád je to lepší než obrůst mechem. Bohužel hodně lidí v mém okolí už mechem obrůstá a jim opravdu není pomoci.

_________________
Miluji psy, protože mi dokážou nádherně pozvednout náladu. Proto jim to oplácím. Kromě papáníčka mají i kvalitní psí pelíšky. A tady najdete široký návod na to, jak vybírat oblečky pro psy.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Kdy lidem pomáhat a kdy ne...
PříspěvekNapsal: pát, 15 črc 2011, 18:24 
.
Ahoj Leniluno :o)

Co zkusit nepokoušet se předělávat okolí pro duchovní vnímání? A netrápit se tím, že Tvoje myšlenky lidé z blízkého okolí brzy opouštějí. Třeba si na to, cos jim někdy říkala, jednou vzpomenou. Je často těžké druhému porozumět a pochopit, jak to, co říká, vlastně myslí, protože ten, co něco říká, nemůže druhému předat i to pochopení, spojené třeba i s konkrétními zkušenostmi, zážitky, protože každý máme ty zážitky a zkušenosti jiné. Třeba se jim dostane v jejich životech právě nějaké takové zkušenosti nebo zážitku a to, cos jim i Ty říkala, pochopí, porozumí tomu.

Já třeba o duchovních věcech s rodinou ani blízkými lidmi nikdy moc nemluvila. Asi jsem si myslela, že by mě neposlouchali a dívali se na mě divně. Tak jsem na ně nijak netlačila. A najednou tihle lidé sami začínali se mnou rozhovor o duchovnu a ukazuje se, že jsou tomu dost otevření. Mamka sama za mnou začala přicházet s tím, že někde slyšela o Reiki, že slyšela o té a té metodě atp. aniž by věděla, že se o to trochu také zajímám. Když jsem měla půjčené nějaké knihy, nejdřív se o ně nezajímala, ale občas jsem jí poprosila, jestli by je za mě nevrátila do knihovny (nejezdila jsem do města často). Postupně jí začalo docela zajímat, jaké knihy tu mám a o co se zajímám. Pak jsem jí koupila jednu knihu psanou v nenásilném duchovním tónu a mamka, kterou jsem v životě neviděla číst knížku, ji četla každý den, když měla čas, místo, aby seděla u televize, jak bývalo zvykem. Pak si půjčila dokonce nějaké knihy sama. Když tu u mě viděla karty, tak jsem dostala vynadáno, že se jí ani nenabídnu, abych jí je vyložila (nevykládám), ale ani ve snu by mě nenapadlo, že by jí to zajímalo, atd. . Ty karty jsem dostala ostatně od jedné známé, což samo o sobě, mě dost překvapilo. Pak přišla teta s tím, že chodí k léčiteli, podpořila jsem jí v tom, a nakonec k němu přivedla dost lidí z rodiny, kteří tímhle získali povědomí o energiích, ve které věří, protože měli možnost poznat, že fungují. Pak kamarádky z dětství, mají své rodiny a mimča a to je naprosto otevřený prostor pro duchovno, neboť každá maminka se zajímá o své dítě a o výchovu. Je takových souvislostí docela dost. Všimla jsem si, že se to na mě valí ze všech stran, že hodně rozhovorů s lidmi, se kterými se jednou za čas potkám, je nějakým způsobem zaměřených duchovním směrem. Prostě se nějak roztrhnul pytel a já spíš před tím utíkám. Nechávám lidi, aby si sami určovali o čem chtějí nebo nechtějí se mnou mluvit a právě zjišťuju, že to, co se jim děje v jejich životech, je samo vede. Mohla bych jim říkat jednu věc x-krát a stejně by mi nerozumněli nebo ji nechtěli slyšet, a takhle s tím přijdou oni sami. Ale je tam z jejich strany někdy takový trochu ostych, tendence to duchovno skrývat, ve smyslu, co by si druzí mysleli atd. .

Ono se to pomalinku v lidech otevírá, každý má svou cestu, svůj čas. Když si vzpomenu na dobu, kdy jsem se začala setkávat s některými informacemi, tak jsem jim ze začátku nerozumněla, nedokázala jsem je pobrat. Trvalo mi to docela dost dlouho a pořád trvá. Na některé lidi si pak zpětně vzpomenu, právě v souvislosti s tím, co mi kdysi říkali a čemu jsem totálně nerozumněla.
Třeba si brzy s těmi, kteří vypadali, že jen "obrůstají mechem", budeš dobře rozumět.

Věřím, že všem lidem, potřebují-li pomoc, je pomoci.


Trochu jsem se rozepsala, snad nevadí. I Tebe vítám mezi námi. :hi:


Nahoru
  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 15 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz