Karel píše:
Ahoj
Vždycky zažíváš jen pohodu při nějakým silným duševním či duchovním prožitku? Anebo i ty znáš docela silný doprovodný emoce, často i negativní? Zčásti to tak bylo i u tý paní v článku, jak je z kontextu slyšet. Myslíš že takový zážitky jsou pro mimčo v bříšku to pravý? No, já bych neřekl.
Co se týče mých zážitků, tak byly vždycky pozitivní. Co se týče ochrany těhotné ženy, nezdá se mi, že by to za prvé bylo možné, aby ji po celou dobu těhotenství nepřišla do cesty životní situace, která není negativní, vždyť je to skoro celý rok, co mimi roste v bříšku. Za druhé si nemyslím, že by bylo zas tak potřeba chránit druhého člověka. Nemám přehnanou potřebu chránit ani svoje děti, kromě základních životních situací, které považuju za potřebné, aby si uvědomily a poznaly jako je hmotná realita, že auto je vždycky rychlejší než chodec a má větší sílu, tak je lepší se před vstupem do silnice podívat, jestli zrovna nejede....
Potřebu někoho chránit beru za moc velké zasahování do jeho prostoru. Např. když jsem dřív měla potřebu chránit manžela v tom, aby ho nebolela hlava druhý den po tom, co do noci seděl v hospodě s kamarádama, a vždycky se mu snažila namluvit, že mu to škodí, to pivo a ten kouř a kdesi cosi takového, jen abych nemusela ukázat, že chci, aby bylo po mém a on hezky seděl se mnou doma, což on naprosto nechápal proč by si občas nemohl jít popovídat s lidma, které má rád (hlava ho bolela jen v mé představivosti samozřejmě, on byl naprosto v pohodě, spokojený a roztomilý..) ....tak za tím nebyla moje snaha ho ochránit, ale moje zlost na něj a žárlivost cože tam vlastně dělá, že já sedím doma sama s dětma a on si jde tam, kam chce a dobře se baví, nedůvěra v něj atd...
Když mi to došlo a přestala jsem ho "chránit" před tím, co ho očividně uspokojovalo a dělalo mu dobře a dokázala jsem se tomu svému počínání zasmát, hned se našlo řešení, které bylo v pořádku i pro mě, aniž on by se musel vzdát toho, co ho baví...
Karel píše:
To v čem se asi neshodneme je právě otázka, zda to celé skutečně nikomu neubližuje.
Jestli člověku něco ubližuje nebo ne je více méně v jeho hlavě. (Jogíni trénovaní dokážou nechat projít svým tělem i jed, aniž by jim nějak ublížil...) U energií, jejichž existenci nikdo nikdy nijak nezměřil a nedokázal, to vidím jako 100% důvod. Přesto někdo s jejím působením má nejlepší zkušenosti a byl by ochotný odpřísáhnout její pozitivní vliv a někdo jiný se jí zase po vyzkoušení začne bát a přisuzovat ji vinu za své nějaké životní prohry např. Rozdílnou odpověď vidím v hlavě těch lidí... A reiki má krásné a mírumilovné zásady a navíc mi nemůže být nemilý způsob jakým ji znovuobjevil Mikao Usui...
A jinak pro mě vždycky platí, že něco musím nejdříve vyzkoušet a ochutnat a zažít na vlastní kůži, abych se pak rozhodla jaký k tomu mám postoj...
Karel píše:
Je motivem touha ovládat anebo potřeba chránit? Je mým motivem to anebo druhé? Oboje je na delší rozbor
Stále ale myslím, že základem pohledu na tuto věc by měla být myšlenka na zodpovědnost za dítě, zejména nenarozené.
Pokud je ti svěřena nějaká bytost, jsi především zodpovědná za její blaho a pak až za svoje. A zvát vlastní dítě na duchovní cestu v
posting.php?mode=reply&f=22&t=11977#prenatálním věku je poněkud brzy. Je mi až hloupé to připomínat, ale základem stabilní psychiky člověka je stabilní emoční prostředí, bezpečí a pokoj a pohoda v nejútlejším dětství. Hodnota zážitků, podnětů a výzev přichází až daleko později. Možná jsi na tenhle úhel pohledu na věc trochu pozapomněla, nebo tam ta rizika doopravdy vůbec nevidíš?
Rizika pro miminko opravdu žádná nevidím. Mám děti a duchovního hledání jsem se dotkla ještě dřív, než jsem je měla. Jaksi jsem na tu cestu byla přivedena a s radostí a vděkem na ní vstoupila... Z toho důvodu nevím, jak by bylo možné dosáhnout toho, aby mě takové věci nezajímaly nebo začaly zajímat teprve až když přivedu na svět své poslední dítě např... To bych se cítila strašně svázaná, kdyby mi někdo něco takového tvrdil a bránil mi dělat to, co mě baví, zajímat se o to, co se mi líbí a nějak mě oslovuje... Jako by duchovno bylo horší než třeba záliba v zahradničení nebo vyšívání...Touha duše navrátit se domů je přirozenou touhou, kterou mnohé dušičky následují, fyzický, hmotný život není nijak na překážku.naopak je potřeba ho s duchovnem propojit a sloučit... Pro miminko v bříšku je spokojená maminka výhrou, ale zase nejsou z cukru, narodí se i dítě, jehož matka kouří, přejídá se, občas se napije, hádá se s manželem, nebo ji partner v těhotenství opustí, nebo nesnáší matku, nebo ji propustí z práce... a pokud se máma naučí relaxovat, meditovat, dělá cokoli, co ji baví a přináší uspokojení, dělá ji radost a vidí v tom smysl, tak v tom vidím jen dobro... Pro ni i pro její dítě...
Karel píše:
Co opravdu znamená výrok, že "všichni a všechno jsou jedním" nevím, netroufnu si tedy souhlasit či nesouhlasit. Stručně - prožitá jednota znamená i jednotu se silami zla a rozkladu. Pokud chceš z tohoto úhlu mluvit o jednotě a zahrneš do ní i zlo, pak jistě nemá smysl se bránit vstupu čehokoliv do své duše.
Podle toho, co píšeš, tak dobře víš, co znamená jednota.
A proto taky říkám, že nemá smysl se čemukoli bránit, jen to vítat a přijímat a nalézat v tom potěšení, když nám to nějak vstoupí do cesty a přítomnost se utvoří tak, že to můžeme ochutnat.... Zlo a dobro jsou jen dvě strany jedné existence. Existence je v nich i nad nimi...
"Ne s energií pracovat,ale stát se jí vědomě."[/color] - ano, souhlasím, toto je dobrá cesta. Žiješ něco a nalézáš to v sobě, žiješ to a žiješ s tím.[/quote]
přesně tak, to stačí...
Karel píše:
"Ne dva - já a Reiki, ale jeden já-Reiki." A tady nesouhlasím, zcela a zásadně - reiki se nerovná energie. Životní energie, životní síla, energie vesmíru, toto není reiki. Aspoň pro mě ne. Reiki je prostě právě a pouze to, co se stane, když se vystavíš ritulům zasvěcení do reiki. Možná to je součást té univerzální vesmírné síly, možná ne.
A o energiích SH a podobných se už něco takového vůbec říct nedá, tam jde o někým uměle vytvořené rezervoáry či zdroje čehosi i podle těch, kteří to propagujou, aspoň pokud vím.
Takže je to tak trochu nesoulad v pojmech - jestli věříš že reiki je opravdu univerzální životní síla, tak OK, není to tak úplně "cizí", je to v nás a jsme tím stvořeni. Já si to nemyslím. Už i proto, že kdyby tomu tak bylo a reiki byla tou základní vesmírnou energií života, nešlo by k reiki něco přimíchat a vytvořit tak energii SH.
A energie jednoznačně uměle vytvořené jako SH a spol. jsou už opravdu něčím cizím, kde by se člověk měl napřed ptát, kdo proč a k čemu je stvořil a co se stane, až se jim otevře, dřív než to udělá.
Nesouhlasíš ale proto, že si myslíš, že je to tak. Nevíš to, nemáš v tom jistotu, jen pocit, že tak to není... Proto to pro Tebe tak není a proto to pro mě tak je. Rozdíl je v našem přemýšlení, ne ve skutečnosti, zda to tak je nebo ne. Já si představuju, že i energie jsou součástí jednoty, Ty jsi je ve svých představách někam oddělil...
Pokud k reiki někdo něco přimíchal a vytvořil např. shamballu, tak to ale jistě udělal se svým nejlepším úmyslem s pocitem, že mu to bylo sděleno pro dobro lidí, proto v těch energiích dalších zůstává dobro, na které se lze naladit... K dobru reiki, lze přimícht pro ještě větší dobro dobro bytostí, které jsou čisté, milující, poznali svět a to, jak to v něm chodí... a vzniká dobro ještě hlubší kvality... (To samé je s chanelingy, které jsou taky pravdou pro Ty, kdo v ně věří a komu přicházejí shůry a smyslem jejich zveřejňování není ublížit, ale milovat...) Já jako zasvěcovaná jsem svobodná si z toho kterého zasvěcení vzít to, co mi voní. nestalo se mi, že bych při zasvěcování spadla do pod vliv toho člověka a on mnou chtěl manipulovat... to se stane, jen když budu chtít nebo to dovolím nebo to připustím ve své hlavě na základě toho, že se ke mně taková informace někde donese. Ale zas pokud to dovolím a už to nechci, naučím se díky tomu získat sílu se odpoutat. Když vím, že mám sílu být svobodná ve vztazích, tak tak nějak vím, že cokoli můžu , ale nemusím.... a když něco můžu ale nemusím, už to nepotřebuju nijak odsuzovat, jen si to přestanu vybírat, mýma emocema ta situace ani nehne. Klid a mír zůstává neporušen nebo se jen mírně zčeřené vlnky na hladině mého vnitřního oceánu rychle znova utiší....
Nepoznala jsem čistší a láskyplnější lidi než ty, kteří se nechávají zasvěcovat a zasvěcují do energií., jejich úmysly jsou dobré..