Zajímavé poznatky

Velký přechod -(přišlo e-mailem)

21. března letošního roku se v Peru u jezera Titicaca shromáždilo kolem 120 šamanů a stařešinů původních kmenů Severní, Střední i Jižní Ameriky. Otec mého syna tam byl taky.
Vyprávěl, že když se blížili, všude kolem bylo jasné nebe, jenom nad místem, kde se konal obřad visel velký černý mrak ze kterého šlehaly blesky.

Ten den jsme se přesunuli v cyklu střídání období temnoty a světla. Naše budoucnost se vydává směrem ke světlu.

A co to prakticky znamená? Co znamená, když se začne rozpouštět naše vnitřní bariéra, hranice, ochrana, která nás dělí na „to dobré“ a „to špatné“. Nebo jinými slovy – to s čím jsme vědomě spojeni a to, o čem nevíme, ale je to součástí našeho života, našeho těla, našeho myšlení, vyjadřování a jednání.

Co se stane, když najednou to, co bylo schované ve tmě, začne být vidět?

„A bude hůř“... řekl jeden účastník mého semináře „Probouzení těla“ .

Nevím, jestli věděl o čem mluví nebo jen opakoval nějakou repliku. Já sama vnímám poslední týdny jako velmi intenzivní, čelím mnoha útokům od různých lidí a ukazují se mi jejich prostřednictvím velká učení o tom, že všichni, naprosto všichni, jsme jedním. Že to, co nás od sebe odděluje jsou naše vnitřní postoje jako například: „tohle nejsem já“, „tohle bych nikdy neudělal“.

Jenže to, co vidíme na druhých, jsme my sami. Ve světle je to více viditelné. Čím dál mín je možné zavírat oči před tím, co je jasné. Transformace nespočívá v tom, že smeteme manipulaci, vyhrožování, násilí, agresivitu a zneužívání dětí z povrchu Země. Transformace spočívá v tom, že začneme měnit svůj postoj k tomu. Že rozpustíme potřebu naší mysli vše analyzovat, řídit, hodnotit a posuzovat. Protože to, co vidíme venku – jsme uvnitř. Vidíš-li lásku, vidíš sebe. Vidíš-li bolest, vidíš sebe.

A co s tím?

Jdeme do období světla. To znamená, že světlo dopadá i na to, co dřív nebylo vidět. Bylo to ve tmě. Já to teď vidím a vítám to do svého života. To samo není ani dobré ani špatné. To, co potřebuje léčení je přístup a postoj k tomu, co čekalo na znovuobjevení ve tmě.

Všechno, co se vynořuje z temnoty do světla jsou ty části nás samých, které potřebují léčit. Které volají po naší pozornosti. Po našem přijetí. Nejsme tady proto, abychom zachránili svět. Jsme tady proto, abychom uzdravili sebe. Protože my jsme součástí světa. A skrze sebe můžeme tvořit. My neseme dar života.

21. března letošního roku se konal velký obřad uctění Matky Země. Indiáni ji nazývají Pachamama. My ji známe jako Bohyni Gáiu. Přichází čas probuzení a uctění těla. Ženského principu. Bohyně. Když probouzíme tělo – ženu v nás, naše mysl má po ruce mnoho logických argumentů proč není dobrý nápad nechat naše tělo svobodně a volně se projevit a probudit. Mysl je mužský princip v nás. A vztah naší mysli a našeho těla je odrazem kolektivního obrazu. Mysl ovládá naši současnou dobu. Tělo bylo zamčené, svázané a umlčené. Mluvilo s námi skrz nemoci. Naše těla jsou domovy našich duší. V našem těle je srdce. Místo, kde sídlí naše láska. Náš lék. Zkusme na chvíli zastavit svou mysl a pozvat ji na setkání s tím, kým ve skutečnosti jsme. S bytostí Lásky a Světla. S bytostí, která má svůj chrám, ve kterém je možno ji uctít – své tělo.

 

« Zpět