Nemáte svobodnou vuli, dokud nepochopíte, do kdy to musíte dělat. Zrovna se dívám na dokument o Budhovi. Dokument české televize. Byl to jen hledající člověk, v dokumentu mluví o tom, co jsem vám psal i já. Obyčejné věci, které zažívá každý, kdo hledá odpovědi, aby stejně jako on, našel odpovědi v sobě. Nalezli klid v sobě, at bouří běsi, kdo vám muže vzít váš klid, když už jste ho nalezli.Zase jen z mé osobní zkušenosti. Psal jsem vám, že při setkání s bohem, jsem nevešel k němu do světla. Sedl jsem si jen v povzdálí a pozoroval, vnímal to světlo. Uposlechl jsem intuici, uklidnil jsem se a zustal sedět. Teprve po mnoha letech mi došlo, proč jsem zustal v povzdálí, aby jsem pochopil, že já jsem buh, já jsem světlo, a začal jsem zářit, vysílat stejné světlo jako on. Pochopil jsem, že není třeba někam jít, zustat stát, nechtít být bohem, pak se jím staneš tam kde jsi. A zase za dlouhou dobu mi došlo, ucítil jsem, že už není on( světlo) a ani já nevysílám světlo, není dvou světel, je jen jedno světlo, i ten prostor mezi námi začal zářit, vše kolem mne, i ve mně i on, i já... Budha seděl pod stromem a uvědomil si, že askeze nikam nevedla, že stále nenalezl odpovědi na své otázky. Byl špinavý, v rpztrhaných šatech a hladový, na pokraji smrti hladem. Náhle přišla dívka s nedaleké vesnice a dala mu najíst sladké kaše. Stal se zázrak a najednou se objevila...už tolikrát jsem vám říkal, duvěřujte, nic není náhoda. Mě to už funguje mnoho let, potřebuji a dostanu, třeba tu dívku se sladkou kaší, TO NENÍ ZÁZRAK, já už tak žiju, a nebo aspon se snažím. Ale je to ještě mé ego, nechtít vše, uskromnovat se. I toto ego musím ještě rozpustit. Snad ted pochopíš jak jsem to myslel.
|