Souhlasím s tím, že si člověk musí pomoct sám, musí něco udělat, změnit sám. Ale zároveň si myslím, že mu může pomoct rada, informace, na kterou sám nemůže přijít. Právě proto jsem se na tu paní obrátila. Nabízela, že zná a ví přesné informace o tom, kde a jak by člověk měl být, to je to, co jsem si myslela, že mi může pomoct, protože už si nevím rady. Takže jsem čekala jasné odpovědi na mojí situaci, konkrétně ke mně. Nechtěla jsem teorii, kterou znám. Už začátek byl zajímavý, protože prý řeším přítele a dítě. Už dlouho jsem sama, takže to bylo trochu mimo mísu. I když jsem jí vyvedla z omylu, tak se pořád držela dítěte a nějakýho muže. Když jsme se konečně dostali k tématu práce, což bylo to, proč jsem se na ní obrátila, tak mě nejdřív vyzpovídala, co jsem studovala, chvíli se mi snažila vnutit práci v oboru, když jsem uvedla, že mám i kurz na jinou profesi, tak zase už původní práce v oboru pro mě jakoby nebyla tak dobrá. Pak mi sdělila, že v kraji, ve kterém bydlím, pro mě práce nějak není, ale kdekoliv jinde, že ta práce je. Když jsem se ptala konkrétně, kam bych se měla vydat, tak jsem odpověď nedostala. Závěrem mi doporučila, abych hledala práci v okolí svého bydliště.
Pak jí ještě napadlo Rakousko, jenže neumím německy, tak prý by to ani nemuselo vadit, čímž mě fakt dostala, protože dělat práci s lidmi a neumět ani slovo v řeči dané země, tak nezavolám ani sanitku, ani se nedomluvím s lékaři, což by moje práce pravděpodobně obnášela. Znám svoje schopnosti co se týče němčiny, pro mě je složitá a nelogická. Pak se zase vrátila k řešení nějakého muže. Prostě spousta informací na vodě, nic konkrétního a jasného od čeho bych se mohla odrazit. To, co jsem se dozvěděla, by mi dokázal říct kterýkoliv normální člověk (když pominu to řešení neexistujícího vztahu).
S těmi jednorázovými "čištěními" energií s Tebou souhlasím, když už, vydrží to den, dva. Asi člověka "vhodí" do stavu, který mu není vlastní, a on se do toho svého dříve či později vrátí, nezávisle na tom, jak moc se snaží změnu udržet. Asi to moc význam nemá.
U mně přestože jsem zažila různá období, v nichž jsem byla v různých energiích, tak jsem se nakonec pokaždé vrátila do původního stavu. Jakoby se mě žádné pozitivní změny ani nedotkly, přestože jsem byla přesvědčená, že už jsem jiná (lepší). Spíš se prohlubují moje nehezké stránky, ale rozhodně se nestávám lepším člověkem.
Stálou práci stále nemám. Mám jen přivýdělek, dohodu o pracovní činnosti. Nezaplatím z toho nic. Práce mě už nebaví, spíš mě to tam deptá. Není vidět jediný výsledek mého úsilí a neustále poslouchám, jak jsem blbá a jaká jsem kráva. Dělat s tím nic nemůžu, protože vedení o tom nechce ani slyšet, ani to řešit. Za tu dobu, co tam jsem, jsem pochopila, že si mě vybrali právě kvůli tomu, že to budu všechno snášet. Pár měsíců mi zbývá do konce smlouvy, tak snad to ještě vydržím, ale do další spolupráce už bych jít nechtěla.
MATFYZ nemám, jen jsem trochu lízlá chemií a biologií, ale mám někdy pocit, jakoby jsem už všechno zapomněla.
Uvědomuju si, že jako pracovní síla jsem pro trh práce v podstatě bezcenná, ale pořád mám určitou hodnotu jako člověk. Otázkou je, zda se mi podaří tu lidskou hodnotu v nějaké práci uplatnit.
Myslím si, že je důležité mít práci, která člověka alespoň trochu baví, ale dneska je také důležité mít vůbec nějakou práci, je totiž třeba myslet i na stáří. Ve stáří se o nás asi nikdo nepostará. Vím, že možná mladí lidé na to nemyslí, ale stáří nás čeká všechny a bohužel bude záležet jen na každém z nás, jaké bude. Nelze se spolehnout na nic, jen na sebe. Jenže ve stáří už není tolik sil jako za mlada.