OSHO z knihy „Tvořivost“ Kdykoliv jste sebe-vědomí, dáváte tím najevo, že si svého já nejste vůbec vědomí. Nevíte, kdo jste. Kdybyste to věděli, neměli byste žádné problémy – nezajímaly by vás názory druhých. Pak by vás netrápilo, co o vás řeknou druzí – nezáleží na tom! Ve skutečnosti o vás nikdo nic neříká – kdykoliv o vás lidé něco řeknou, říkají to vlastně sami o sobě. Jednoho dne se stalo tohle: Byl jsem v Džaipúru a ráno za mnou přišel jeden muž. Řekl mi:“ Jste božský!“ Odpověděl jsem: „ Máte pravdu!“ Seděl jsem tam a za chvíli přišel jiný muž, který byl silně proti mně a ten řekl:“ Vy jste skoro jako ďábel!“ Řekl jsem:“Máte pravdu!“ Toho prvního muže to poněkud zmátlo. Řekl:“ Co to má znamenat? Mně jste před chvílí také sdělil, že mám pravdu – nemůžeme mít přeci pravdu oba!“ Řekl jsem mu:“ Nejenom oba dva milióny lidí může mít pravdu, co se mě týče, protože když mluví o mně, mluví vlastně o sobě. Jak mě můžou znát? To je nemožné – vždyť ještě nepoznali ani sebe. Cokoliv říkají, je jenom jejich vlastní interpretace.“ Ten může se zeptal:“ Kdo tedy jste? Jestliže to, že jste božský, je pouze má interpretace a to, že jste zlý, je zase jeho interpretace, kdo tedy jste?“ Řekl jsem:“ Jsem prostě sám sebou. Nijak sám sebe neinterpretuji, a nemám to ani zapotřebí. Prostě mě těší být sám sebou, ať už to znamená cokoliv. Jsem šťastný, že jsem sám sebou.“ Nikdo o vás nemůže nic říct. Cokoliv lidé říkají, vypovídá to jen o nich samotných. Ale vás to může zviklat, protože se pořád držíte falešného středu. Ten falešný střed je závislý na druhých, proto se stále staráte o to, co o vás řeknou druzí. Pořád chodíte za druhými, pořád se jim snažíte vyhovět. Neustále se snažíte být uznávaní, neustále se snažíte své ego vylepšit. To je ale sebevražda. Spíš než starat se o to, co prohlašují druzí, byste se měli začít dívat do svého nitra. Znát své prvé já není laciná záležitost. Lidé se ale za lacinými věcmi neustále ženou….
Sebe-vědomí je nemoc. Vědomí je zdraví
|