Krásný den všem, kdo si přečtou, poradí mi či juknou na mého syna Davídka (6.6.07). Poslední dobou to nějak mezi námi jiskří, ač to zní divně, neboť je mu teprve 8 let. Vím, že vinu na tom nesu i já a okolnosti kolem, ale mám pocit že už to nezvládám. jsou to takové drobnosti, z kterých už narostl pytel.....můj syn mě docela dusí, svazuje, dokonce si myslím, že myom, který mi za poslední doby povyrostl o dost, je z nějakého nevyřešeného vztahu mezi námi 2. Chová se ke mně majetnicky, nedovolí mi mít vztah s mužem, ráno když ho vypravuji do školy, dělá scény, vše mu trvá věčnost, když vstává do školy a vede ho snacha, je během 5 minut hotov, bez řečí...Stále říká, že se bojí, ač je světlo, ale opět jen když jsem doma já, jinak když je např u dcery (jeho sestry) tak vše v pohodě, nají se, jde spát bez řečí....ráno vstane, prostě pohoda. Nevím co se děje mezi námi...i já jsem na něj už hnusná, chtěla jsem s ním navštívit psycholožku on i já, začal brečet že ne, že nikam nepůjde, že bude hodný, nebo rodinné konstelace by možná pomohli, tak ráda bych chtěla celou situaci pochopit, ale nejde mi tomu přijít na kloub. Někdy se chová tak, že řekne, že skočí pod autobus a má takové řeči...pak by se zas tulil, začne brečet a omlouvat se a pak se zas mlátit, že nechtěl abych brečela, fakt psycho. k tátovi chodí 1x za 14 dní a to nerad poslední dobou, neboť před měsícem na mě jeho otec křičel, tak je na něj naštvanej. Na vše jen nadává, na kamarádyze školy, všichni jsou hrozní kolem něj atd. Minule říkal, že viděl ve snu nějakého muže a že ten mu to způsobuje, že chce jeho duši. to mi řekl teď nedávno, ale zdálo se mu to jen jednou. už si říkám, zda není k němu někdo přicucnutej...já se mu snažím vyjít vstříc, je fakt, že jsme již 6 let sami, chodila jsem do práce, kde jsem měla i směny a byl často hlídán staršími sourozenci, možná i zde je zakopán pes...moc bych si přála, abychom spolu vycházeli, jak on, tak i já byli šťastný, mám spoustu dluhů jako samoživitelka, není to jednoduché, kolikrát jsem mu povolila různé věci a stejně to nějak nefunguje....jsem z toho smutná. do toho bydlíme ve bytě ještě se starším synem, snachou, roční holčičkou, takže spíme spolu v pokoji, a když chci spát v obýváku, udělá hysterickou scénu, začne se klepat..prostě děs. myslím si, že kdyby se to nějak u nás srovnalo, vyřešilo by to tu jeho zlost, přecitlivělost, možná u mě i ten zdrav. problém, tak to vnímám aspoň. budu vděčná za váš názor, jakoukoliv radu......
moc děkuji
Iveta