To je parádní příběh
Mám doma 2trpasličí pinče, ale před asi 4roky jsem měla jen jednoho a k němu přivedla kříženečka z útulku. Byla jsem tehdy opravdu nezkušená, nebo spíš si myslela, že VÍM A ZNÁM VŠECHNO. Ten pejsek byl opravdu nádherný, střední velikosti, ale časem začal být agresivní, nezvladatelný a já než abych se víc snažila ... dala jsem na špatné "rady" mé maminky a pejska jsme do útulku vrátily.
Jenže mi to došlo až časem kdy jsem z toho začala mít pomalu depresivní stavy ... brečela jsem a obvnovala sama sebe, okolí nechápalo, že jsem psa vrátila a já to nechápala taky. Je to tolik let a pořád to mám v srdíčku a tenhle pejsek, Květošek, .... jakoby mi otevřel bránu k minulosti a víru v to, že když si ho vezmu a pomůžu mu, má duše se tím očistí.
Nemluvě o tom, že je to zřejmě taky pinč jako ti dva, která mám doma.
Když jsem konečně mamku přesvědčila, s očekáváním volala do útulku a zjistila, v jakém je stavu a neví, zda vůbec přežije, navíc na něj denně volá kupa zájemců ... popadl mě smutek.
Věřím, že to přežije a že z těch několika zájemců, budeme první.