Zenové příběhy

Co je nejsvatější

Bylo to v zimě, když Ikkjú byl na cestách a přenocoval v malém chrámě. Noc byla velmi chladná, a na chrámovém oltáři stály tři dřevěné sošky Buddhy. Bez rozmýšlení Ikkjú jednu ze sošek zapálil, aby se zahřál.
Náhodou se probudil představený chrámu, cítil kouř a běžel do meditační síně, aby zjistil, co se děje. Nevěřil vlastním očím. Ikkjú si tu spokojeně seděl před hořící soškou Buddhy a ohříval si ruce. "Zbláznil ses? Jak můžeš udělat něco takového?" křičel představený chrámu. Ikkjú klidně opáčil: "Buddhovi ve mně bylo velice zima. Stál jsem před volbou, zda obětovat dřevěného Buddhu živému nebo živého Buddhu dřevěnému." Ale představený chrámu Ikkjúovým slovým nerozuměl, byl zcela vyveden z míry a křičel: "Kliďse odtud! Spálil jsi Buddhu." Tu začal Ikkjú prohrabávat popel z Buddhovy sošky, která mezitím shořela, opíraje se o zvyk hledání šari v popelu (jakési minerální sraženiny, která se po spálení lidského těle nachází v popelu a podle níž buddhisté poměřují svatost zemřelého). "Co to děláš tedy" volal představený chrámu rozčileně a nechápavě. "Hledám Buddhovo svaté šari." Tu se představený chrámu dal do smíchu a řekl: "Ty ses úplně zbláznil. Jak bys mohl čekat šari u dřevěného Buddhy?" "Tak mi dones i ty další dvě sošky " požádal Ikkjú, "noc je dlouhá a stále ještě mi je zima!"
 

« Zpět