Já to shrnuji do sociálních fobií. A bud vznikla příčina v tomto životě- doporučuji dyanetiku, nebo v minulém životě-doporučuji regresivní terapii- Léky tě jen tlumí, ale nic neléčí. Tvoje podvědomí si pamatuje špatnou zkušenost a brání tě jak umí. Víš, na západě jsou psychoanalitici, kteří to léčí, u nás máme jen psychiatry, kteří už od počátku oboru psychyatrie nedokáží přesně definovat nemoc, její symptomy, jak ji dyagnostikovat, co už je a co pro druhého už není normální. navíc oni tě neznají, vubec nic o tobě neví a jak muže během pulhodinové konverzace zjistit, v čem jsi vyrustala, jaké vlivy na tebe pusobili, jaké máš nastavení svých hodnot(velice duležité, někomu to ještě nevadí, třeba krádež a někomu je z toho již špatně a je v depresy). Proto ani nemohou změřit, zda je nemoc na ustupu či nikoliv. Proto i tvrzení, že ten či onen lék léčí...je to jen jejich zbožné přání, které ale nemohou dokázat a my vyvrátit. Ale to, že tě utlumí, že nereaguješ tak jak jsi zvyklá, neznamená, že jsi v pořádku, spíše naopak. odsunutý problém se vrací s ještě větší intenzitou. Proto se mnoho léku musí brát trvale. Bohužel jejich léky jsou bezezbytku návykové. Muj brácha je bere a proto to vím, už několikrát i přez mnohokrát se opakující ubezpečení o spolehlivosti a nenávykovosti léku, po letech skončí vždy v nemocnici a během pul roku ho odnaučí závistosti. bohužel pak dostane jiné, zase nenávykové...stále dokola.Bohužel z usa máme dostatek informací a sttistik, že jediné, co se dá u těchto léku statisticky podchytit, je jeich podíl na smrti pacientu. Bohužel, dnes se už zaměřili na děti předškolního věku.
|