Karel píše:
Nikky píše:
Pro mě je nedůvěryhodný každý "šaman", který ke své "práci" využívá halucinogenní drogy. Petr Chobot z toho článku je svým kladným vztahem k používání takových látek známý. To pro mě ještě není známkou nějaké skutečné osobní síly.. Přesto se mi zdá, že podstatu andského mysticismu v tom textu vykreslil velice dobře.
Hm, drogy, to taky nějak nemusím. Přece jen ale mám dojem, že jsou dost přirozenou součástí šamanismu. Bral jsem to vždycky tak, že tradiční šaman je někdo, kdo by měl umět drogy používat a nedopustit aby drogy naopak používaly jeho. V tom, jestli se mu to povede naučit vidím jedno z konkrétních rizik šamanismu. Není mi to sympatický, ale dává mi to smysl a umím si teoreticky představit, že by to někdo opravdu používal prostě jako nástroj.
Nakonec, čím se liší řízený použití drog skutečným odborníkem třeba od praxe holotropního dýchání bych já říct neuměl.
A známkou osobní síly není jistě to, že někdo drogy používá. Ale kdyby se našel člověk, který je používá a dokáže zůstat sám sebou a vracet se ze světů kam ho drogy berou a dokonce z takových cest přinášet něco užitečného, tak minimálně kus respektu u mě má.
Co se týče osobního vědomí o tom, kdo člověk je, tak je jedno, jestli pro uvědomění si své síly a pro schopnosti vnímavosti potřebuje drogu, kyvadlo, kameny...nebo něco jiného... Všechno toto z vnějšku vytváří závislosti a v situaci, kdy se mu podpory těchto látek nedostává je jeho vnímavost (osobní síla) omezená...
Takže lepší je hledat svoji sílu opravdu v sobě, bez nutnosti potřeby těchto pomůcek...
Nicoletta píše:
Ahoj, nevím, jestli je to právě k úvodnímu tématu, ale když už tu zmiňujete drogy, halucinogenní prostředky (Petr Chobot), napadla mne jedna myšlenka.
S drogami nemám žádné osobní zkušenosti. Příležitostně si dám třeba víno nebo pivo.
Zajímalo by mne, jestli máte někdo takovou zkušenost, nebo si myslíte, že i malý vliv alkoholu odkrývá skryté emoce. Mně se chce pak objímat svět, jako bych najednou v sobě nacházela víc lásky. Ale nemyslím to jako opilost, to vůbec ne. Nemyslím to vůbec jako být ve společnosti. To ne. Jako být sám v ten okamžik. Třeba sám doma.
Třeba jakože denní starosti a běh zastiňují pocity. A neumím se uvolnit. Můžete mi napsat váš názor?
Co se týče alkoholu je to stejné.... S emocemi je lepší a přirozenější naučit se pracovat ve střízlivém stavu, i když po celém dni, který člověk vnímá jako stresující a těžký se mu zdá, že se nedokáže jinak než s kapkou alkoholu uvolnit a znemožňuje mu to pocítit alespoň trochu úlevu a pocit štěstí a radosti... Alkohol i zde vytváří závislost a znesnadňuje další pokusy člověka o dosažení meditativního stavu jen tak, kdykoli a kdekoli, bez jakéchkoli pomůcek zvenčí...