Nikky píše:
Souhlasím s Igim.
Raději se co nejrychleji smiř s tím, že jsi taky jenom obyčejný člověk. Radši se na spolužáky začni dívat jako na stejné obyčejné bytosti, jako jsi ty sama. Pak už si mezi nima nebudeš muset připadat odlišná a budeš je moct mít docela obyčejně ráda...
Anebo jako na stejné úžasně vyjímečné bytosti, jako jsi ty sama :-).
Někdo vidí víc, někdo vidí míň. To že v něčem vidíš a cítíš víc se nedá zapomenout. Ale i ostatní vidí a cítí, i když třeba ne všichni tak dobře jako ty. A třeba jsou kolem tebe děcka, který cítí totéž co ty, jen se o tom stydí říct, kdoví. A třeba taky ne. I tak ale, názor Igiho a Nikky je myslím zhruba o tom, že když dokážeš vnímat co máte společného, bude ti mezi nimi líp, než když se soustředíš na to, čím se od nich lišíš. Ano, lišíš se, všichni se lišíme. A zároveň máme hodně společného.
Dívat se na odlišnosti může být zajímavé, hledat co máme společného bývá cestou k pohodě mezi lidmi.
Ale proč vlastně ti všichni odpovídáme tak hrozně vážně ...
Pokud jsi jen obyčejně zvědavá jestli jsi indigo, tak si prostě vygoogli testy, někde po internetu jsou, včetně nějakých vysvětlení o čem to vlastně je. Má jít o takzvanou aurickou barvu "základní" aurické vrstvy, podle které se lidi dělí do různých psychologických typů. Jestli to s tou barvou aury je pravda nevím, tu takzvanou základní vrstvu já nevidím :-). Jako typologie třídění lidí podle vlastností to ale je docela zajímavý. To co o sobě píšeš samo o sobě nestačí k tomu aby někdo poznal zda jsi indigo. Vyšší vnímavost, citlivost, nebo neochota chodit do zbytečné školy, jéje, to má (měl už dřív když ještě žádný indigo prý ani nebylo :-) ) opravdu větší počet lidí a různých aurických typů. Výsledek testíku nepřeceňuj stejně jako výsledek jakéhokoli jiného testu
. Hodně se kolem významu toho pojmu přehání, přitom původně se pojem "indigové děti" stal módní mezi nešťastnými rodiči dětí s různými drobnými vývojovými a psychickými poruchami. Je daleko příjemnější když jsi nešťastný milující rodič nezvladatelného grázlíka, říkat svému dítěti vznešeně indigové dítě, než si prostě přiznat, že já a dítě máme potíže něco zvládat.