V pohodě jen jsem chtěla něčím přispěčím také procházím a asi mi to zůstene..hold semnou je to trochu složitý víš uvědomuju si taky další věc hold vše už je vyřešené,ty už tu dávno třeba nejsi vše se stalo...jenže na jiné dimenzy ted se to děje hmotně víš tak to si vysvětluju to deja vu,tak že já už hold sem to prožila...asi celý můj život ..nebo ješt ěprožívám na jiný úrovni fakt nevím,ale už si hold nenechám mluvit jestli jo nebo ne....prostě to tak vím...=) ....a díky že jsi na mě ¨myslela..=)....=) ..já děkuji taky tvým textům..=))
..jak krásné téma o lásce a o prtoblémech s ní....já se taky snažím nebo nesnažím,hledám ,nehledám a výsledek stejný.jen se začínám vyhýbat lide začínám se jich bát ..........tak aspon tenhle příběh může ukázat to jak někdo dokáže někoho milovat .....tak vroucně že pro něho dokáže i zemřít...však čtěte samy...je to skutečný příběh...=(
Když život zavolá:“Asi je třeba,vyprázdnit ten plný hrneček vody“.Co můžete dělat,když se vám ve vztazích nedaří a když se podíváte kolem vidíte rozchody,rozvody,hádky.Má vztah vůbec smysl?Nezbývá než hrnek vylít a nalít ho něčím jiným.To prázdno,které vnímáte je depresivní,ještě s tím podzimem,když se blíží Vánoce a Silvestr.Připadáte si jako strom,který shazuje krásné listí a zbude jenom kmen a holé větve,žádná radost jen ticho.V parku si sedáte na lavičku,kde sledujete pomalý západ Slunce a vzpomínáte,jak to bylo krásné ve dvou.V tu ránu vám do očí vyhrknou slzy a vy máte co dělat,aby jste došla domů.Jenže ani tam to není o moc lepší,protože bolest nejde pouhým pohledem zahojit.Co vám zbývá,můžete sedět a dívat se z okna nebo nadávat na bezcitné chování mužů.Ale jedno víte jistě,že je z vás svobodný člověk.V podstatě nikdo vám v ničem nebrání.Měly by jste se spíše radovat z toho,že nemusíte řešit nějaké problémy,máte na sebe více času. Ale ono se řekne jednoduše,tak a teď žádní muži, teď si budu užívat.Zvykat si na to,že je člověk sám,ještě v tak mladém věku není moc pozitivní v této době. Ale co můžete dělat víc,když už nemáte sílu na další vztah a bolest.Víte,že není jenom láska v tom to světě.A proto jsou zde příběhy,jenž uchovávají slova pravé lásky.
Po kolika dní a nocí se člověk musí soužit kvůli lásky,to co cítí není snad jasné.Trápí se z lásky trápí se z citu.Chtěl by zemřít,ale nejde to.Nemá sílu.Ale láska dokáže zabít.Jen pokud někdo někoho miluje víc než sám sebe.Je to příběh od Shakespeara. Romeo a Julie .Je to smutný příběh co se odehrával v minulosti,ale žije dodnes.Tak vám ho povyprávím,je z doby dnešní.Žil jeden kluk a holka měli to štěstí,že se potkali,ale neštěstí to,že se oba na tolik milovali,že ani jeden nedokázal opustit toho druhého.Žili šťastně,jako dva zamilovaní blázni. Jenom měli osud,který se nedal změnit. Ta dívka šla přes náměstí a někdo jí postřelil a ona pak zemřela.Jenže její kluk si to horko těžce vymlouval, nevěřil,že je to pravda. Těžce se mu žilo dál. Byl to obrovský balvan,který sám neunes. A tak požádal mě,abych mu s tím břemenem pomohla. A setkala se s ním .Jako by doufal,že se vše zase obrátí k dobrému.Neztrácel novou naději,ale hledal pomoc u nesprávného děvčete. Já se ho bála. Bála jsem se toho,že by mě mohl hlídat snad na každém kroku.Ale bylo to i tím,že jsem se bála lidí,protože mi ublížili.Byla jsem nezkušená a nezkušená jsem i dnes.Ten kluk mi nabízel,že přinese i kytky.Ale já ho odmítala,protože jeho minulost byla v jeho srdci na pořád.Na tu dívku myslel neustále tři roky.Chtěla jsem mu pomoct a radila mu ať zajde za psycholožkou,že mu pomůže vyřešit jeho citový problém.Jenže jeho problémem bylo,že nedokázal odpustit to co se jí stalo.Nedokázal si uvědomit,že už ji nikdy nespatří živou.Nemohl to pochopit byl bez nadějí bez života.Ale naději neztrácel a proto mě žádal o pomoc,ale já pořád odmítala.Pak mi začal vyhrožovat,že se kvůli mně zabije.Což pak může člověk spáchat sebevraždu kvůli někomu,když ho sám v životě nespatřil.Zase jsem ho uklidňovala at to nedělá,že je to blbost.Ten kluk už byl psychicky na dně.Jediné co udělal,řekl svému příteli ať mi napíše,že se zabil.To se také stalo.Přišla jsem nahoru k babičce zapla nečekaně icq a hleďme hned tam byla zpráva o jeho smrti od jeho věrného přítele.Vzkázal mi,že se zabil v autě,že měl autonehodu.Už to nemohl unést.Všude mu jen zavírali dveře.Nedali mu prostor ani já ne.Jenže pak to svedl na mě,že za to vlastně můžu já. Já vím je to blbost si říkat,že za to nemůžu.Jenže já také byla v tu dobu do někoho zamilovaná.Je to pravdivý příběh,kde zvítězila láska.I když prohrou,ale i ta někdy musí uhnout cestu osudu. Život někdy vyobrazí cestu dalekou,ale s utrpením,kterému se člověk nesmí poddat. Pak by byl v temnotě ze které se jen dá těžko vymanit pokud není člověk silným..