Tak taky se připojím...
Neměla jsem vize a teď je občas mám. Jednu zde popíši. Jsem v tmavé místnosti, na zdech jsou žluté a červené malované květiny. Uvnitř je chladno a ticho, vůbec se mi nechce odejít. Uvědomuji si, že jsem vlastně zlatá socha s insigniemi a že asi stojím v nějaké hrobce. Zároveň jsem i venkovní pozorovatel, stojím i vně té sochy. Najednou se v rohu něco pohne a ke mně se plazí had. V tom přítmí ho moc nevidím, ale když je u mne a postaví se, vídím, že je to kobra. Ani se nehnu. Jenom jí říkám, že vím, že je hlídačka kamene a že to respektuji. Také se ptám, zda přišla ochránit i mě? Prý ano, a potom se posunula za mne a roztáhla kápi. Od té doby vím, že mě ochraňuje se vším všudy, jen nevím co si mám s tím počít. Mohu však říci, že mé obecné pocity jsou ty, že mě to táhne do minulosti. V poslední době také hodně čtu a pobývám o samotě a nějak netoužím být v kolektivu.
Lady Mira
P.S. někdy si připadám, že mi dost hráblo