.
Ahoj Leniluno :o)
Co zkusit nepokoušet se předělávat okolí pro duchovní vnímání? A netrápit se tím, že Tvoje myšlenky lidé z blízkého okolí brzy opouštějí. Třeba si na to, cos jim někdy říkala, jednou vzpomenou. Je často těžké druhému porozumět a pochopit, jak to, co říká, vlastně myslí, protože ten, co něco říká, nemůže druhému předat i to pochopení, spojené třeba i s konkrétními zkušenostmi, zážitky, protože každý máme ty zážitky a zkušenosti jiné. Třeba se jim dostane v jejich životech právě nějaké takové zkušenosti nebo zážitku a to, cos jim i Ty říkala, pochopí, porozumí tomu.
Já třeba o duchovních věcech s rodinou ani blízkými lidmi nikdy moc nemluvila. Asi jsem si myslela, že by mě neposlouchali a dívali se na mě divně. Tak jsem na ně nijak netlačila. A najednou tihle lidé sami začínali se mnou rozhovor o duchovnu a ukazuje se, že jsou tomu dost otevření. Mamka sama za mnou začala přicházet s tím, že někde slyšela o Reiki, že slyšela o té a té metodě atp. aniž by věděla, že se o to trochu také zajímám. Když jsem měla půjčené nějaké knihy, nejdřív se o ně nezajímala, ale občas jsem jí poprosila, jestli by je za mě nevrátila do knihovny (nejezdila jsem do města často). Postupně jí začalo docela zajímat, jaké knihy tu mám a o co se zajímám. Pak jsem jí koupila jednu knihu psanou v nenásilném duchovním tónu a mamka, kterou jsem v životě neviděla číst knížku, ji četla každý den, když měla čas, místo, aby seděla u televize, jak bývalo zvykem. Pak si půjčila dokonce nějaké knihy sama. Když tu u mě viděla karty, tak jsem dostala vynadáno, že se jí ani nenabídnu, abych jí je vyložila (nevykládám), ale ani ve snu by mě nenapadlo, že by jí to zajímalo, atd. . Ty karty jsem dostala ostatně od jedné známé, což samo o sobě, mě dost překvapilo. Pak přišla teta s tím, že chodí k léčiteli, podpořila jsem jí v tom, a nakonec k němu přivedla dost lidí z rodiny, kteří tímhle získali povědomí o energiích, ve které věří, protože měli možnost poznat, že fungují. Pak kamarádky z dětství, mají své rodiny a mimča a to je naprosto otevřený prostor pro duchovno, neboť každá maminka se zajímá o své dítě a o výchovu. Je takových souvislostí docela dost. Všimla jsem si, že se to na mě valí ze všech stran, že hodně rozhovorů s lidmi, se kterými se jednou za čas potkám, je nějakým způsobem zaměřených duchovním směrem. Prostě se nějak roztrhnul pytel a já spíš před tím utíkám. Nechávám lidi, aby si sami určovali o čem chtějí nebo nechtějí se mnou mluvit a právě zjišťuju, že to, co se jim děje v jejich životech, je samo vede. Mohla bych jim říkat jednu věc x-krát a stejně by mi nerozumněli nebo ji nechtěli slyšet, a takhle s tím přijdou oni sami. Ale je tam z jejich strany někdy takový trochu ostych, tendence to duchovno skrývat, ve smyslu, co by si druzí mysleli atd. .
Ono se to pomalinku v lidech otevírá, každý má svou cestu, svůj čas. Když si vzpomenu na dobu, kdy jsem se začala setkávat s některými informacemi, tak jsem jim ze začátku nerozumněla, nedokázala jsem je pobrat. Trvalo mi to docela dost dlouho a pořád trvá. Na některé lidi si pak zpětně vzpomenu, právě v souvislosti s tím, co mi kdysi říkali a čemu jsem totálně nerozumněla.
Třeba si brzy s těmi, kteří vypadali, že jen "obrůstají mechem", budeš dobře rozumět.
Věřím, že všem lidem, potřebují-li pomoc, je pomoci.
Trochu jsem se rozepsala, snad nevadí. I Tebe vítám mezi námi.