|
EGO podle OSHO Všichni lidé se rodí bez ega. když se dítě narodí, je jen prostým vědomím: plynoucím, proudícím, průzračným, nevinným, panenským – žádné ego neexistuje. Ego se vytváří postupně a vytváří ho druzí. Ego je nahromaděné působení názorů druhých na vaši osobu. Přijde třeba soused a řekne: „To je krásné dítě“ a podívá se na dítě velmi nadšeně. A teď začne ego fungovat. někdo se usměje, někdo se neusměje; matka je někdy milující a někdy se hodně zlobí. A dítě zjišťuje, že ho nikdo nebere takové, jaké je. Jeho bytí není přijímáno bezpodmínečně, protože všude jsou samé podmínky. Začne-li brečet a v domě je právě návštěva, matka se zlobí. Když brečí a žádná návštěva v domě není, matce to nevadí.. Nebrečí-li zahrne ho matka láskyplnými polibky a péčí. Jestliže přijde návštěva dítě je ticho a v klidu, matka je nesmírně šťastná a chválí ho. A dítě tak poznává názory druhých a nahlíží do zrcadla vztahů. Svůj obličej nikdy nespatříme přímo. Musíte se podívat do zrcadla a všude kolem vás jsou tisíce zrcadel – ve všech se odrážíte.. někdo vás miluje, jiný vás nenávidí, dalšího vůbec nezajímáte. A tak dítě roste a dál hromadí názory druhých Ego je celkovou esencí názorů druhých. Člověk začíná sám sebe vnímat tak, jak se na něj dívají ostatní. Začne se na sebe dívat zvenčí - o tom je ego. Když ho lidé chválí a tleskají mu, myslí si, že je naprosto skvělý a všichni ho berou. když mu lidé netleskají a nechválí ho, ale naopak ho odmítají, je nešťastný. A tak začne hledat cesty k tomu, aby ho všichni stále jen chválili, aby ho stále ujišťovali, že je cenný, že má svou hodnotu, smysl, význam. Tehdy se člověk začne bát být sám sebou. Musí vyhovovat názorům druhých. Zbavíte-li se ega, stanete se náhle zase dítětem. už vás nezajímá, co si o vás myslí ostatní, už nevěnujete pozornost tomu, co o vás lidé říkají. Je vám to naprosto jedno. zbavili jste se zrcadla. Je k ničemu-máte svou tvář, tak proč se ptát zrcadla?
|
|