Články

Materiál převzat z medicínsko informačního revue ORIZZONTI

Na celém světě existují miliony dětí, obětí "terapií" na bázi psychofarmak, které mění jejich chování a přivádí je na cestu kriminality, drog a sebevraždy. Všechny tyto léky výzkumníci ověřili a shledali pro člověka "neškodnými" v pokusech na zvířatech.
Ve škole podávají učitelé a psychiatři drogy
Mládež je novým cílem, na který má psychiatrie, podporovaná farmakologickým průmyslem, s horlivostí spadeno. Ne náhodou pozorujeme vlastní rozmach diagnóz duševní zmatenosti, s odpovídajícím podáváním amfetaminů a prostředků proti depresi, které velmi postihují i kdysi tak bezstarostnou mládež ve Švýcarsku. Příčiny tohoto myšlení a diskriminujícího duševního sblížení s mladistvými jsou připisovány pionýrovi "zvířecí psychologie", Edwardu Lee Thorndikovi, který řekl: "Psychologie je vědou intelektu, charakteru a chování zvířat, včetně člověka". Tak jako Wundt i Thorndike věřil, že člověk je produktem své zkušenosti a prostředí a že se učí pomocí odpovědí a podnětů, ne pomocí "intelektuálních" studií.

Na základě studií o chování myší, koček a dalších zvířat v labyrintu, jejichž výsledky si lze představit, dospěl Thorndike ke svým "zákonům získaného chování nebo učení", které následně použil při školení učitelů a vyučování dětí. Po téměř sto letech jsme tak daleko, že můžeme téměř každý aspekt chování dětí zařadit do široké "symptomatiky", která zahrnuje i takzvané "duševní choroby".

Některé z nejběžnějších klasifikací potíží u dětí jsou: Attention Deficit Disorder (ADD, potíže s pozorností; nedávno nazývaná též Attention-deficit Hyperactivity Disorder), Minimal Brain Dysfunction (MBD, lehká mozková disfunkce), Learning Disability (LD, potíže s učením), Impulse Disorder (ID, potíže s impulsy) nebo Conduct Disorder (CD, potíže s chováním). Na základě takových kritérií se miliony dětí, i u nás, léčí silnými medikamenty, které mění jejich duševní činnost.
Osmiletý Larry, syn Fay Donaldové, byl šťastný, že může chodit do školy a trávit čas společně s dalšími dětmi. Avšak když přišel do třetí třídy, dospěl jeho učitel k závěru, že se chová roztržitě. Jako trest musel Larry trávit celé dny v nějaké odstavné místnosti, kde nemohl mluvit se svými kamarády; které dítě by nebylo takovým nakládáním šokováno?

Krátce po této události se Donaldovi přestěhovali do Texasu. Avšak tady bylo chování školou a učiteli zklamaného Larryho posouzeno tak, že musí být předán školnímu psychologovi, který ho ze své strany poslal k psychiatrovi. Tento psychiatr provedl na Larrym testy a označil ho za lehce "hyperaktivního"; a že je u něj nutná léčba; o čemž však paní Donaldová vážně pochybovala. Řekla psychiatrovi, že by raději sáhla po alternativách, jako např. zařídit Larrymu soukromé hodiny, než ho nechat polykat léky. "Psychiatr mě ujistil, že předepsané léky slouží k tomu, aby držely Larryho chování pod kontrolou a že jsou naprosto neškodné", říká Fay Donaldová. A tak ustoupila. Larrymu byl předepsán cylert a jeho duševní stav se zhoršil. Fay: "Larry byl extrémně paranoidní a večer odmítal jít do postele. Měl také bolesti žaludku a mnoho dalších vedlejších účinků. Šla jsem zpátky za tím psychiatrem a prosila ho, aby s tou léčbou skončil." To také psychiatr udělal, ale dal Larrymu povzbuzující prostředek: ritalin, prostředek, který byl paní Donaldové představen jako zaručeně velmi účinný.

Larryho život se stal noční můrou. Dítě začalo mít "hrozný strach" ze tmy, nadále ho bolel žaludek, mohl sotva spát a začal mít bolesti hlavy. Psychiatr je ujišťoval, že tyto symptomy jsou pouze přechodné. Tak tomu však nebylo. Paní Donaldová chtěla vědět, kdy bude ritalin vysazen: "Psychiatr mi řekl, že když dítě přichází do puberty, dochází k hormonálním změnám a že tyto převzaly funkci ritalinu; avšak v tomto momentě se prý musí pokračovat." Po té, co Larry užíval lék během tří let, s tím ve druhém ročníku střední školy přestal. Faye: "Byl strašně depresivní a tyto deprese trvaly celé týdny. Cítil se jako uvězněný". Larry jí řekl: "Mami, něco není v pořádku. Necítím se dobře. Mám strašné pocity". Ptala se psychiatra: "Mohl by ritalin být příčinou těchto potíží? Vede k závislosti?" Ten ji ujistil, že ritalin nevede k závislosti, jedna snadno vyvratitelná lež. Ritalin spadá do druhé skupiny substancí, které vedou k závislosti a které úřady v Americe a v jiných zemích kontrolují. Po třech letech ritalinu Larry zapomněl, co to znamená, žít bez léků. Larry si začal na ulici obstarávat jiné, ilegální drogy. Od ritalinu přešel Larry ke "cacku", jinému druhu amfetamínů. Povolená forma této drogy se podává dětem pod názvem desoxyn.

V jistou dobu se Larry své matce vyzpovídal z toho, že je závislý na drogách. V onu dobu se on a jeho čtrnáctiletý "obchodník" napumpovávali ritalinem tak, že si ho sami stříkali. Šňupal taky "crack" a bral kokain a heroin. Když neměl ritalin, bral jiné drogy, protože zuřil a cítil se sklíčený a zmatený. Potřeboval něco, aby tento pocit utlumil. Paní Donaldová říká, že příběh Larryho by měl být varováním pro všechny; byl to návyk na psychofarmaka, co jejího syna přivedlo ke konzumu zakázaných smrtelných drog, které si obstarával na ulici. Dnes se daly s paní Donaldovou dohromady další matky, aby předešly tomu, že se ve veřejných školách přivedou na cestu silných psychiatrických drog další miliony dětí; aby dosáhly puberty bez pomoci ilegálních drog, i ve Švýcarsku.

Je známo, že substance amfetaminu mohou mít nebezpečné vedlejší účinky. Abstinence, nebo i jen snížení dávek, mohou vést k životu nebezpečným situacím. Podle DSM III-R (diagnostická a statistická příručka psychiatrie), která byla zveřejněna v roce 1987, psychiatři oznamují, že "dobrovolná smrt je nejzávažnějším následkem odnětí ritalinu nebo jiných podobných drog". Brad Eckstein, jeden šestnáctiletý chlapec, se oběsil v garáži svého domu, když byla jeho porce ritalinu zmenšena. Sám výrobce ritalinu přiznává, že se jedná o lék způsobující závislost. Ve Spojených státech vzrostla mezi roky 1985 a 1995 produkce ritalinu o 665 %, s přírustkem 500 % od roku 1990. V některých třídách bere tento medikament až 20 % žáků, a také prosac. Na trhu už existuje i prosac s peprmintovou příchutí, aby dětem lépe chutnal. Tuto psychoaktivní pilulku polyká něco mezi 2 000 a 6 000 anglických dětí, aby se "uklidnily". Každý rok se v Německu vystaví 500 000 receptů na psychofarmaka pro mladistvé ve školním věku, a jedna z pěti pilulek se podává dítěti pod jedenáct let. Mezi lety 1985 a 1990 stouplo číslo ritalinových receptů z 1 000 na 16 000. Je hrozné, že se takovým léčbám podrobují miliony dospělých, často proti své vůli; přesto je ještě mnohem strašnější, když jsou k tomu nuceny děti.

Podávání psychotropních substancí dětem a mladistvým mění jejich osobnost a podněcuje je k sebevraždě nebo je nutí sáhnout po ilegálních drogách, čímž se jim ulice ztotožňuje s kriminalitou. Zvláště znepokojující je v procentech vyjádřený nárust sebevražd mezi nezletilými. Jedna americká lékařská zpráva z roku 1997 vyzdvihla úzkou spojitost s užíváním benzodiazepinů mezi mladistvými (ale i mezi dospělými); v dubnu 1996 hlásil "Australian and New Zealand Journal of Psychiatry", že antidepresiva jsou jednou z nejpodstatnějších příčin sebevražd.

V roce 1996 informovala zpráva jednoho francouzského lékaře ("Suicides et psychotropes"), že pokusy o sebevraždu jsou častější u pacientů, kteří užívají antidepresiva, než u těch, kteří neužívají žádné léky tohoto druhu. V USA od roku 1960 progresivně vzrostl počet případů sebevražd u mladistvých (v době, kdy byla do škol zavedena psychofarmaka); zcela přesně vzrostl podíl sebevražd u mladistvých mezi 10 a 14 lety mezi roky 1963 a 1995 o 190%.

Psychiatrické přehmaty na nezletilých pro zvýšení zisků z farmakologického průmyslu
Kdysi, když bylo dítě hyperaktivní nebo bylo ve škole roztěkané nebo bez zájmu, se příčina toho hledala v kruhu rodiny. Od roku 1965, kdy byl v USA přijat "Elementary and Secondary Eduction Act", se na takového žáka pohlíží jako na duševně nemocného a léčí se psychofarmaky. Tímto způsobem se psychiatrům poskytla volná cesta, co se týče cejchování nezletilých a jejich zneužívání předepisováním psychotropních substancí. Tento zvyk se velmi rychle rozšířil i do Evropy a zbytku světa.

V roce 1977 byl počet amerických dětí s LD ("Learning Disorders", poruchy schopnosti učení) více než 782 000. V roce 1989 to bylo 1 900 000 a v roce 1996 toto číslo dosáhlo 2 600 000. Čím více dětí je považováno za nemocné LD, tím více psychofarmak se předepisuje a zisky výrobců narůstají. Zjevně je řada psychiatrů podmáznuta úplatky farmakologických firem, aby předepisovali jejich produkty. Tento zvrhlý trh, který spočívá na bedrech milionů dětí s požehnáním nic netušících rodičů, kteří díky lživé propagandě zdravotnických úřadů prošli vymýváním mozků, teď už více než 30 let kvete v plné legalitě, přes protesty čestných lékařů a organizací, kterým jde o zdraví lidí. Také ve Švýcarsku nabývá použití psychotropních "léčeb" velkých rozměrů.

Aby se tomuto smutnému zneužívání nevinných obětí propůjčil seriózní vzhled, byly objeveny nové choroby, které většinou vůbec neexistují. Tyto způsobují, že lze některé druhy chování nezletilých označit jako chorobné. Tak se v USA roztržití a zvláště neklidní žáci označovali diagnózou ADHD ("Attention Deficit Hyperactivity Disorder", nedostatek pozornosti a hyperaktivita), "nemoc", kterou v roce 1987 schválilo americké sdružení psychiatrických lékařů. O rok později byla už ADHD diagnostikována u 500 000 dětí! Do roku 1997 vzrostl počet dětí s ADHD v USA na enormně vysokou cifru 4 400 000! Dnes vydávají americké školy ročně miliardu dolarů za psychology a psychiatry, kteří stanovují u jejich žáků diagnózy a kteří většinu z nich označí za nemocné ADHD. "Terapie" a "studie" této poruchy chování přijdou USA ročně na 15 miliard dolarů.

A všechno toto pro neexistující nemoc, která byla objevena jen ze ziskuchtivosti. Dr. Fred A. Baughman jr., lékař a neurolog zanesený v albu lékařů, dětský psycholog a člen Americké neurologické akademie, prohlédl mnoho dětí označených za nemocné ADHD a neobjevil u nich žádnou anomálii nebo chorobu. Proto mluví o lžích, klamání a podvodu: "Jsou to vymyšlené potíže, nikdy prokázané a potvrzené jako choroby mozku!", zvolává Dr. Baughman rozhořčeně, "ADHD je skutečný podvod, stoprocentně. Mnoho milionů žáků po celém světě, kterým jsou tyto léky podávány, nemají vůbec žádnou nemoc!"

Státní psychiatrií zrazené a do kontaktu s drogami přivedené děti vyloučené ze školy, když nepolykají ritalin!

Vedlejší účinky těchto léků
Tento lék je povolen i ve Švýcarsku. V Codexu Calenico 1998 je doporučen jako pomoc proti hyperkinetickému chorobnému obrazu mládeže a dávkování se udávají pro děti ve věku od 6 let nahoru. Ve Švýcarsku ho prodává Novartis (filiálka v Bernu). Podle časopisu "Psychiatria" (1998) může ritalin vyvolat nervozitu, nespavost, hypersensibilitu, nechutenství, nevolnost, pocit závratě, bolest hlavy, ospalost, změny krevního tlaku a pulsu, tachykardii (bušení srdce), angínu, bolest břicha, psychózy, tiky a nekontrolované cukání (známé pod názvem Tourettův syndrom). Na bázi metylfenidátu mění jako všechna psychofarmaka osobnost a chování pacienta, přičemž vyvolává psychické změny s nepředvídatelnými důsledky.

V nejméně třech veřejných debatách, které se konaly v letech 1997 a 1998, dosvědčili různí američtí rodiče, že jim bylo vyhrožováno. Když nebudou jejich děti nadále užívat ritalin (nebo jiné léky) proti ADHD, budou vyloučeny ze školy. V roce 1991 vyřkl soudce Martin F. Loughlin rozsudek, podle něhož někteří američtí školní úředníci porušovali práva jednoho žáka. Ten byl nucen užívat ritalin, aby mohl nadále navštěvovat hodiny. Jednalo se při tom o Derry Cooperative District School v New Hempshire. Žákovi, Casey Jessonovi, bylo devět a byl nucen užívat ritalin, přes protesty jeho rodičů, kteří proto školu zažalovali.

Překlad Zuzka Salčáková
 

« Zpět