Vaše dotazy

Kdo to jsou světelné bytosti? Mohu být i já být jednou z nich?

Dotaz:
Dobry den, narazil jsem na jeden článek a ten by mě částečně mohl definovat proč jsem jiný než ostatní.
Tady je jeho obsah a chtěl bych vědět co si o tom myslíte vy:

Světelné bytosti jsou duše, které v sobě mají zakódovánu obrovskou vnitřní potřebu šířit na Zemi světlo (poznání, svobodu a lásku – nejenom k druhým, ale i k sobě). Cítí to jako své poslání. Velice je přitahuje duchovno a vůbec terapeutická práce, kde mohou druhým pomáhat.
Protože jejich činnost musí být provázena pocitem SMYSLU, cítí se často jiní než ostatní lidé.
Na své životní pouti prožívají spoustu různých úskalí, a život je nutí k tomu, aby si sami nalezli svoji vlastní, jedinečnou cestu. Světelné bytosti jsou velmi často individualisty, kteří nedokáží zapadnout do pevně stanovených společenských struktur.

Mívají i potíže s autoritami, protože necítí, že by měli někoho poslouchat jenom proto, že „se to musí nebo má“. Název „světelná bytost“ může vést k nedorozuměni, protože někomu může evokovat, že se světelné bytosti staví lepšími než ostatní, že jsou „jiní“, odlišní od těch, kteří „světelní“ nejsou. Toto pojetí je však od filosofie světelných bytostí na hony vzdálené, neboť vydělování se jako něco „lepšího“ či „vyššího“ je věru značně „neosvícené“. Blokuje růst svobodného a láskyplného vědomí.
V určitém stadiu svého vývoje se světelnou bytostí stává každá duše, takže toto sousloví není vyhrazeno pro konkrétní, omezený počet „světelných bytostí“. Světelné bytosti se v žádném případě vydělovat od ostatních bytostí – ani se nad ně povyšovat – rozhodně nechtějí. Mají jenom poněkud jinou historii než ostatní, kteří do této skupiny nepatří. Díky tomu mají odlišné psychologické rysy, které jsou pro tuto skupinu charakteristické. (O některých jsem se již zmínila, o dalších si povíme dále.)

Proč se však začal název „světelné bytosti“ (v AJ „lightworkers“) používat, když kvůli němu může docházet k mnohým nepochopením? Jednoduše proto, že vyvolává asociace, jež v dotyčných probouzejí hlubinnou paměť a pomáhají se jim rozpomenout na jejich původ a poslání.
Světelné bytosti v sobě mají schopnost dosáhnout duchovního probuzení rychleji než ostatní populace. Proto se zdá, že – pokud chtějí – dosahují v rozvoji pozoruhodných výsledků a v rekordním čase.
Ani to však není „důkazem“, že by byli „lepší“. Jsou jenom staršími dušemi než většina těch, které jsou v současné době na Zemi inkarnováni. Výraz starší by se měl chápat jako „zkušenější“, spíše než aby se vztahoval k lineárnímu času. Světelné bytosti již před svým příchodem na Zemi a započetím své mise dosáhli určitého stupně „osvícení“. Vědomě si zvolili, aby byli pevně vsazeni do „karmického kola života“, a mohli tak na vlastní kůži poznat, co lidský život znamená, jaké to podlehnutí zmatkům, strachu a iluzím vlastně je.
Podstoupili to proto, aby co možná nejlépe pochopili „pozemskou zkušenost lidského života“, jež jim usnadní naplnění jejich následující mise. Jedině díky tomu, že sami projdou všemi úrovněmi nevědomosti a klamu, získají nakonec prostředky, jak druhým pomoci zbavit se strachu i otroctví, a dosáhnout stavu skutečného štěstí a osvícení. Světelné bytosti od útlého věku cítí, že jsou jiní než ostatní. Mnohdy mají pocit, jako by byli od druhých izolováni, cítí se opuštění a nepochopeni.

Bývají to samostatné individuality, hledající sami svoji osobitou cestu životem. Mají potíže zapadnout do rámce tradičních rolí a společenských struktur. Jejich problémy s autoritami vyplývají z toho, že cítí vnitřní odpor vůči rozhodnutí a hodnotám, které jsou založené jenom na projevu moci, či dosažené hierarchickým postavením; tento rys odporu vůči bezmyšlenkovitým a stereotypním projevům autority je zjevný i tehdy, pokud je světelná bytost neprůbojná a stydlivá.


Tento odpor má souvislost se samotnou podstatou jejich poslání zde na Zemi. Světelné bytosti přitahuje práce, při níž mohou lidem pomáhat, jako jsou terapeuti a učitelé. Často bývají také psychology, léčiteli, lékaři a zdravotními sestrami a tak podobně. I když se jejich profese v prvním plánu pomocí lidem nezabývá, je v nich jasně viditelný záměr přispívat svojí prací k vyššímu dobru lidstva.
Jejich náhled na život je zabarven potřebou pochopit, jak do sebe všechno zapadá, jak to je vzájemně propojeno a jaké to má souvislosti. Uvědomují si, nebo aspoň nesou ve svém podvědomí, vzpomínky na to, jaký život byl ve světelných sférách, kde nebyli spoutáni hmotou a z ní vyplývajícími povinnostmi.

Občas je po nich přepadne stesk a cítí se na Zemi jako cizinci. Hluboce si váží života a uctívají jej, což se u nich mnohdy projevuje v lásce ke zvířatům a v zájmu o životní prostředí. Když činností člověka zmizí nějaký živočišný nebo rostlinný druh, cítí v hloubi svého srdce nesmírný pocit ztráty a žalu. (V AJ existuje výraz „Pečovatelé o Zemi“ – Earthkeepers.)


Jsou laskaví, citliví a empatičtí (dokáží se vžít do pocitů druhých). Mívají potíže se zvládáním agresivních přístupů a mnozí mají problémy s tím, když se mají sami za sebe postavit. Mohou působit jako snílci, naivkové nebo idealisté, kteří žijí v oblacích. Protože snadno pochytí (i negativní) pocity a nálady lidí kolem sebe, je pro ně důležité trávit pravidelně nějakou dobu o samotě. To jim napomáhá k rozlišování jejich vlastních pocitů od pocitů druhých. Čas o samotě potřebují k tomu, aby se sbližovali sami se sebou a s matkou Zemí.
© Ivana Muková 2007
http://novazeme.ning.com/profiles/blogs/1315955:BlogPost:224

Co si o tom myslíte vy,slyšela jste někdy něco podobného, je toto možné abych i já patřil k těmto bytostem?
Omlouvám se že vám zabírám čas, předem děkuji za odpoveď a přeji hezký den.

Kateřina:
Tenhle článek bych jednoznačně podepsala. Je moc hezky napsaný. Pokud rezonuje i s vašimi pocity, jste jedou z těch bytostí.
Ten článek navíc potvrzuje i informace, které mám už dlouho.

Podle nich existuje život samozřejmě v celém vesmíru už nesmírně dlouho. Na některých planetách žije mnoho skupin bytostí, které jsou vývojově a duchovně daleko dál, než lidé na Zemi. A proto se tyhle bytosti rozhodly, že pomohou zde na zemi duchovnímu posunu. Už velice dávno se na jedné meziplanetární konferenci domluvili, že budou vysláni dobrovolníci z několika různých, ale duchovně vyvinutých planet, kteří by vývoji na Zemi byli ochotni pomoct. Samozřejmě i pro ně samotné to bude znamenat další zkušenost a další posun.

Proto se tehdy přihlásilo asi 250 tisíc dobrovolníků, ( říkalo se jim Mimici) kteří byli vyloděni na Zemi v době, kterou známe jako obdobím Atlantidy, kde dělali svou práci. Ovšem v té době byli na Zemi ještě lidé na tak nízké duchovní úrovni, že tyhle bytosti z jiných planet byli nepochopeni. Je to, jak kdyby vás někdo teď vysadil mezi neandrtálce, s tím, co víte, abyste je duchovně posunul. Takže došlo k tomu, že se tehdy plán nepovedl. Bylo zneužito nového myšlení i nových technologií. Stalo se tak i proto, že Mimici neměli nejmenší představu, jak takto nevyvinutí lidé přemýšlejí a čeho jsou schopni. Mnoho jich tehdy v Atlantidě a zahynulo a mnozí byli přesunuti jinam, ale všichni tito dobrovolníci se zavázali, že tento přijatý úkol musí dokončit. Takže jejich úkolem bylo, aby se dál a opakovaně inkarnovali na Zemi a připravovali postupně obyvatelé Země na další vzestup.

Dělo se tak tisíce let, protože to není snadné. Tím, jak se Mimici snažili pochopit a posunovat lidi, sami dělali i chyby a vytvářeli si vlastní psychické bloky. Protože jejich úkolem bylo duchovně posunovat lidi. Člověk ale výrazně duchovně roste jen když je mu opravdu těžko. Takže Mimici museli zaujmout i role těch, které historie příliš neoslavuje, jako "láskyplné". Ale jen oni věděli, že tenhle nepříjemný úkol na sebe vzít musí. Že jinudy cesta pro lidi nevede.

Většina historických osobností, které výrazně posunuli svými činy (ať pozitivními nebo negativními) svět duchovně dopředu, byli Mimici. ( Ježíš, ale i Jidáš, ale třeba taky Hitler) Takže pak i sami Mimici museli "ustát" své vlastní pocity viny a bolest, kterou třeba i sami byli nuceni lidem způsobit, aby na jejím základě lidé pochopili skutečné hodnoty a dozráli. To vše ale zabralo určitý čas. Protože tady na Zemi čas takto vnímáme.

V této transformační době, kterou tady právě prožíváme, by mělo dojít k druhému "pokusu" výrazně zvýšit duchovní život na Zemi. Posunout ji i s jejími obyvateli zkrátka o level výš. Proto v této době jsou na Zemi inkarnováni snad všichni Mimici a výrazně se o tento posun snaží. Jsou všude mezi lidmi a pracují na tom, aby lidi přehodnotili své vnímání. Pracují na všech frontách. A´t už jako učitelé, nebo pomocí umění nebo vědy. Nikomu z nás neslibovali, že to bude snadné, ale tenhle druhý posun, tuhle šanci, s námi prožívají všechny vyšší bytosti ve vesmíru. Podporují nás a pomáhají nám. Hlídají, aby planeta Země přežila. A moc nám všem tady fandí.

Protože pokud se to tentokrát povede, budou se moci všichni Mimici po dlouhé době konečně vrátit domů na své planety tam, kam patří. Kde budou mezi svými, kteří to vnímají stejně. Země se duchovně posune, ale zdaleka to ještě nebude úroveň, na kterou jsme zvyklí tam doma. Vaše doma nemusí být stejné, jaké si pamatuju třeba já, ale třeba vím, že tam, kde jsem doma já, mohou bytosti podle potřeby splynout v jednu, pokud to tak cítí. Zdaleka tam není jednotlivec tak oddělen. A Lásku tak, jak jsme schopni vnímat tam, tady na Zemi nenajdete. Potkala jsem na Zemi ale také Mimiky, kteří pocházejí z jiných domovských planet, kde rozvíjejí své specifické schopnosti. Všechny jsou ale zhruba na stejné, velmi vysoké duchovní úrovni.

Každopádně tu ale máme teď všichni jeden společný úkol. Pokud se nám to tentokrát povede, budem se konečně moci definitivně vrátit z téhle předlouhé " mise" domů. Věřím, že tentokrát to vyjde. Protože z rozhodnutí vyšších bytostí nám jsou v poslední době posíláni další a další pomocníci sem na Zem. Tady jim říkají Indigové děti- podle jejich barvy aury. Rodí se sem teď už v obrovském množství a jsou duchovně daleko dál, než běžní obyvatelé Země. A už jako děti se snaží všemi možnými prostředky posunovat své rodiče, aby ti měli šanci celou transformací projít.

Jistě, že je možné, nechat celý proces prostě běžet s vědomím, že se děje stejně přesně to, co má. Ale pokud člověk svůj úkol zná, tak myslím, že má potřebu tomu celému procesu pomoci. Už proto, že tím pomáhá i sám sobě.

Tohle celé by asi běžným lidem znělo jako úplná fantazmagorie. Proto to na potkání nevyprávím. Ale ten, kdo je z vlastního rozhodnutí součástí tohoto procesu a hledá důvod své existence tady, k tomu se tato informace dostane, protože může sám procítit, jestli to s ním rezonuje a nebo ne. Takže jak to přijmete vy, to už nechávám na vás.

Kateřina

 

« Zpět