Věk Vodnáře

Potíže doprovázející přechod do Věku Vodnáře

Milá Kateřino. Moc dobře cítím, co je správné, ale nějak se dnešní dobou nechávám vláčet. Proto jsem často tak mrzutá, nespokojená a toužím po věcech, které nejsou potřeba. Jediné, co mi zůstalo je láska k přírodě, zvířátkům, miluji malé děti, slabé a nemocné, ale o to více nesnáším zbohatlíky, chvástaly…
já přece nemám právo soudit… mám i více zdravotních problémů, poraď mi, jak s tím bojovat.Jinak děkuji za Tvé článečky, jsem ráda, že více lidí smýšlí jako já, dříve jsem si myslela, že jsem z jiné planety. Marie

Kateřina:
Víš, je teď doba, kdy vnímavější lidé jsou na všechno daleko citlivější. Zvyšují se vibrace naší planety a každý to vnímáme nějak. Jakoby ta bílá a černá byly výraznější. Je potřeba naučit se to zpracovat tak, aby nám to co nejméně ubližovalo. Doporučuji meditovat, chodit hodně do přírody a přemášlet o souvislostech. Nikdo na světě nedělá nic špatně. Každý dělá jen to, čeho je schopen. A každý dochází ke zkušenostem. tyhle pocity jsou dní toho, že žijeme v době, kdy se něco začíná měnit. A věřte, že ta změna bude ve výsledku k lepšímu.



"Víš, je teď doba, kdy vnímavější lidé jsou na všechno daleko citlivější. Zvyšují se vibrace naší planety a každý to vnímáme nějak. Jakoby ta bílá a černá byly výraznější. " a to je důvod, proč chodím do fóra tety Kateřiny, nacházím odpovědi na své otázky aniž bych se ptala. Brala jsem to, že jsem prostě pako, že teď třeba i 3krát denně brečím při velkém globálním pocitu, kdy chci všechno pochopit, ale nevidím za roh. ale asi jsme teď citliví všichni, i moje sny už nejsou dobrodružné, ale pořád se v nich něco řeší. tak doufám, že to k něčemu bude, protože i já se přistihuju, jak pořád něco "CHCI A CHCI"

Kateřina:
Přesně tyhle pocity teď vnímá většina citlivých lidí. Ne všichni jsou schopni je ale zvládat a zpracovávat sami v sobě. A proto častěji a více jeden na druhého útočí. Hledají původ všech těch pocitů vně sebe, v druhém. Ale jediná cesta, jak to zvládnout, je s láskou respektovat, že každý to zvládá tak, jak dokáže a může. Vede to člověka k tomu, aby přestal váhat, jetli bude svět, sebe i druhé brát pozitivně nebo ne. Už nejde přidat se na jednu z těchto stran "jenom někdy", když se nám to zrovna hodí, nebo máme náladu. Už je čas se rozhodnout každý za sebe a jednou pro vždy, jestli se vším všudy půjdeme na stranu bílou nebo černou. Kdo se rozhoduje veden svým strachem, potom své zoufalství projevuje negací vůči druhým. Ale není možné ho soudit. Každý křik je jen voláním o pomoc. Myslím, že nic ve vesmíru se neděje beze smyslu. A proto věřím, že ten výsledek za to bude stát.
 

« Zpět