Registrován: stř, 13 črc 2011, 19:30 Příspěvky: 213 Bydliště: Rokycany
|
Kdysi jsem objevila knihu, díky,už jejímu názvu, a protože mě často mátla slova druhých,jsem si dovolila nechat se vést svými pocity a naučit se rozlišovat. Byl to pro mě vzkaz, jako vždy, když čekám na odpověď ...ta kniha se jmenuje "Uvidíte to, až tomu uvěříte" ...ono to naopak opravdu moc zdržuje Kdysi jsem o brethariánech jen slyšela, sem tam nějaký příběh...moc jsem tomu nevěnovala pozornost, ale semínko bylo zaseto ...a pak, až nastal čas, podívala jsem se pěkně na celou přednášku Henriho Monforta s panem Duškem a vůbec jsem nepochybovala a nepochybuji, že to funguje...vrátila se mi vzpomínka na dobu, kdy jsem prakticky neměla potřebu jíst, chodila jsem stále ven s pejskem, do přírody, tam jsem intuitivně prováděla dechová cvičení a meditace, promlouvala s bytostmi přírody a matkou Zemí, s Vesmírem...jediné jídlo, které mě naplňovalo byla čokoláda na vaření (hormon štěstí), zhubla jsem 10 kg během půl roku, byla jsem zářivá, radostná, vysmátá, spala jsem málo a stačilo mě to...uvědomila jsem si, po zhlédnutí té přednášky, že jsem měla "nakročeno" ...je to o pocitech, které proudí člověkem, o tančících buňkách v těle, když se člověk dotkne něčeho, co už vlastně zná, jen zapomněl...stejně tak jsem věděla, že vlastně vím vše, o čem píše Vladimír Megre ve svých knihách "Zvonící cedry Ruska" o Anastásii - ženy ze Sibiře...také jsem věděla, že to vím, jen jsem to zapomněla, ale v mysli Boží se nic neztratí, takže ono se to odhalí vždy v ten správný čas...co je to za bláhovost nevěřit jenom proto, že to lidská mysl nechce dovolit? Proto je třeba udržovat krb svých myšlenek čistý a stále dělat místo novým myšlenkám a ty staré, nepotřebné, které nás nečiní šťastnými odevzdávat s láskou Bohu a andělům.... Z tohoto vlákýnka mám nádherný pocit, ale, jak vždy říkám, jsou to mé pocity a je to o mně...
_________________ "Je mi ctí, že jsem!"
|
|