Zenové příběhy

Velký Bůh

Otec jezuita William Johnston píše o tom, že když se zdržoval v japonském zenovém klášteře, mistr se ho ptal na metodu, podle níž medituje. Johnston odpověděl, že tiše, beze slov, myšlenek, obrazů nebo idejí sedí v přítomnosti Boží.
Mistr se zeptal, zda je jeho Bůh všude, a když Johnston odpověděl kladně, zeptal se ho mistr, zda je "zcela zahalen do Boha". Johnston řekl, že ano. "A to prožíváte?" zeptal se mistr. Johnston řekl, že ano. "Výborně, výborně," řekl mistr, "jen tak dál. Časem zjistíte, že Bůh zmizí a zůstane jenom Johnston." Johnstona tato poznámka šokovala, protože mu zněla jako popření všeho toho, co mu bylo svaté. Proto mistrovi odporrn a řekl: "Bůh nezmizí. Ale možná Johnston, a potom zůstane už jenom Bůh." "Ano, ano," opáčil mistr usmívaje se. "To je totéž. Tak jsem to myslel."
 

« Zpět