Fórum Tety Kateřiny

Krásný sluníčkový den Vám přeje Teta Kateřina
Právě je čtv, 28 bře 2024, 23:42

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 13 ]  Přejít na stránku 1, 2  Další
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: TEď A TADY
PříspěvekNapsal: úte, 13 lis 2012, 17:49 
Offline

Registrován: stř, 18 úno 2009, 15:22
Příspěvky: 245
TEĎ A TADY. Ono je to trochu jinak, asi. Znamená to mnoho. Vnímat své tělo, zda funguje OK a nebo ne, zda jdu správným směrem, zda nebo…když bud myslet na to co bylo, budu žít v minulosti,ale nebudu vnímat realitu dneška a neuvidím možnost zítřka, budu li žít v budoucnosti, vlastně nežiju, protože to vůbec nemusí nastat tak proč jsem tomu věnoval tolik energie a času. Jedině ted a tady tím co dělám si vytvářím svou budoucnost. Ale není to lék na vše, vlastně na nic. Nic tím neléčím, pouze si vědomě buduji svou budoucnost, co chci abych zažil. Je to v pořádku a má to tak být, jenže kdo z vás je bez bloků, nemocí, bez viny a pocitů viny a mohu pokračovat dál. A právě tady jen uvědomění si sebe sama v čase a prostoru nestačí. Ano, ucítím a určím kde přesně mne něco bolí. Kde je blok, třeba na páteří, kde je nějaká porucha, budu ted a tady vnímat své tělo, ale k čemu mi to bude, když nebude následovat uzdravení. Zlomím si nohu a nebylo to mou nepozorností, ale proč jsem si ji musel zlomit, byl jsem přítomen, ale nedalo se tomu zabránit. Dalo, ale musel bych něco odčinit nebo pochopit, chytím chřipku, dostanu strach, dostanu fóbii…na každé PROČ ? existuje PROTOŽE ano, Ale jen samotné ted a tady mi nedá odpověd, ano, mohu se zeptat proč, ale nedočkám se odpovědi. Ta je v minulosti. Moje dosavadní zkušenost mi napovídá, že většinu inkarnací si zažíváme stejné věci dokola. Strach z něčeho, stejná nemoc, stejné problémy. Musím se otevřít odpovědi , nechat se třeba vést při regresi ,nebo při dianetice, nebo…Musíme si uvědomit, že jenom uvědomování si stavu věcí, věc nikdy nezmění. Jestli se chci změnit, vyvíjet tak pro to musím něco udělat.
Já jen pro upřesnění pojmů a dojmů. Je to dnes tolika proklamovaná fráze, že mnozí už ani si neuvědomují, co přesně to znamená, a že je to stav mysli, ale né lék mysli. A vše co zažíváme, všechny bloky a nemoci jsou stavem mysli, stavem nemocné mysli, která si myslí, že to tak má být. Copak si nemyslíte, že rasismus je špatně, copak si myslíte, že děti nemají umírat malé, copak si myslíte, že bezpráví se má trestat. A kdo vám dal k tomu právo? Jen vaše nemocná mysl. PROTOŽE HODNOTÍTE, ted a tady v tuto chvíli hodnotíte a vytváříte si tím svou budoucnost. Dokud si bude poslední člověk myslet, že něco nemá být, bude to tu dukud nepochopí, že je to jen proto, protože to někdo potřebuje. Když hodnotím, kde je láska a vy máte přece žít v lásce. Ale čistá láska bere vše takové jak je. Vidíte stav mysli ted a tady už nestačí, dnes je potřeba možná jít dál, stav mysli konzervuje váš momentální stav, vyvíjíte se, tím soutředěním vám dochází fůra věcí, ale jste jakoby zakonzervování v tomto stavu, tak že v příštím životě se naleznete ve stejném stavu, a kdy potom chcete zažít nirvánu…Můžete si uvědomit co cítíte a zpracovat to, ale garantuji vám, že bez uvědomnění si prvotního engramu, zkušenosti, kdy jsem to pocítil poprvé natolik, že to cítím i další desítky životů, vám jen ten prvotní zážitek jen ještě více potlačí do pozadí a hůře se bude zpracovávat. Třeba rakovina, můžete si vzpomenout, že v tomto životě jsem někomu nechtěl a nemohl něco odpustit a odpustíte. OK, ale garantuji vám, že během jednoho života si nezaděláte na tak závažnou nemoc. Vždy když něco nepochopím, tak dostanu další a další lekci a pokaždé to bude horší a horší a třeba mne to i zabije, abych v příštím životě dostal šanci to přijmout. Tak že odpustím. Ale rakovina se mi pravděpodobně ještě v tomto životě vrátí a nebo v příštím, dokud nezpracuji ten prvotní zážitek. A ted a tady mi nepomůže to zpracovat, může, ale to se člověk musí naučit pracovat s intuicí a pak si bude sám vzpomínat na to, co bylo dříve. Měl jsem pocit, že bych tu měl vyjádřit svůj názor na to zda minulé životy ano či né. Jak říkal Budha, ,,Né zapomenout, ale rozpomenout nás posune k osvícení“.šaman


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: TEď A TADY
PříspěvekNapsal: úte, 13 lis 2012, 18:39 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: sob, 04 úno 2012, 16:39
Příspěvky: 151
ALE JAK MÁM ROZPOMENOUT NA MINULE ŽIVOTY?CHCI SE POSUNOUT DÁLE,JENŽE OBČAS MÁM POCIT ŽE STOJÍM NA MÍSTĚ .RADA VAHÁM VE VŠEM. MOŽNÁ JE TO TÍM ŽE V DĚTSTVÍ PODLÉ MÁMY BYLA JSEM BUDIŠ K NIČEMU :angry2: OBČAS JSEM SKLÍZELA AJ POCHVALU. TEĎ MOŽNÁ DĚLÁM STEJNOU CHYBU JÁ OHLEDNĚ VYCHOVY DĚTÍ :sad4:


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: TEď A TADY
PříspěvekNapsal: stř, 14 lis 2012, 12:11 
Neřekla bych, že Buddha měl na mysli minulé životy, co se týče rozpomínání...


Nahoru
  
 
 Předmět příspěvku: Re: TEď A TADY
PříspěvekNapsal: čtv, 15 lis 2012, 18:32 
Offline

Registrován: stř, 18 úno 2009, 15:22
Příspěvky: 245
Nebudu citovat přesně, ale řekl:,,Jste unaveni, strašlivě unaveni a chce se vám usednout u cesty a odpočívat. Zapomenout na vše a usnout a už nevstát. NÉ. Rozpomenout se je cesta a na vše".
Víš znám obě varianty, kdy člověk nevidí smysl v ničem, neví, proč má ráno vstávat a udělá to a pak neví, proč vlastně vstal. Vždyt nic nemá smysl, proč něco dělat, proč, když co po vás zůstane. Znám to, sedět a jen se dívat a nevidět a probrat se za pár hodin a něvědět co bylo, co má smysl...
A druhá varianta. Jsem unavený, cítím obrovskou únavu ale není to únava těla, není to psychycká únava, vlastně tu tíhu, strašlivou tíhu si vlastně neuvědomuješ ty, jakoby někdo v tobě. Není to nic konkrétního, jen se ti nechce už se dál vracet na tuto zem. Tušíš kolik už jsi toho za všechny životy prožil aniž si je pamatuješ, jen to víš, že to bylo a strašllivě tě to zmohlo. Už nechceš, toužíš po klidu a chceš se vrátit domů, chceš jít k Bohu....
První varianta je únava psychická s fyzickou a je deprimující, zabranující jakékoliv činnosti.Mě to trvalo několik měsíců..
Ta druhá, cítím ji dodnes (občas) je nabitá činností, nic není dost těžké, chci tu být co nejdéle abych už nemusel...a udělám pro to co můžu. Cvičím, medituji, učím se poslouchat intuici. Když jsem se poprvé ocitl v tom stavu únavy duše, najednou se ke mně dostal tento citát Budhy. Bylo to jako blesk z čistého nebe. Všechno si rozpomenout. V tu chvíli jsem neměl pochyb jak to myslí, cítil jsem, že on moc dobře znal můj stav, proto si myslím, že myslel všechny životy. Nikdy se ale nenut co ti nepřijde samo, nemáš dostat. Ani nemusíš, tvoje cesta má své zákonitosti.
PRO VŠECHNY. Jednoduché, ale účinné. Vždy začít u matky a napsat si, co vám říkala a vám vadilo. Seznam a klidně si tam během dnů dopisujte. Pak otce a pak kdo vám vadí. Např. Maminka mi říkal, že rostu pro šibenici. Napíšu si to a pak si to začnu pokud možno nahlas nebo aspon v duchu opakovat v přítomném čase, jako by mi to zrovna říkala a snažím se na to rozpomenout a cítit to, co jsem cítil před tím. Budu říkat stále dokola:,,Rosteš jen pro šibenici, rosteš jen rpo šibenici...tak dlouho, dokud vám to vadí. A klidně druhý lépe třetí den se k tomu vrátím, řeknu si to několikrát:,,Rosteš pro šibenicic. Rosteš...a když už nic necítím, odškrtnu ze seznamu a jdu na další hlášku. Jednoduché, ale účinné. Mnoho pobavení vám přeje Jožka.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: TEď A TADY
PříspěvekNapsal: čtv, 15 lis 2012, 21:05 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: sob, 04 úno 2012, 16:39
Příspěvky: 151
Opravdu jsem občas unavená z nekonečné cesty na zemí.Vnímám to tak ,že vše je jako věčný kolotoč.Jedině ten kolotoč zastaví odpuštění jeden druhému,když v naším jádru bude proudit opravdová nekonečna láska .Děkují pane Jožko za opravdové psaní :flower: z pozdravem Halyna .


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: TEď A TADY
PříspěvekNapsal: čtv, 15 lis 2012, 21:13 
Offline

Registrován: ned, 19 úno 2012, 20:04
Příspěvky: 24
Bydliště: okres Blansko
saman píše:
Jednoduché, ale účinné. Vždy začít u matky a napsat si, co vám říkala a vám vadilo. Seznam a klidně si tam během dnů dopisujte. Pak otce a pak kdo vám vadí. Např. Maminka mi říkal, že rostu pro šibenici. Napíšu si to a pak si to začnu pokud možno nahlas nebo aspon v duchu opakovat v přítomném čase, jako by mi to zrovna říkala a snažím se na to rozpomenout a cítit to, co jsem cítil před tím. Budu říkat stále dokola:,,Rosteš jen pro šibenici, rosteš jen rpo šibenici...tak dlouho, dokud vám to vadí. A klidně druhý lépe třetí den se k tomu vrátím, řeknu si to několikrát:,,Rosteš pro šibenicic. Rosteš...a když už nic necítím, odškrtnu ze seznamu a jdu na další hlášku. Jednoduché, ale účinné. Mnoho pobavení vám přeje Jožka.


Podobně funguje metoda RUŠ, jen při opakování věty pracujete s myšlenkama nebo představama, které vás posunou blíž k problému.

Aby "rosteš pro šibenici" nebylo bráno jako afirmace... :grin:


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: TEď A TADY
PříspěvekNapsal: pát, 16 lis 2012, 10:04 
saman píše:
Nebudu citovat přesně, ale řekl:,,Jste unaveni, strašlivě unaveni a chce se vám usednout u cesty a odpočívat. Zapomenout na vše a usnout a už nevstát. NÉ. Rozpomenout se je cesta a na vše".
Víš znám obě varianty, kdy člověk nevidí smysl v ničem, neví, proč má ráno vstávat a udělá to a pak neví, proč vlastně vstal. Vždyt nic nemá smysl, proč něco dělat, proč, když co po vás zůstane. Znám to, sedět a jen se dívat a nevidět a probrat se za pár hodin a něvědět co bylo, co má smysl...
A druhá varianta. Jsem unavený, cítím obrovskou únavu ale není to únava těla, není to psychycká únava, vlastně tu tíhu, strašlivou tíhu si vlastně neuvědomuješ ty, jakoby někdo v tobě. Není to nic konkrétního, jen se ti nechce už se dál vracet na tuto zem. Tušíš kolik už jsi toho za všechny životy prožil aniž si je pamatuješ, jen to víš, že to bylo a strašllivě tě to zmohlo. Už nechceš, toužíš po klidu a chceš se vrátit domů, chceš jít k Bohu....
První varianta je únava psychická s fyzickou a je deprimující, zabranující jakékoliv činnosti.Mě to trvalo několik měsíců..
Ta druhá, cítím ji dodnes (občas) je nabitá činností, nic není dost těžké, chci tu být co nejdéle abych už nemusel...a udělám pro to co můžu. Cvičím, medituji, učím se poslouchat intuici. Když jsem se poprvé ocitl v tom stavu únavy duše, najednou se ke mně dostal tento citát Budhy. Bylo to jako blesk z čistého nebe. Všechno si rozpomenout. V tu chvíli jsem neměl pochyb jak to myslí, cítil jsem, že on moc dobře znal můj stav, proto si myslím, že myslel všechny životy. Nikdy se ale nenut co ti nepřijde samo, nemáš dostat. Ani nemusíš, tvoje cesta má své zákonitosti.



Kam jít k Bohu, když my jsme v Bohu a Bůh je v nás... :sunny: ne se hmoty zbavit, odložit fyzická těla, ale dosáhnout - přijmout Boha ve hmotě a skrze hmotu...





saman píše:
PRO VŠECHNY. Jednoduché, ale účinné. Vždy začít u matky a napsat si, co vám říkala a vám vadilo. Seznam a klidně si tam během dnů dopisujte. Pak otce a pak kdo vám vadí. Např. Maminka mi říkal, že rostu pro šibenici. Napíšu si to a pak si to začnu pokud možno nahlas nebo aspon v duchu opakovat v přítomném čase, jako by mi to zrovna říkala a snažím se na to rozpomenout a cítit to, co jsem cítil před tím. Budu říkat stále dokola:,,Rosteš jen pro šibenici, rosteš jen rpo šibenici...tak dlouho, dokud vám to vadí. A klidně druhý lépe třetí den se k tomu vrátím, řeknu si to několikrát:,,Rosteš pro šibenicic. Rosteš...a když už nic necítím, odškrtnu ze seznamu a jdu na další hlášku. Jednoduché, ale účinné. Mnoho pobavení vám přeje Jožka.


příjemná metoda práce s vlastní energií... :sunny:

s tím vlastním pocitem tíhy a životní únavy jde pracovat taky tak pro obnovení energie... :sunny:


Nahoru
  
 
 Předmět příspěvku: Re: TEď A TADY
PříspěvekNapsal: pát, 16 lis 2012, 20:06 
Offline

Registrován: stř, 18 úno 2009, 15:22
Příspěvky: 245
Jsou to moudrá slova, ale já si myslím, že nemůžeme přijmout boha, dokud se nezbavíme svých pout. Pout, která jsem si ukovali kolem své duše. Jen my sami je můžeme sejmout. damian do vzazu od zlaté dušičky dal příspěvěk paní Blechové, a ona píše, že jakýkoliv velký stres se ukryje do pozadí a čeká, až se znovu navrátí... Bůh mi řekl už před lety, že né ty co jsem miloval a umírali mě, mě opouštěli, ale že mě opouštěl vždy on. S každou ztrátou jsem ztrácel jeho. Teprve předevčírem mi došlo, že vlastně každý jeden z nich mi svou smrtí dával dar přijetí Boha, věřili, že smutek mě k němu přivede. A vidíš, okovy mého srdce tomu nedovolily. Dokud tam jsou mé předsudky, mé odmítání a nebo je jedno jak to nazveš, nemůžeš nic přijmout. Psal jsem to tu už tolikrát na svých příbězích, že nikdo jen já sám jsem si něco nedovolil, něco udělat nebo přijmout. Zní to hezky a pro někoho je to jednoduché v tomto těle přijmout Boha, nejde o tělo, ale u duši. A s ní to už není tak jednoduché. Je to jako s tím stresem, je to tam ukryté, vše co jsi kdy ve všech životech nepřijala, a když se vydáš na cestu přijetí Boha, dostává se to ven. Už tolikrát jsem to zažil, že už vím své.Kdo z vás může na sto procen říct, nikdy jsem nezhřešil. Kdo jste bez hříchu hodte kamenem. A jestli že máte byd jen 1 hřích, Bůh s vámi, nepřijmete ho. To vím, to si pište. A taky vím z valstní zkušenosti, že né on, ale vy sami se budete hodnotit, zda jste nebo nejste bez hříchu. A sebe neoklamete. Nedá se to popsat, každý máme něco jinýho, tak mi prominte, ale to slovní spojení hřích, bez hříchu jsem si jen vypůjčil pro demonstraci. Hřích je jen slovo, spíš by se možná hodilo, odsuzování.Už tolikrát jsem zažil u duchovních lidí, že... miluji se, přijímám se, vysílám lásku...ach tak často sebe sami klameme nejvíce. Stačí naslouchat a pak říct jedno slovo, jednu větu...a na konci mi pak říkají, a já už myslel, že to vše mám zpracovaný. Ví Bůh, proč tu chci být tak dlouho. Každý máme svou pandořinu skřínku, a je hodně velká. Z počátku jsem myslel, že se zmíním i o těch, kterých se toto vlákno netýká. Těch, kteří si sem přišli odžít už jen drobnosti a nebo přišli pomoci někomu něco..ale sami už jsou za vodou, už se sem nenarodí. Ale ty sem ani náhodou nazabrousí. Žijou svůj klidný, nevzrušivý život aby si už nic nepřidali a ani nevěří v Boha, tak nějak už ví, že co je pravda a nemusí o tom přemýšlet, ale o to víc žijou v Bohu. Ale jak říkám, my co sem chodíme a čteme toto forům k nim nepatříme. Asi už víte proč.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: TEď A TADY
PříspěvekNapsal: pát, 16 lis 2012, 21:19 
Smutek, který cítíš a veškerou bolest k němu navázanou je potřeba uvolnit. Nejlépe vyplakat, vyvztekat... až do dna,co nejvíc to jde... Se vším, co se k těm emocím uvolní, sebelítost, obbavy, pocity beznaděje ztráty smyslu života atd.... teprve pak se z centra smutku začne uvolňovat Bůh,božské energie ...Poděkovat za jeho prožití.. osušit slzy a s odvahou a úsměvem pohlédnout do dalších dní...

Vůbec nejde o to říct, že jsem nikdy nezhřešil. Naopak,přiznat, že jsem ten největší hříšník ze všech, a to doslovně. Připustit, že jsou ve mně všechny negativní zlé energie, potenciálně jsem tím nejhorším člověkem na světě. Jsem vším dobrem i zlem... Teprve pak mohu ve svých jednáních volit... Ani Ježíš nebyl bez viny (vztekal se a vyhazoval kupce z chrámu, Budha zase opustil svoji ženu a dítě). Nejde o to být bez hříchu a není třeba se za své hříchy bičovat a už vůbec ne za hříchy z minulých životů... Tady a teď v tuto chvíli jsem vším a to doslova. A v tuto chvíli se rozhodujui jak se zachovám. Jako bídák, nebo jako dobrý člověk, tak jsk si ho nejlíp umím představit? K tomu, abych takto mohla žít, musím být dostatečně pozorná ke svým emocím, ke svým myšlenkám, k okolnímu prostředí, k ostatním lidem,, k nečekaným situacím... a to se naučit lze.Máš pravdu, že Bůh (Bytí nijak lidi nehodnotí, že oni sami jsou si největšími soudci, ale to je proto, že někde přijali představu, že k Bohu se mohou dostat jen jako dokonalé bytosti bez hříchu (vážně, jak líp to říct :smile: než hřích), ale pokud se člověk uvědomáí jako jednota, tak nemůže odmítnout nebo se zlobit na "temnou stránku", protože v jednotě je světlo i tma... Přijmout vše a pak si vybírat.

Jak říkáš, že Ti co se sem už nenarodí sem nezabrousí, že si žijou svůj poklidný a nevzrušivý život,aby si nic nepřidali... Tak to by byla od nich docela sobeckost. Navíc, kdo se pozná jako potenciální božská síla, ten je tak plný lásky, že si přeje, aby to co on, cítili i ostatní. Chce sdílet, pro svoji radost a z velkého soucitu k trápení druhých. I Buddha říká, že si nedá pokoj, dokud poslední z duší nedojde osvícení a bude tu pro ně stále...
Nevím, jak si představuješ to, že se sem takové bytosti už nikdy nenarodí. Proč to? Tato Zem je krásná.


Nahoru
  
 
 Předmět příspěvku: Re: TEď A TADY
PříspěvekNapsal: pát, 16 lis 2012, 22:47 
Offline

Registrován: stř, 18 úno 2009, 15:22
Příspěvky: 245
Spokojenost. Se vším a vždy. Jakmile pocítím podělit se o lásku, pochopení, o cokoliv, je tužba, je projev ega. Vtip je v tom, že hřích není. Už vím a přijímám to se spokojeností v srdci, že vše co jsem udělal a udělám je správné. Jsem svatý a už dopředu vím, že nemohu chybovat, protože...ale vím to já, ví to i jiní. Jen se neuměle snažím ukázat ...ale vím taky, že nemám...píšu to jen pro sebe abych pochopil, že se mám starat jen o sebe. Být sobec, a nebo být přející a každému dopřát jeho zkušenosti, jeho chyby, jeho poučení a jen jeho lásku. Nedával bych vedle sebe akt násilý, kdy Ježíš vyhnal kupce a lichváře z chrámu ( nikdy nemůžu nikomu vnucovat svou vůli, ani Ježíš na to neměl právo) a akt Budhy, který ( byl to v počátku asi akt intuice a teprve zkušenostmi pochopil pravdu) opustil svou rodinu a šel svou cestou. Nebyl sobec, nikdy nemůžete jít cestou někoho druhého. Můžete jít vedle něj, ale nemůžete ho vlastnit. Nejste nikdy za něj zodpovědní, nemůžete za něj rozhodovat. Vzpomínám si na slova šamanky Amby, maminka vás měla přivést na svět, a co vám dá navíc je jen její akt dobré vůle ale né její povinnost. Ale ani Ježíš, ani Budha nehřešili. Jen Budha nikomu nevnucoval svou vůli. On jen co cítil udělal. Ale sám za sebe. Jak už jsem tady psal, už vím, přijal jsem to prostě to tak vnímám, že zde hrajeme jen svou roli, kterou jsme si vybrali před narozením. Snažím se jí hrát co nejlépe, ale...dívám se na to z hlediště, už nejsem hercem, jsem sobec, protože dění tohoto světa mne nevyvádí z míry, prostě to tak má být a já to nehodnotím. Proto VÍM že hřích NEEXISTUJE, není smutek, a co víc, není smrt. Je toho asi ještě hodně co mám přijmout, i když nevím co by to mělo být. Před pár dny jsem si v noci prožil přijetí smrti. Není to strach ze smrti, ten už dávno neznám, ale tohle bylo něco jiného. Kdo z vás když by cítil, že by mohl umřít, je jedno z zjakéhokoliv důvodu, tak aby pocítil spokojenost, že jestli to přijde, tak nebudu cítit nic. Vedle mne ležela přítelkyně, milujeme se a už několik životů a cit je to hodně silný, pomyslel jsem na ni, ale spokojenost přetrvávala, má- li to zažít, zažije to, prostě zákony platí vždy a všude a spokojenost mne neopouštěla. Říkáváme duším, když je odvádíme, aby se nebáli, ale ty jež opouští jsou dost silní aby žili svůj život. A já to věděl i o přítelkyni. Je to ten stav, kdy máte vyrovnány účty. Není nic co bych mohl ještě vykonat a není nikdo, komu bych mohl ještě pomoci. Možná, jako na počátku, kdy mne mí šamanští předci několik měsíců zkoušeli, zda to co říkám i cítím, mne jen někdo zkoušel, zda přijmu i smrt.A přijal a odcházelo by se mi lehce. Prostě i když problémy přetrvávali smířil jsem se s tím a znovu jsem usnul. Má- li to tak být, proč to hodnotit. A věřte, spalo se mi dobře. Myslím si, že blažený člověk bude jen stát a usmívat se, blaženě se usmívat a neudělá nic, co by omezovalo někoho druhého. Třeba jen to, že mu bude povídat o sobě a své blaženosti. Jen bude stát a mlčet. Je otázka, zda je sobec. Ale on už ví. Ano, zde na zemi je krásně. nikde ve vesmíru neuvidíte takový západ slunce, a proto si ho vychutnávám pomalu každý den, nikde ve vesmíru není, není, není tisíce věcí, ale...když jsem byl s Bohem, i ti co se vrátili z tunelu po klinické smrti, ví o stavu duše tam venku své. Neptáme se, zda je tady krásně a nebo tam. Je to něco jiného, ale daleko silnějšího. Přestavte si štěstí a spokojenost jakou jste zažívali v náručí maminky ( když jste měli to štětstí), tu beztarostnost, to bezpečí, kdy mi syn říkal, že když je se mnou, nebojí se ničeho na světě a ted to zkusete vynásobit a znovu vynásobit a jste tam nahoře, je tam to vše ale mnohem více, ale méně...a je zajímavé, že teprve po takovém zážitku se dokážeme otevřít krásám zde na zemi. myslím daleko více otevřít...Díky, nutíme mě přemýšlet trochu jinak a objevovat jiné roviny pohledu, třeba ten Ježíš a Budha.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 13 ]  Přejít na stránku 1, 2  Další

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz