Karel píše:
Lenka. píše:
Karle, proč bys musel být bez ezoteriky/duchovna blázen, tuctový neurotik nebo schizofrenik? Třeba vůbec ne. Ale ezoterika Ti k takovým diagnózám může dost pomoct.
Lenko ano, esoterika může člověka dostat k takovým diagnózám, souhlasím.
V mým případě ale nejde o nějaký přehánění, nebo plašení, v tom co jsem psal o sobě :-). To je jen holá faktografie mýho života :-). Bejval sem docela dost nervózní člověk, diagnóza neurotik prostě popis toho, co bylo. Z toho jsem se dokázal dostat bez doktorů, dobrými věcmi, který jsem si vyhrabal z tý "ohavný" esoteriky. Nemusel jsem, ale kdybych to nedělal, tak bych se asi do pořádku nedal a minimálně pravidelnej pojídač prášků na uklidnění by se ze mně stal. Cena, kterou za to platím, bohužel je, že se mi rozjel nějakej další vnitřní vývoj, o kterej sice už moc nestojím, ale neumím ten proces zastavit a bohužel ani moc řídit se to nedá. Občas si říkám, že jsem to neměl dělat, ale v mým případě ta alternativa opravdu byla asi horší.
Ono, co to je esoterika - spousta volovin a hloupostí co nefungujou. Spousta jiných volovin a hloupostí, který bohužel fungujou. A pak taky docela jednoduše trocha nějakýho toho poznání, pár dobrých věcí do života. Vyb(í)rat si z toho člověk musí sám, jen mám hloupej pocit, že jsou lidi, který nemají volbu odmítnout a nevybrat si nic.
Víš, co je divné. Že jsem četla svoji odpověď a soustředila jsem se na to, co píšeš, a úplně paralelně mi běželo hlavou, že jsi vlastně dost vystihnul i mě. Akorát u mě to byly úzkosti a stres a nebyla jsem s tím nikdy u lékaře, takže nemám lékařsky stanovenou diagnózu. Kdyby k nějakému šla, tak si myslím, že bych byla jasná.
Duchovno se zprvu zdálo, že mi s tím dokázalo pomoct, ale to byla velká mýlka. Myslím, že se to vrátilo, možná ne v takové podobě, ale zároveň s tím se ze mě stal jiný člověk a ne rozhodně lepší. Z dnešního pohledu se na to dívám tak, a možná se mýlím, že některé věci je dobré držet v určité míře a nepřikrmovat je, nerejpat se v nich, protože tím rejpáním a řešením nabydou do obrovských rozměrů, ač by vůbec nemusely, a s tím už se sakra těžko něco dělá. Možná to má člověk vrozené, možná to vzniká někdy v dětství, ale stává se to součástí člověka, které se asi nejde úplně zbavit. Možná to zmírnit, ale asi důležité je naučit se s tím žít. A cestu ke zlepšení vidím v dobrém zúčastněném psychologovi nebo lékaři, v dlouhodobém procesu s člověkem, který si je vědom toho, že tím, co řekne nebo udělá, působí na druhého člověka a jeho život tím ovlivňuje. Ne u duchovního poradce. Mně přijde, že duchovní poradci si jen hrajou s druhými lidmi, protože necítí mít za nic zodpovědnost, jen za sebe a druhý člověk je jim fuk, pro ně je člověk, který za nimi přijde s problémem, momentálním zdrojem peněz, zdrojem důkazů své hodnoty, dobroty a důležitosti, zdrojem pro jejich hru, kterou hrají. Taková ruská ruleta, padni kam padni, hlavně když zaplatíš.
Myslím, že to není hloupý pocit, že si někteří vybírat nemůžou nebo nemůžou odmítnout. Je to tak. Ono vybírej si a odmítej, když ti není dobře nebo když nemáš dostatek informací.