K počtení

Velepíseň lásky

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými,
ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.
Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím
a obsáhl všechno poznání, ano,
kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel,
ale lásku bych neměl, nic nejsem.
A kdybych rozdal všechno co mám,
ano, kdybych vydal sám sebe k upálení,
ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí,
láska se nevychloubá a není domýšlivá.
Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch,
nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.
Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.
Ať se děje cokoliv, lásky vydrží, láska věří,
láska má naději, láska vytrvá.
Láska nikdy nezanikne. Proroctví - to pomine,
jazyky - ty ustanou, poznání - to bude překonáno.
Vždyť naše poznání je jen částečné,
i naše prorokování je jen částečné,
až přijde plnost, tehdy to co je částečné bude překonáno.
Dokud jsem byl dítětem, mluvil jsem jako dítě,
smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě,
když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.
Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance,
potom však uzříme tváří v tvář.
Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně,
jako Bůh zná mě.
A tak zůstává víra, naděje, láska -
ale největší z té trojice je láska.

Z listů Pavlových
 

« Zpět